Jak se zrodilo rozhodnutí odcestovat na tréninkové soustředění do JARu?

Tak to už si popravdě nepamatuji. Určitě to nebylo z mojí hlavy a určitě se ten nápad zrodil v pizzerii u pivka. :-)

Jaké bylo tvé zázemí a tréninkové podmínky?

Jelikož jsme bydleli v universitním městečku, tak zázemí bylo vynikající. K dispozici bazén venkovní i vnitřní, ten venkovní s nezvyklým rozměrem 33m. U bazénu třípatrová posilovna a hned vedle atletický stadion. Další běžecké možnosti byly po stezkách podél silnice, nebo velmi oblíbené prašné klikatící se cesty obklopené přírodou, které vedly buď do kopce, nebo z kopce. Co se týče tréninkových podmínek, tak ty byly neméně dobré. Sparingové v podobě čtyř borců Pavel Mužíček, Martin Matula, Milan Pekárek a Pepa Vaňuš, takže tréninky, zejména na kole byly velmi pestré. :-) Jediný problém, který nás v JARu potkal byla sopka na Islandu, jelikož za námi měla přijet na 14 dní Martinova přítelkyně a cyklistka Ráďa, na kterou jsme se všichni moc těšili, zejména já na cyklistické tréninky, ale bohužel ji zrušili let, takže se k nám nemohla dostat.

Jak dlouhý byl pobyt v JARu?

Pobyt v JARu trval přesně celý duben, tomuto soustředění předcházelo ještě cca 10-ti denní soustředění ve Španělsku, které se z tréninkového hlediska podařilo na jedničku. Ve Španělsku jsem najela potřebné objemy a v JARu už šlo především o kvalitu.

Jak se ti daří v tréninku? Je vše OK?

V tréninku zatím vše vypadá dobře, na začátku soustředění v JARu jsem se musela poprat s alergickými problémy, které mě vyřadily z tréninku téměř na týden, nicméně díky dobrému kolektivu jsem neztrácela optimismus. V JARu jsem si jako součást tréninku dala 10km místní běžecký silniční závod a zaběhla pro mě velmi slušný čas, který mě potěšil, a to 38:30, takže chuť do tréninku byla o to větší.

Uvedeš nějaký typický tréninkový den?

Trénovali jsme převážně dvoufázově. Dopoledne většinou bazén, kterému předcházelo posilování a tahání gum. Odpoledne buď kolo, nebo běh. Ze začátku jsme ještě jezdili delší vzdálenosti, max. ale 100km, později už jsme to směřovali na úseky, to pak dalo cca 40km. V běhu hodně fartleků, svižných souvislých běhů a samozřejmě nechyběly ani úseky.

Jakou zátěž jsi zvládala týdně? Můžeš být konkrétní?

Mám pocit, že oproti ostatním toho zvládám hodně málo, ale zase si myslím, že když se trénuje kvalitně, méně je více. Konkrétně cca  22 hodin týdně zátěže, 8 hodin regenerace, z toho 5 hodin plavání, 8h kola (230km), 6h  běhu (50km) a 3 h posilování.

Jak vypadala komunikace s trenérem? Upravoval trénik podle aktuálního stavu organismu?

Za normálních podmínek s trenérem komunikujeme hodně a vše upravujeme podle pocitu, je pravda, že já s tím mám dost problém, většinou co mám na papíře, to chci za každou cenu splnit, ale jsou situace, kdy je potřeba nechat se trochu přibrzdit. V JARu byla komunikace horší, jelikož jsme moc neměli přístup na internet, navíc kvůli alergiím jsem se musela první dny držet hodně zpátky, což byl dost problém, takže došlo k velmi zásadním úpravám, ale vše se nakonec podařilo dohnat.

Jistě spřádáš ambice při tréninku, jaké budou na sezónu 2010?

Určité ambice jsou, ale zatím je to hlavně stále se zlepšovat a sportem se bavit. Po loňské, pro mě nevydařené sezoně, jsem měla problémy s tím, sportem se bavit, ale pobyt v JARu mi dal opět nové impulsy a podněty nejen k tréninku, ale i do závodů. Letos budu závodit spíše v zahraničí, loňská podoba poháru mě natolik odradila, že jsem musela udělat zásadní rozhodnutí. Čekají mě závody v německé Bundeslize a pak když se zadaří, tak nějaké evropské poháry a také cyklistické závody.

Čím tě prostředí Afriky nejvíce zaskočilo?

Největší šok bylo asi místní obyvatelstvo. Téměř každý den nám někdo zvonil u dveří a něco po nás žádal, ať už peníze, oblečení, dokonce i práci, takže jsme si tam chvílemi připadali jako pořádní snobové. Krásný zážitek pak přinesl Ironman, kdy Pepa dokončil svůj vůbec první Ironman, nutno říci, že se stálým úsměvem na tváři, což bylo neuvěřitelné a Milan si vyjel slot na Hawaj, takže bylo co oslavovat.