Na konci loňské sezóny jsi okusila dva delší bezhákové závody. Připomeneš, kdy a kde jsi zakončila sezónu a jak dlouho jsi po sezóně odpočívala?
Sezónu jsem zakončila v mé oblíbené jihovýchodní Asii. V plánu bylo pouze mistrovství Asie v duatlonu na Filipínách a Powermanem Malaysia, ale na Powermanu jsem ještě získala pozvání pořadatelů na prosincový Laguna Phuket Triathlon v Thajsku. Pak jsem aktivně odpočívala do konce prosince.

Dokázala by sis po svých vítězstvích ve výše zmiňovaných závodech představit v budoucnu kariéru na delších distancích?
Něco jsem psala už po zmiňovaných závodech, tak jen shrnutí: dokud budu konkurenceschopná na krátkých tratích, tak na dlouhé přecházet nemíním, protože na to nemám náturu. Samozřejmě kdybych brzy přestala stíhat na krátkých a ještě se nechtěla „usadit“ :-), tak bych delší distance nějak skousla… Navíc koncentrace na krátké neznamená, že nemůžu třeba před sezónou jako trénink nebo po sezóně v rámci „dovolené“ nějaké středně dlouhé absolvovat, na letošek mám už dva nasmlouvané.
K tomu ale ještě něco: mám dost velký problém s určitou neférovostí, která je s „bezhákovými“ závody spojena. Nevím, jak je to ošetřené třeba v Evropě, ale v Asii hákovala drtivá většina startovního pole. Třeba na Phuketu byl stanoven odstup 7 metrů. Trenér mě ujistil, že to bude dodržovat málokdo, takže mám případně otestovat rozhodčí, kolik je podle nich tolerovatelné (prostým dotazem). 20 km jsem jela sama na čele, ale pak mě dojela skupina mužů a za nimi maximálně tak 4-5 metrů má hlavní soupeřka. Přijeli s nimi i rozhodčí, tak jsem se zahákla taky 4-5 metrů za soupeřku a zeptala se rozhodčích, jestli je to O.K… Bylo. Měla jsem z toho divný pocit, ale jen do doby, než mi trenér v cíli odvyprávěl, jak jeho a tři další polohákující chlapy do kopce dojely v té době třetí a čtvrtá žena a opakovaně je vyzývaly, ať spolupracují „natěsno“. Na což nikdo moc nereagoval, ale za chvíli se zezadu přiřítil nějaký dobrý cyklista, který se s holkama okamžitě domluvil a „galusku na galusce“ spolu zmizeli v dáli :-) . A Age groups? Na jednom místě se startovní pole míjelo v protisměru na dálnici a viděla jsem hodně regulérních cyklistických balíků, i když místa bylo habaděj…

Jak se vyvíjí příprava na nastávající sezónu a můžeš prozradit, jaká jsou její objemy a skladba?
Přípravu jsem začala až na přelomu roků, obecně zatím vysoce převažuje plavání, protože kvůli počasí skoro neběhám. Zrovna teď mám ale týden „běžkařský“, protože jsem na návštěvě mého rodiště Jablonce nad Nisou :-). Zatím pracuji na zvyšování objemů. Ale jak sleduji, tak ve srovnání s jinými triatlonisty to žádné brutální objemy nejsou a nebudou. A to nejen ve srovnání s mnoha závodníky světové špičky. Když si občas přečtu nebo poslechnu, co třeba zvládnou čeští junioři a K23 na reprezentačních soustředěních (teď mám na mysli oblast tréninku! :-) ), tak to je docela síla. Já jsem se snad jednou v životě dostala za týden ke 30 hodinám a nebudeme to měnit ani do budoucna. To bych asi nezvládla a nerada bych, aby mě sport přestal bavit. Při té příležitosti zdravím Přemka Š.! :-) Do kvality začneme víc šlapat až v teple, tady to teď ani moc nejde…

Kam a na jak dlouho do tepla zamíříš?
Za pár dní míříme na dva měsíce na Borneo. :-)

To zní spíš jako turistická destinace. Co od přípravy na ostrově pralesů a orangutanů očekáváš?
Je pravda, že pro mne je to možná jedno z turisticky nejzajímavějších míst na planetě, ale můj trenér tam na svých cestách navíc objevil sportovní centrum, o kterém tvrdí, že je mnohem kvalitnější a příjemnější, než většina destinací, na které triatlonisté obvykle míří. V jednom areálu padesátka, pětadvacítka, posilovna a stadion s umělým povrchem, dostatek kvalitních silnic s malým provozem … Třetí největší ostrov světa, nádherná příroda, v nížinách stabilní teplota okolo 30 stupňů, ale taky pár schůdných kopců nad 3000 i 4000 metrů. Navíc ubytování a strava výrazně levnější než v Evropě, USA nebo Austrálii. Mimochodem, takto zajímavé „sportovní středisko“ není v jihovýchodní Asii výjimka. Už dříve jsme poznali dvě dobrá střediska v Thajsku, jedno v Malajsii a hodně dobré je i filipínské Subic Bay, kde má „zimní“ základnu Suttonův TeamTBB. Tam jsme byli původně pozváni, ale nakonec jsme zvolili Borneo, které je podle Haryho nejlepší a máme tam zařízenou podporu místních triatlonistů.

S trenérem jdete poněkud jinou cestou než většina triatlonistů. Preferujete, podobně jako cyklisti, více závodů. V čem vidíte hlavní výhody tohoto způsobu přípravy?
:-) No, řekněme, že sport může uspokojovat různé potřeby. Od potřeby bavit se, přes touhu ronit slzy při zvuku hymny nebo snahu se svým koníčkem živit, až po ukojení hypergymnasie nebo chorobné potřeby sobě nebo ostatním něco dokázat. Ty potřeby se samozřejmě můžou různě prolínat… Mne na sportu nejvíc baví závodění a cestování na zajímavá místa planety, zanedbatelný není ani jako zdroj obživy. Tak hodně závodím. Navíc spousta přípravných závodů, hlavně všelijaké sprinty, absolvuji z plného tréninku, od kterého se vlastně ani nijak neliší. Nebo vlastně liší – obvykle jsou mnohem méně náročné než mnohé tvrdé nebo dlouhé tréninkové jednotky. Dostaly jméno „placené tréninky“ :-).

Takže plánuješ další „závodní maratón“?
Neboj, už teď na soustředění bych měla mít dva nebo tři závody :-) .

Jaké jsou tvé ambice na sezónu 2010?
Ambice a cíle neřeším. Chci být zdravá a nabrat dobrou formu. Když se toto povede, „zbytek“ nemůže být špatný :-).

Jak často tě v sezóně uvidíme závodit v České republice?
Moc ne. V loňských Poděbradech jsem definitivně pochopila, že na rozdíl od některých svých soupeřek – a myslím, že i na rozdíl od některých rozhodčí – nedokážu pochopit pravidlo o zákazu jízdy v háku mezi pohlavími, takže se tady radši nebudu vytáčet :-). Na druhou stranu má na výsledku MČR zájem můj dlouhodobě korektní a velmi nápomocný oddílový boss a do celkového pořadí by se snad měly počítat jen tři výsledky, tak to bych měla zvládnout. Zejména proto, že tam jsou dva závody Evropského poháru, kde snad budou větší odstupy mezi starty mužů a žen… a další jeden nebo dva závody nějak přežiju :-)

K olympiádě máš podle svých dřívějších vyjádření spíš rezervovaný vztah. Budeš ji přesto sledovat? A komu budeš případně fandit?
Je fakt, že olympiádu jako akci moc „nežeru“ a zrovna u mého sportovního odvětví ji vzhledem ke kvalifikačním kritériím ani nepovažuji za vrchol, na který bych se navíc měla upínat několik let a musela mu přinášet velké oběti. To ale neznamená, že se na zajímavé závody světové špičky ráda nepodívám (jen si nejsem jistá, jestli pofrčí na malajských televizních kanálech :-) ) nebo že tam nebudou nějací mí oblíbenci. Člověk sice drtivou většinu startujících osobně nezná a může obvykle sledovat jen jejich mediální obraz, ale fandit budu zajímavým týpkům a sympatickým holkám, takže ze světových sportovců třeba Bode Millerovi nebo Lindsey Vonn, z Čechů třeba Trejbalovi, Bankovi nebo mladé Gabriele Soukalové, jejíž táta byl navíc dříve mým biatlonovým trenérem.

Ty jsi dělala i biatlon?
Jo, asi rok. Když jsem ale poznala, že díky svému vychýlenému zraku asi nikdy nebudu moc dobrá střelecky, tak jsem zůstala u jiných sportů. Ale byla to sranda. Pamatuji si, jak jsem po závodech vyslechla rozhovor dvou mých úspěšnějších soupeřek, které se radovaly, že na ležce i stojce trefily „jedničku“. Tak jsem měla radost, že to asi nakonec není tak špatné, když jsem taky trefila vždycky jen jeden terč… dokud jsem se nedozvěděla, že „jednička“ znamená jedna chyba :-) .

prosincový Laguna Phuket Triathlon v Thajsku