Jak jsi spokojen s letošní sezónou? Kterého výsledku si ceníš?
Po výborné loňské sezoně to byl trošku pokles. Začátek na Krušnomanu (7.celkově) byl ještě slibný. Pak však přišel nepochopitelný útlum, kdy jsem neměl sílu na kole v kopcích a při běhu mne pronásledovalo silné píchání v boku, při kterým jsem nemohl pořádně dýchat. Absolvoval jsem tak pár MTB marathonů (Šela, Prachatice, Kleinzell, atd.) a pak 1/2 IM v Linzi (všem doporučuji, účast 500 lidí, nádherná voda, pěkný kolo a běh, výborná atmosféra, kousek od hranic, rozumný startovný), Xterra Hluboká. Vše bez nějakých významnějších umístění. Hodně jsem se chystal na MTB etapák TransAlp, kam jsem vyrazil s kvalitním parťákem Zdeňkem Tomečkem. Bohužel moje mizérie v kopcích pokračovala. Den ode dne jsem se ale lepšil, a tak jsme celkově skončili na slušným 32. místě z 550 dvojic. 14 dní na to jsem dal Železňáka, kde jsem dokončil na celkově 3.místě, ale s mým nejhorším časem 10:24 h. Týden na to jsem odjel do Švýcarska na Inferno, kde jsem si střihnul jako přípravný závod Eigerbike MTB marathon s nádhernou kulisou ledovců Eiger a Jungfrau (88 km/3900 m). Po nadějném začátku jsem se po 2,5 h v tom vedru totálně prošil a když jsem začal přemýšlet o zabalení, tak jsem krutě lehnul a zabalit prostě musel. Týden na to mi skvěle sedlo Inferno, kde jsem dokončil celkově na 11.místě. Tento výsledek mne asi nakopnul, protože pak mi to celkem lítalo až do konce sezony. Na mistráku v bikemarathonu na Sudetech jsem skončil na 27.místě, 2 min. od plánovaného 20.místa. Konec dobrý, všechno dobré...

Připomeneš, pro ty co tě neznají, svoji sportovní a především triatlonovou kariéru?
Na základce jsem hrál fotbal, hokej, vesloval, jezdil na kajaku divokou vodu. Na střední a vysoký škole jsem jezdil divokou vodu a jako přípravu jsem přes zimu běhal (dokonce jsem držel rekord školy na 1 km) a v létě jezdil na kole. Triatlon jsem se zájmem sledoval jako divák. V Třeboni, kde se jezdil i ČP, jsem k tomu měl pár příležitostí. Inspirovalo mne to, že jsem vyrazil na svůj první triatlon do Zlivi u ČB. Skončil jsem někde v půlce startovního pole, což bylo pro mne zklamání a na dlouhou dobu jsem triatlon zase pouze sledoval. Ke konci školy jsem se vrhnul na MTB a 3 x celkově vyhrál seriál XC závodů JAL. Kolega z práce mne pak ukecal vyzkoušet 1. závod Xterra u nás, který pořádal Michal Piloušek. Závod se mi moc líbil a neplánovaně jsem se kvalifikoval na Havaj. Až na poslední chvíli jsem se rozhodl, že tam s kolegou vyrazím. Bylo to životní rozhodnutí. Závod mi tam sednul, byl jsem celkově 56. Týden před naším závodem byl IM na sousedním ostrově a to jsem nemohl prošvihnout. Byl to zážitek! Na kole jsme povzbuzovali Petra Vabrouška a Štranga a dohnali je k jejich zatím nejlepšímu výsledku na Havaji...! Byla jen otázka času, kdy IM vyzkouším na vlastní kůži. Další tři sezony jsem objížděl všechny Xterra závody v ČR. Většinou jsem vyhrával svou kategorii, celkově jsem se motal těsně pod bednou. Do to jsem jezdil své oblíbené marathony MTB + XC. Čím dál více jsem cítil, že mému tělu už krátký intenzivní závody Xterry a XC nechutnaj a že mi sedí něco delšího. Logickým vyústěním byla účast na Železňáku na Lipně v roce 2007. Skončil jsem celkově 9., když mýmu výsledku hodně pomohly uplavaný bojky, takže jsem zaplaval pro mne neuvěřitelných 49min (normálně jsem rád za 1:20h...)! Na kole jsem zaletěl a vybíhal těsně za Lukášem Vrobelem na 4.místě. Poznal jsem zákeřnost marathonského běhu a ke konci jsem se propadl.I tak mne to dostalo a rozhodl jsem se, že se IM budu věnovat více. Bylo mi jasný, že jsem od přírody neplavec bez naděje na zlepšení. Soustředil jsem se tedy hlavně na kolo a na běh. A začal jsem tím, že jsem si objednal časovkový speciál Specialized Transition...Loni jsem pak měl životní formu, krom jiného jsem byl celkově 48. na IM Zurich. Kvalifikoval jsem se tak na Havaj. 14 dní před tím jsem se kvalifikoval i na MS Xterra. Jen chvilku jsem řešil, že bych na Havaji dal double, ale pak jsem to shodil ze stolu. Na Havaji jsem už byl, IM jsem tam na vlastní oči viděl, vracet se tam jen kvůli závodům znova? Zase tak moc mne to tam u srdce nevzalo. Raději peníze investuji do návštěvy jiné destinace.

Jak s odstupem času hodnotíš triatlon INFERNO ve Švýcarsku? Je to silný zážitek?
INFERNO bylo jednoznačně vedle TransAlpu můj vrchol sezony a jeden z nejsilnějších sportovních zážitků ne-li úplně nejsilnější. Je to skvěle připravený drsný závod v nádherným přírodě. Opravdu vřele doporučuji všem, kdo se na běžným IM cítí v cíli málo zhuntovaný. Ručím za to, že tady to bude určitě jinak...

Má taková kombinace šanci na úspěch? Dovedl by jsi si představit podobný závod v ČR?
Obávám se, že když se u nás schází na startu IM 50-120 lidí, tak sem by dorazilo odhaduji 10-20 ks. INFERNO není jen o kombinaci plavání-silniční kolo-MTB-běh, ale i to šílený převýšení a běh do 3000 m n.m. Uznáš, že na to jaksi nemáme geografický podmínky. Obecně mne mrzí, že v ČR sebelépe připravený závod v dlouhým triatlonu přiláká pouze kolem stovky účastníků. V sousedním Rakousku má kdejaký pouťák účast 500 lidí. To je pak jiná atmosféra! Asi to je důvodem, že se mi v zahraničí většinou daří lépe než u nás. Vždy mne ta atmosféra nakopne.

Jak moc bereš triatlon vážně? Kolik hodin týdně se věnuješ tréninku?
Sportem se chci hlavně bavit a tak jsem se rozhodnul, že budu dělat jen to, co mne baví. Proto neplavu, letos jsem dal dohromady pouze 8 jednotek plavání po 1 km. Celoročně jezdím na kole, 50 % MTB, 50 % silnice. Běhat chodím v zimě 1-2 x týdně. V sezoně většinou pouze jezdím na kole a běhám pouze když prší. Týdně to dá 12-15 h.

Daří se ti kloubit práci a trénink?
Díky velké podpoře v práci i v rodině ano. Za to všem kolem musím poděkovat! Dokážu si představit, že bych odtrénoval i více hodin, ale už bych to asi nezregeneroval. Taky by se z toho stala pakárna a nebavilo by mě to. Obdivuji závoďáky, kteří chodí ráno v 6.00 h do bazénu a odpoledne na kolo či běh. To vstávání mi přijde jak do Kolbenky. To bych nedal. Ke všemu bych pak v práci usínal.

Sledoval jsi letošní IM na Havaji? Jaký je tvůj názor na světovou špičku a potažmo vítěze?
Havaj si dávám již pravidelně online. Letos mi to u chlapů přišlo hodně napínavé. U žen se bojuje v podstatě pouze od 2.místa dál. Vítězka je snad z jiné planety. Držel jsem palce našim ženám, zvláště Tereza Macel mi udělala velkou radost.

Jaké jsou tvé plány do příští sezóny?
Pozorně sleduji vznikající kalendář závodů a jsem hodně zklamán z častých kolizí závodů.Rád bych si dal dva MTB etapáky, asi to budou Trans Germany a TransAlp. Určitě pojedu 1/2 IM v Linzi. Chtěl jsem si dát Embrunman a Inferno, ale jsou 6 dní po sobě. Nejsem Petr Vabroušek, abych to důstojně zvládnul...Takže Inferno příští rok nebude, pojedu na Embrunman. Bohužel je Železňák den před Emrunmanem, tak to taky nezvládnu. Pojedu zřejmě IM Otrokovice a pak pár mých oblíbených MTB maratonů jako Šela, Drásal, Sudety.

Podělíš se se čtenáři o své „vychytávky“? Například jak se bráníš zraněním či nemocem? Popřípadě co vše využíváš ke zkvalitnění tréninku a regenerace...
Musím zaklepat, na žádné svalové a podobné problémy netrpím a většinou jsem nemocný max. jeden týden v roce. Když se nezrakvím na MTB nebo v zimě na sjezdovkách, tak jsem zdravý jak rybka. Musím se přiznat, že nejsem zrovna vzorem regenerace. Nepěstuji strečink ani posilování, po každém tréninku si musím dát jedno pivko, denně alespoň 100 g čokolády. V zimě trénuji většinou po nocích. Není výjimkou, že s parťákama vyrážím na švih ve 22 h a vracíme se po půlnoci. Mojí asi největší vychytávkou je kvalitní přední lampa od firmy Lupine. Svítí jako dálkový světlo u auta, takže není problém s ní jezdit i náročný MTB terény. Další vychytávkou je časovkový speciál. Díky němu jsem se na IM zlepšil o cca 15 min. Zlepšit se takto tréninkem by docela bolelo.

Přeji všem hodně silné vůle k tréninku v dlouhé zimě, co nás čeká!