Představíš se čtenářům ve stručnosti?
27 let, architekt (pracuju v malé firmě v Praze), svobodný, mám rád triatlon a jiné sporty :) (když na ně mám čas), rád cestuji, vařím a jím - ideální je kombinace všeho, architektura je nejenom má práce, ale i záliba.

Vrátíme se o 14 dní zpět. Jak jsi spokojen se svým výkonem ve Ždáru, kde jsi skončil na třetím místě?
Ve Ždáru mi po dlouhé době sedly všechny tři disciplíny a hrozně jsem si to užil. V průběhu sezóny jsem měl problém s cyklistikou. Přece jenom nemám tolik najeto a hodně jsme ztrácel. A tady to najednou šlo. Vlastně to bylo docela překvapení. V běhu mě zas potěšilo, že jsem měl až do konce dost motivace a sil bojovat. Takže spokojenost velká.

A jak hodnotíš celkově sezónu 2009?
Se sezónou 2009 jsem spokojen. Měl jsem víc času na trénink než vloni, kdy jsem na jaře dělal diplomku a moc jsem toho nenasportoval a nenaspal. Letos jsem to musel "pouze" skloubit s prací. Jel jsem různé závody a užíval jsem si to. A to je důvod proč to dělám. Dlouhé triatlony jsou však to hlavní a užívám si je nejvíc. Zážitky jsou zaručeně nejhlubší :) Ostatní akce beru spíš jako trénink. Ujel jsem svého prvního ironmana, což mi jako splněný úkol vlastně pro sezónu stačilo. A byl to tak trochu můj triatlonový sen, který mi ještě před pár lety připadal nedosažitelný. Zaplaval jsem si s evropskou triatlonovou špičkou v Praze :) Zaběhal si na dostihovém závodišti.

Jaká je tvoje sportovní minulost? kdy jsi začal s triatlonem?
Má sportovní minulost začíná na základní škole, kdy jsem od páté třídy závodně plaval. V tom jsem pokračoval i na sportovním gymnáziu na docela vrcholové úrovni (2x2hodiny tréninku denně), takže jsem si naplaval dost kilometrů na to, aby to teď stačilo udržovat (prozatím). Triatlon se mi vždycky líbil, ale s tréninkovým vytížením na střední škole jsem to ani nezkoušel kombinovat. Na vysoké škole už jsem však od vrcholového sportu upustil a začal se věnovat studiu. Ale bez sportu to prostě nejde. A tak jsem se konečně vrhnul na triatlon. A to olympijský. Občas i úspěšně. Z vody jsem vylézal s první skupinou a většinou jsem ji uvisel i na kole. No a když byla první skupina malá, vytvořila si náskok na kole a další skupiny mě nestihly doběhnout, tak z toho byl i dobrý výsledek :) Ale zjistil jsem, že mě krátké triatlony dostatečně neuspokojovaly a tak jsem zkusil delší (Czechman v Mělicích v roce 2007 byl můj první). A to bylo konečně to pravé ořechové. 4+ hodiny dřiny, křečí, bolestí zad a kloubů, boj s nevyzpytatelným počasím, žaludečními problémy a občas i soupeři, následováno několika dny, kdy člověk nemůže ani chodit ani sedět a někdy ani spát. To byl ten zážitek, který jsem hledal. Už v plavání si ze mě dělali legraci, že někomu stačí ke slávě 22 vteřin a já se tam máchám 17 minut. V triatlonu jsem asi ještě přitvrdil.

A jak vznikalo rozhodnutí dát natrvalo vale plavání?
Základní důvod byl asi praktický. Chtěl jsem studovat architekturu, což jsem věděl, že je časově náročné a s vrcholovým sportem by to pravděpodobně nefungovalo. A na druhou stranu by mi asi chvíli trvalo než bych se z juniorské kategorie dostal na slušnou úroveň v dospělé kategorii. A i když jsem byl zatím na střední škole, tak už jsem toho měl naplaváno celkem dost a mohl by nastat i problém s motivací. A tak jsem se začal věnovat vzdělání a sport začal dělat jenom pro zábavu (ne že bych ho někdy dělal pro něco jiného). A jak jsem se již zmiňoval, triatlon se mi vždy líbil a tak jsem ho začal zkoušet.

Kdo je lepší plavec na volné vodě? Paták nebo Martínek :-) ?
To nevím. To by se muselo vyzkoušet :) Vzhledem k tomu, že nejezdíme stejné závody, tak se to dá těžko hodnotit. Ale jeden závod jsme spolu jeli. První závod ČP v Nymburce a tam lezl Pavel z vody přede mnou.

Jak vypadá tvůj týdenní trénink? Předpokládal bych, že bude převládat tvé oblíbené plavání?
Plavání určitě nepřevládá. Spíš se snažím trénovat zbylé disciplíny. Za týden se dostanu tak dvakrát až třikrát k běhání, dvakrát k plavání a jednou až dvakrát na kolo. Ale to je jen v ideálním případě a to se často neděje. Přece jenom člověk taky musí žít trochu společensky. Snažím se jezdit na kole do práce, abych něco najel, ale moc často se mi to nedaří. Našel jsem si pěknou objízdnou trasu, která je 40km, takže když se mi to povede, tak mám čtyřicet před prací a čtyřicet večer po práci. Na jaře se samozřejmě snažím jezdit i o víkendu. Alespoň jeden den něco delšího.

V Otrokovicích si jel svého prvního Ironmana? Jaké byly pocity během závodu? jak jsi si užil maratón?
Ano. Otrokovice byly moje premiéra na plném Ironmanu. Pocity ze závodu jsou naštěstí v zápětí zastíněny neuvěřitelnou euforií z překonání cílové pásky :) Ale časem se zase vracejí. Plavání jsem si vyloženě užil. Voda byla příjemná (na rozdíl od okolního počasí) a plaval jsem od začátku první, což člověka celkem povzbudí. A vidina televizní slávy taky :) Na kole jsem věděl, že to bude dlouhé a že budu mít problém to usedět. A bylo. Asi od 120. kilometru jsem už nevěděl jak sedět, musel jsem se celkem často protahovat a nohama už jsem pod sebou jen tak motal. I proto mě překvapilo, že se mi běží celkem dobře. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem už nevnímal nebo vidinou konce, ale maraton se běžel v pohodě (relativně) a s postupem času, jak se blížil cíl, jsem začal víc a víc věřit, že to přežiji. Což byla dobrá motivace.

Jaké jsou tvé další plány do budoucna?
V této sezóně mám v plánu ještě duatlon v Příbrami a pár menších závodů. Většinou běžeckých. Ale spíš jako společenské události. Přes zimu se věnuji plavání v bazénu, včetně závodění. No a v dalších sezónách mám v plánu se dál triatlonem bavit. Jestli se mi někdy podaří natrénovat trochu víc, tak to bude jedině dobře. Ale to se asi uvidí dle motivace na jaře.