Jak jsi spokojena se svým vítězstvím na EP v Karlových Varech?
Samozřejmě spokojena nejsem. Pomýšlela jsem na mnohem lepší výsledek…
Teď vážně :-)... Tím vítězstvím jsem hodně překvapená. Trenér mi zadal, ať otestuji naplno plavání a kolo a pak ať běžím opatrně, pod ANP, do té doby, než vypadnu z první desítky a až z ní vypadnu, tak ať zabalím, abych zbytečně nepřetěžovala nejen zánártní kůstky, ale i koleno, které jsem si trochu omlátila v Londýně minulý víkend. Ale nikdo mě nepředbíhal, tak jsem po dvou měsících uběhla cca 9 závodních kilometrů v kuse. Rozhodující bylo, že mě na kole při nájezdu do centra dotáhla Vanessa Raw a díky spolupráci jsme před během měly velký náskok. Běh pak byl sice naprostá marnost, ale stačilo to.

Únavová zlomenina v chodidle je již zažehnána? Jak jsi k ní vůbec přišla? Absolvovala jsi již běžecké tréninky před Karlovy Vary? Vše už je OK?
Jak už jsem naznačila v první odpovědi, před Vary jsem toho moc nenaběhala. Vlastně jsem za sebou měla jen několik volných klusů na měkkém pokladu dlouhých od 3 do 8 km.
Únavovku jsem si uhnala vlastní blbostí – v červnu před ME jsem absolvovala tréninkový blok hodně zaměřený na běh, na kterém jsem měla životní fazónu. Když mě začalo pobolívat v nártu, tak jsem nikomu nic neřekla a ani si nechtěla ubrat v dávkách, abych o tu fazónu nepřišla. Po dvou týdnech ale bolesti dostoupily vrcholu a musela jsem s barvou ven a pak hned na rentgen a už jsem měla berle…Jo, kdo nechce ztratit ani kousek někdy ztratí všechno…
Ale třeba je opravdu každé zlo na něco dobré, takže mi díky speciálním vyšetřením doktoři odhalili vrozenou anomálii, která při běhu způsobuje přetěžování některých míst ve šlapce, se kterým bojuji od začátku triatlonové kariéry. Teď aspoň vím, s čím bojovat a nafasovala jsem speciální ortopedické vložky, které by tu anomálii měly trochu vyrovnávat.

Předpokládám, že jsi v době bez závodění trénovala plavání a cyklistiku. Musíš se cítit ve vodě výborně... je tomu tak?
Plavání – před lety má noční můra :-) – je teď můj největší kamarád! Při únavovce jsem ho docenila ještě víc než dřív a abych přinesla oběť Poseidonovi (nebo kdo má plavbu Tam Nahoře na starosti), absolvovala jsem závod ČP v dálkovém plavání v Jablonci a na trati 5 km jsem skončila na 2. místě. Což mě potěšilo… ale abych se zase tak moc neradovala, současně mě vyhlásili na 1. místě mezi veteránkami, což mě trochu rozhodilo :-).

Ještě k závodu v Londýně – co se tam stalo? Z mezičasů jsi vypadla těsně předtím, než jsi spolu s některými dalšími závodnicemi dotáhla vedoucí skupinu a vypadalo to, že bys mohla uspět. A není ti z tohoto pohledu líto, že jsi závodů série MS neabsolvovala víc?
C‘est la vie. Nebo jak říkají buddhisté – život sám o sobě je dost krutý, tak nač si jej ještě ztrpčovat :-).
Chtěla jsem jet ještě Kitzbühel (protože se odehrává v nádherném prostředí) a Hamburg (který má asi nejlepší atmosféru, kterou jsem kdy zažila). Ale letos to prostě nevyšlo.
V Londýně jsme už měly čelní skupinku na dohled, a tak se některé kolegyně rozhodly něco pojíst… Jedna z nich – a zrovna jedna z mých dobrých kámošek – ale u svačinky nedávala pozor, lízla si o zadní kolo soupeřky, lehla a my další tři přes ni. Tak jsme si místo v cílovém prostoru pokecaly v nemocnici, já jsem naštěstí musela podstoupit jen zašití brady a nějaké lepení…

Jak se ve světle výsledků série MS díváš na postavení českého krátkého triatlonu a co říkáš na to, že nikdo ze závodníků není po posledním závodě v Japonsku do 20. místa a tudíž podle Soutěžní směrnice na finále do Austrálie nikdo nepojede?
No, to je ožehavá otázka… Český krátký triatlon jde podle mne ke dnu už nějakou dobu, a nemyslím si, že se tento problém řeší dobře… a já to tady radši taky nebudu řešit. Nebo to zkusím optimisticky: třeba už jsme na dno narazili, třeba to bude už jen lepší :-). Už dřív jsem mluvila o nadějných dorostencích (hlavně Lukáši Kočařovi), letos se na scéně navíc objevila i podle mne hodně nadějná žena Tamara Stonová. V poslední době jsem o ní ale vůbec nečetla nebo neslyšela, tak nevím, co se s ní děje. Pane redaktore, kontaktujte ji a zeptejte se jí :-).
A co se týče finále MS v Austrálii… Já bych si tipla, že tam někdo pojede. :-) Jak pronikám do toho, jak to v českém triatlonu funguje a k čemu jsou pravidla a směrnice, tak si myslím, že se SS ČSTT 2009 nějak obejde a najde se nějaká výjimka :-).

Jaké jsou tvé další plány? Máš stále šanci pomýšlet na obhajobu triumfu v Evropském poháru v triatlonu?
Na vítězství v EP pomýšlet mohu, už proto, že po Karlových Varech jeho pořadí zase vedu. Ale je otázka, jestli vydrží noha, až ji v následujících týdnech znovu naplno zatížím. A pokud vydrží, tak jestli se mi bude chtít vyjíždět v říjnu a listopadu do Turecka a Izraele. Uvidíme, co život přinese…

archív

archív