Jak si objevil triatlon a kdy si okusil prvního Ironmana? V kolika letech to bylo?
K triatlonu jsem se dostal v 80.letech, popularizovala ho zejména slavkovská legenda Ivan Křivánek, po přípravě a tříletém sbírání odvahy jsem ve Slavkově u Brna absolvoval pravidelně vždy v letech 1987-1989, první Ironman posuzováno přísně podle metodiky v 2002 na Lanzarote, takže první železňák ve 33, první IM ve 48…
 
Jaké byly pocity po absolvování prvního železňáka?
Po prvním železňákovi ve Slavkově si vzpomínám na to, že mi všechno jídlo bylo málo slané…, při prvním IM na Lanzarote to byla atmosféra dosud nepoznaného množství účastníků, diváků…
 
Co ti do života přináší Ironman? Čím tě tak okouzluje?
Dnes už Ironman je pro mne styl a způsob života, jak v závodě, tak v přípravě, triatlon se stal pro mne tak trošku drogovou závislostí, od dřívějšího „vyčištění hlavy od pracovních starostí“ je to v posledním období už každodenní tréninkový rituál s produkcí endorfinů, no a se zvyšující se výkonností a odolností si všechny sporty v triatlonu sloučené vychutnávám…navíc mi zcela vyhovuje sólo závod sám za sebe….. 
 
Kolik jsi jich absolvoval?
Jsem na počtu 25

Jaký nejkrásnější zážitek jsi prožil díky triatlonu?
Zážitky jsou spojené jak se závody, tak s přípravou a s cestováním na akce…a je to pestrá mozaika…mnohdy spojená  se zážitky při cyklistických pojížďkách po všemožných částech světa, běžný turista s cestovní kanceláří nepozná tolik, co triatlonista ze sedla bicyklu, takže třeba z loňska  z Malajsie přes silnici přebíhající opice, to jsem si fakt protíral oči, protože se mi zdálo, že jedna z nich na mne hrozila pěstičkou…, z čínského Haikou zase na malých vzdálenostech kontrast plážového pozlaceného luxusu a středověk ve vnitrozemí…, při pravidelných jarních cyklo-kempech s TT-veterány z brněnského EKOLU v Chorvatsku zdrcující realita válkou vypálené země z 90.let ve vnitrozemí, adrenalin byl v roce 2003, kdy odlet na Lanzarote byl cestovkou o den odložen a kolo jsem dostal na hotel  pět hodin před startem, protože ho vyložili omylem na Tenerife…, z NZ je to čerstvá zkušenost s pohodovými lidmi, nádhernou přírodou a třeba Petr Vabroušek svědkem, že protidrogový psík chtěl jít za mnou ze služby…, snažím se i v rámci samotných závodů vnímat okolí a kulisu - zejména na kole, zážitkem byl výšlap na Col d´Isoard vloni na Embrunmanovi, již 7x jsem si vychutnal lávová pole na Lanzarote, nedá se zapomenout na Elbu, nechápu, proč odtud Napoleon utíkal…“asi nedělal triatlon“…..a navíc je putování světem většinou ve společnosti nejbližších anebo báječných parťáků, což společné zážitky umocňuje…

na kole se dá jedzit i v lednu :-), Nový Zélend 2009 

Jaké máš nyní ambice? Je to Havaj nebo poznat co nejvíce míst, kde se koná série Ironman?
Ambice jsou ohraničeny laťkou výkonnosti, soupeři jsou stále kvalitnější a konkurence houstne.. mám však zcela vážný úmysl ještě ve zdraví a v plné síle zvládnout dva olympijské cykly, po vzoru horolezců, kteří mají svých 14 osmitisícovek chci absolvovat všechny zbývající kvalifikační IM a k nim další významné triatlony –  letos plánuji např. Norseman, Inferno ve Švýcarsku, Alpe d´Huez, Nice, Roth, ještě jednou Embrunman za slunečného počasí, tj. vlastně všechny IM ze seznamu K 226, a to bych chtěl většinu závodů zvládnout alespoň dvakrát, protože teprve podruhé si vždy tratě vychutnám, mohu ze zkušenosti potvrdit 7x Lanzarote, 4x Zurích, 3x Slavkov…tyto plány souvisí s poznáním všemožných zákoutí naší zeměkoule…velkou ambicí je i výchova nových Ironmanů jak ze svých synků ( hlavně starší mi už ve 13 letech začíná stačit na kole ), tak i v rámci aktivit věnovaných projektu www.openfamily.cz...
 Během těchto dvou olympijských cyklů plánuji minimálně udržet, neřkuli zvýšit výkonnost ( rezervy jsou…), udržet neporanitelnost s Josefem Bezákem a svádět dál vyhecované souboje s legendou  Mildou Bayerem, protože když není Milda na startu, ztrácím motivaci…a až mne po těchto dvou olympijských cyklech můj starší syn Vláďa podosažení věkové hranice v přímém souboji předpokládám porazí, budou další výzvy… cyklistický závod RAAM napříč USA, marathón des Sables, běh v USA z Údolí smrti…, výstup na Kilimandžáro… Hawaii možná příští rok, kdy budu prvním rokem v 55, nebo pak zase za pět let v 60, ale musím se na kvalifikacích vyhýbat Mírovi Vraštilovi…a hlavně chci pojmout Hawaii jako double, tj. IM i X-Terru v jednom zátahu, no a jednu šílenost už jsme s Petrem Vabrouškem vyhlásili v průběhu účasti na NZ, a tím je můj cíl za Petrova dílčího dohledu a spolupartnerství na některých závodech zvládnout za rok 2010 celkem 24 IM…a zápis do Guinessovy knihy rekordů…ale hlavním cílem je pro mne slovy klasika „cesta“ a …I man The Road….
 
Kolik hodin týdně se věnuješ tréninku? Jaká je tvoje obvyklá týdenní kilometráž?
V posledních třech letech se tréninkové objemy ustálily na cca 25-30 hodinách týdně v zimním období a 35-40 v létě, v měsíčních objemech cca 120 km odplaváno, min. 1000 km na kole a cca 200 odběháno…musím výkonnost dohánět objemem…

Máš nějakého trenéra nebo trénuješ podle své chuti?
V cyklistice a běhu jsem opravdu amatér a samorost, tam vidím největší rezervy pro zlepšení a snad i ve svém věku překonám ostych a vyhledám příslušné metodiky a trenéry, v plavání jsem každé ráno od 6-8 v bazénu společně s mládenci z EKOLU…intenzita a objem tréninku – ona už si má tělesná schránka sama řekne, od února začínám znovu s powerjogou, měl bych dát na slova Petra Vabrouška a kolo opatřit Powertapem…no a dostat se co nejdříve na závodní váhu a netahat na sobě „medimbal svalů a tuků“ navíc…

Jak hodnotíš svůj výkon na Ironmanu na N.Zélendu? jak je obtížné připravit se na závod v teple v českých podmínkách?
Výkon na IM N.Z. byl průměrný, standardní, plánovaný rozpis jsem měl pod 11 hod., výsledek o cca 50 minut horší…co se týče obtížnosti přípravy nemohu asi zcela jednoznačně posoudit, podmínky v místě mají všichni stejné, Petr Vabroušek se celý prosinec připravoval napůl na dovolené plavbou v Karibiku a napůl na běžkách a na hlavu porazil Luca Dragstru a další profiky, kteří byli v přípravě ve Wanace v místě závodu 3 měsíce a více…ale užil jsem si závod, krásná kulisa přírodní, atmosféra nehrané srdečnosti pořadatelů a diváků…taky soupeřů, chtělo by to trošku naši českou pořadatelskou řevnivost , tak jak je prezentovaná na triatlonových webových stránkách, zmírnit a navzájem si vážit každého, kdo jakýkoliv podnik s triatlonem spojený pořádá…

následovnící