Když sportuje mladý člověk je to samozřejmost, ale když začne sportovat „postarší mládenec“ přeci jenom je to ještě v české kotlině jev nevídaný, jak se to přihodí? Jaká byla tvoje cesta k triatlonu?
Tak za prvé : já se ještě necítím jako postarší ! :-). Nemyslím si ani, že je to věc nevídaná. Na závodech potkávám spoustu borců , kteří jsou starší než já a bohužel v mnoha případech i lepší. Navíc já jsem v mládí až tolik nesportoval, tak si to teď asi nějak kompenzuji. Taky mně baví atmosféra kolem závodů a zájem novinářů o rozhovory :-)
Já jsem se k vytrvalostnímu sportu dostal dost prozaicky. Jednoho dne jsem vstoupil na váhu a když se ručička ustálila na 105kg padlo nejdříve rozhodnutí „to musí dolu“. Nejdřív jsem zkusil omezit jídlo, ale velmi rychle jsem zjistil, že se radši sedřu než abych se nenajedl. Tak jsem začal běhat. Já ale nemůžu dělat něco jen tak, takže jsem si stanovil  cíl – Pražský ½ maratón (předesílám, že to bylo v době, kdy jsem si musel po uběhnutí 1km dát přestávku). Pak jsem potkal po dlouhé době svého spolužáka Šimiho, který už měl za sebou maratón a byl tu další cíl (to se odehrálo poměrně rychle, neboť jsem se k maratónu dopracoval asi po 3 měsících tréninku, v což ledaskdo nevěřil) . Kromě toho byl Šimi taky zapálený cyklista a zlanařil mně na můj první triatlon na Bucku u Rakovníka (1-50-10). To jsem plaval sice prsa a na běhu mi tenkrát zle došlo, ale to byl osudový okamžik. Ne nadarmo se říká, že triatlon není sport, ale diagnóza. Pak už to šlo rychle. Hledal jsem na internetu někoho kdo mně naučí plavat a přitom potkal partu podobně postižených. Jednou jsme se takhle v hospodě po absolvování sprinttriatlonu rozhodli, že následující rok dáme Ironmana a kostky byly vrženy.

Co říká tvému sportování rodina, známí, kamarádi?
Rodina si o mně myslí, že nejsem úplně normální, ale to nemá nic společného s triatlonem, to už bylo dřív :-)  Žena je na slova triatlon,kolo apod. už alergická.Navíc říká, že jsem se dost zjednodušil. Co se kamarádů týče, tak já jsem se vždycky přátelil s lidmi, co měli nějakou podobnou „úchylku“ ať sportovní či jinou, takže nemám tu správnou zpětnou vazbu. Ostatním se Ironman zdá asi jako obtížný výkon – což se jim zdá správně ne ? :-)

Jaký nejsilnější zážitek si díky Ironmanu zažil?
Já ti ani nevím,který byl nejsilnější. Mně připadal jako silný zážitek každý absolvovaný ( dal jsem zatím jenom 3). Ta cílová rovinka mně vždycky dojímá. Ale když se dívám jen na televizi, třeba na doběh Ironmana Havaj, tak se mi taky zrychluje tep. Vždyť říkám – diagnóza.
 
Jakého výsledku si nejvíc považuješ?
Teď mluvím jen o Ironmanech ( ostatní nepočítám :-) ).
Důležitý byl ten první. Ale velmi dobrý pocit jsem měl letos z Ironmana UK, protože jsem na té těžké trati zaběhl zatím svůj nejlepší maratón a navíc poslední kolo jsem ještě zrychloval a vůbec mi nedošlo. Jinak se mi nějak pořád nedaří ta cyklistická část, pořád mám nějaké drobné potíže a navíc je to dlouhé a já obtížně udržuji koncentraci a pak to jedu moc na pohodu.Taky jsem se ještě úplně dobře neposkládal na kolo a pořád hledám správný posed (měřím totiž 198cm) Tam si myslím, že ještě nějaká rezerva bude. V půlkách ten problém takový nemám. Statisticky se mi daří víc na kopcovitých tratích, ale protože moje forma je silně kolísavá a závodů málo, tak bych to nerad zevšeobecňoval. 

Zavzpomínáš na svého prvního Ironmana? Jak jsi se cítil před startem na trati a v cíli?
Zavzpomínám snadno. Nebylo to tak dávno :-) To bylo v Klagenfurtu, 2500 lidí, hromadný start, co ti mám povídat. Byl jsem v transu celý závod. Navíc bylo vedro a já pořád čekal co to se mnou udělá, kdy už to se mnou konečně sekne do škarpy. Měl jsem před očima ty známé filmové záběry, jak se závodníci belhaj po čtyřech do cíle. Vzpomínám když mi v depu vzali kolo z ruky a já jsem málem upadl, protože jsem se o něj opíral. Jak jsem vyběhl v předklonu z depa a na silnici byl křídou vzkaz „Guenter, noch 42km“. Večer, když jsem ležel polomrtvý v posteli a nemohl usnout, protože jsem vypil asi hektolitr kokakoly, se mně žena zeptala „Dneska asi nic nebude co ?“ 

Kolik času obětováváš týdennímu tréninku?
Asi tak 2x-3x týdně hodina plavání, 3x běh, 1x kolo, občas posilovna  + 14 dní v zimě soustředění na Kanárech. Když se blíží sezóna a jezděj se delší kola, tak to dá až 13 hod. týdně, jinak tak 8.

Jaké jsou tvé roční objemy?
Teď se koukám do tréninkového deníku a vidím že letos to bylo :
3.582km kolo (silnice,MTB,trenažér), 1.064km běh, 188km plavání. To mám ale nalítáno teď. Problém je, že evropské Ironmany (ty notoricky profláknutý) jsou obvykle na začátku července a to je pro hobíka v centru Evropy dost brzo. Pozitivní ale je, že pak můžeš v létě odpočívat a při různých grilovačkách vyprávět historky z natáčení…:-)

Spolupracuješ s nějakým trenérem?
Jasně. Zbyl na mně Honza Kovalovský :-) Při tom málu času, který na to mám se snažím být co nejefektivnější. Honza už za tu dobu ví co mé staré tělo potřebuje.

Jak trénuješ v těchto dnech? Zařazuješ do tréninku i trénink na kole?
Teď jsem do tréninku zařadil pár hospod a 7 kg nadváhy :-) Chtěl bych pozvolna začít, ale chybí mi nějaký impuls. Chodím pravidelně plavat, protože to je organizované a tak mně to nedá. Kolo teď nedávám. Nerad jezdím s rampouchem u nosu, ale kdyby vysvitlo slunko...

Co pro tebe znamená Ironman?
Jak už jsem říkal, je to diagnóza. Je to životní styl. Ale především mi jde o pravidelný pohyb při mém sedavém a stresujícím zaměstnání a já nemůžu něco dělat jen tak. Musím mít nějaký cíl. A ten samotný závod je jen třešnička na dortu, i když nádherná. V kterém sportu se postavíš na start s těma nejlepšíma ? S Jardou Jágrem si hokej v jedné lajně nezahraješ (teda aspoň já ne :-)). Navíc je to praktický koníček z hlediska obrany proti nadváze (i když s tím taky občas bojujeme, viď Máselníku :-)

Hodnocení: