Představíš svoji sportovní minulost?
No, to bude delší. Je mi přeci jen 42 a sportuji díky rodičům od dětství. Začalo to různými sportovními kroužky. Pak jsem se v žákovských kategoriích věnoval atletice a o víkendech sjezdovému lyžování. Chodil jsem do sportovní třídy, kde jsme díky výborným učitelům dostali základy mnoha individuálních i kolektivních sportů. Během studia na sportovním gymnáziu v Přípotoční jsem pokračoval v atletice i lyžování, ale snažil jsem se proniknout i do dalších sportů (volejbal, gymnastika, běžky). Připravoval jsem se na další sportovní školu – FTVS. Ale při vyplňování přihlášky jsem v záchvatu pragmatismu a odpovědnosti zvolil ČVUT. S kamarády z FTVS jsem později začal zkoušet krátký triatlon v jeho prvních pohárových sezónách. No a po škole přišla práce a rodina a to jsem si urval čas tak na pár přespoláků a abych úplně neztrouchnivěl, začal jsem hrát po večerech hokej v různých soutěžích neregistrovaných hokejistů. Mám rád atmosféru závodů, a tak jsem objížděl různé bikové maratony, v zimě běžky, na jaře pražský maraton, na podzim Běchovice, Kunratice a další přespoláky.

A jak jsi se dostal k dlouhému triatlonu?
V roce 1980 si kamarádi mého otce přečetli ve Stadionu článek „Agonie železných mužů“ a zorganizovali na Slapech závod, který přečkal vše až do dnešní doby. Původně tam byly vzdálenosti 2, 60, 20, ale vzhledem k „zralosti“ organizátorů, kteří se stále závodu zúčastňují, jsou již dnes vzdálenosti trochu mírnější (1,60,15). Příští rok se tedy chystá již 30. ročník. No a já ve svých 14 letech jsem se účastnil jako doprovod mého otce. Velmi mě ta atmosféra chytla a představoval jsem si, jak až mi bude 18, se zařadím mezi ty „železné šílence“. To se vyplnilo a s těmito zkušenostmi jsem se spolužáky z gymplu absolvoval v září 1984 klasické ironmanské vzdálenosti. Od té doby jsem věděl , že se to dá po troše tréninku a s chladnou hlavou zvládnout.

Kde se vzal impuls, znovu po tolika letech naskočit do tréninku s cílem absolvovat Ironmana?
Můj celoživotní sparing Zdeněk Jakoubek při jedné přípravě na maratón přišel s myšlenkou zkusit Ironmana. Já reagoval zprvu vlažně. Že ironmana dám, jsem věděl. Chtěl jsem ho dát ale v slušném čase a to bez mnoha hodin tréninku nejde. Když jsem ale začal chystat oslavu 40. narozenin, došlo mi, že lepší už to nebude. Nevěděl jsem, jestli mě to chytne (jestli to nebude jen jeden závod), chtěl jsem si užít atmosféru, a tak jsem hledal závod venku. Nejsem zvyklý hlásit se dopředu, takže to byl další problém. Nakonec to padlo na Podesdorf (2006). Bylo to štěstí. Rychlé tratě, ideální podmínky, žádné chyby = čas 9:32. Byl jsem nadšenej a když přišla SMS od Martina Dvořáka : „Gratuluju a teď Havaj“, bylo o dalším sportování rozhodnuto.

Věřil jsi, že to skončí Havají?
Věřil. Věřím totiž jedné větě z mé oblíbené knížky Alchymista (Coelho): „Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhl“
Ale cesta byla dlouhá a napínavá. 2x Lanzarote 1x Zurich a Anglie. Jednou mi ke slotu chybělo jedno místo (4 minuty) a jednou pak 8 minut. Ale nakonec se to povedlo. Ten okamžik na roll downu v Anglii, kdy mi spíkr řekl, že v naší kategorii jsou tři sloty (předběžně byly pouze dva a já byl třetí) patří k nejsilnějším okamžikům mého života.

Mohl bys uveřejnit kolik hodin tréninku tě přivedlo na Havaj?
Od Podesdorfu v srpnu 2006 do odjezdu na Havaj to bylo cca 1198 hodin. To obnáší 1 192 km na biku a trenažéru, 15 548 km na silnici, 2 799km běhu, 336km plavání, 2 043km na běžkách, nějaká posilovna a hokeje. Popravdě - já bych toho asi natrénoval víc, ale dohlíží na mě Martin Dvořák, který opravdu ví kdy a jak má cenu makat, a kdy je třeba odpočívat. Musím mu dát za pravdu, že jenom v objemu to není. Taky mám velké štěstí, že se mi vyhnuly nemoci a zranění (kromě letošního března, kdy jsem laboroval s achilovkami).

Jak by jsi s odstupem času ohodnotil svůj letošní výkon v Koně?
Bylo to pomalý, ale líp to tam nešlo. Můj výkon se vzrůstající teplotou strmě klesá. Pomaleji jsem ironmana nikdy nešel. Když mi po hodině ostrého kola začalo docházet, uklidnil jsem se a snažil jsem se naplno užívat atmosféru a soustředit se na detaily, které jinak stěží registruji. Taky nejsem Vabr a měsíc mezi dvěma závody mi nestačí k regeneraci. Takže výkon mizerný, ale zážitky veliký. Pro dobrý výsledek musím někam, kde bude 10°C a déšť :-)

Máš nějaký netradiční zážitek z Havaje?
Třeba moje penalizace? Strávil jsem 4 minuty v penalty boxu na trati, ale ne za hák, ale za předjíždění  vpravo. Foukalo zprava a někteří kolegové, aby se bránili hákům, jeli skoro u středové čáry. Nemyslel jsem, že rozhodčí budou tak striktní, vůbec to nebylo nebezpečné a místa tam bylo na kamion. Takže teď už vím, že je třeba hlídat i předjíždění.
Ještě jeden zážitek z občerstvovačky. Byl jsem opravdu vděčným a ukázněným návštěvníkem všech občerstvovacích stanic na běhu. Mezi davem dobrovolníků mě zaujala Japonka, která po každém podaném kelímku sepnula ruce a uklonila se. Opravdu v té hektice to bylo velmi milé.
Nebo jiná dobrovolnice odněkud z východu USA, s kterou jsem se seznámil v penalty boxu. Před 8 lety absolvovala v Koně ironmana a od té doby si vždy bere dovolenou a pomáhá na trati. Ironman je prostě fakt životní styl, i když už nezávodíš.

Vrátíme se zpět k tvému tréninku, jak vypadá tvůj typický den, kdy stíháš práci, rodinu, trénink....
Zhruba po půl roce přípravy, to začalo v práci skřípat. Musel jsem trochu změnit pracovní tempo. Abych získal čas a hlavně čistou hlavu, odešel jsem z vysoké managerské pozice, a tak se teď probíjím developerskou branží na své triko. Děti už mám odrostlé (17 a 12 let), plně zabrané do svého sportu (rychlostní kanoistika) , nemusím tedy už „taxikařit“. Čas si tedy organizuji tak, aby mě to ještě bavilo a nenervovalo. 2x (někdy 3x) týdně ráno v 7:30 chodím plavat s mladými triatlonisty ze Sportprestiže, s kterými absolvuji i jarní objemy na kole na Kanárech. V sezoně se snažím ve čtvrtek a v úterý být v 16:30 u zbraslavského mostu na cyklistickou vyjíždku a běh se dá vždy někam vmáčknout. O víkendech buď někde v něčem závodím nebo dávám delší kolo. No a v zimě se snažím dvakrát týdně stát na běžkách. Když se vyjede po jedné z Prahy, dají se natočit i tři hodiny na Bedřichově.

Jaké jsou tvé další plány?
Kupodivu motivace i po splnění havajského snu zůstala. Teď bych měl odpočívat, ale abych mohl s kamarády z loděnice v prosinci na večírek, musím absolvovat nějaké běhy z naší slavné Dusmen Grand prix. Takže odpočinek trochu flákám. V prosinci chci začít přípravu. Plánuji pár lyžařských maratonů doma i v cizině. Na jaře doufám, že se mi povede strávit 14 dní někde v teple na kole . V plánu mám IM Brazílie. A asi znovu IM UK. Chtěl bych jezdit i víc závodů v Čechách, ale bohužel nejsem Petr, tak uvidím co mi tělo dovolí. No a na podzim? To se uvidí !