Jak jsi spokojen se svými výkony v reprezentačním dresu?
Zázrak to nebyl, ale propadák také ne. Zajel jsem to, na co mám. Jen mě mrzí, že hodně lidí závod nedokončilo nebo byli diskvalifikováni. MS na rovinaté trati jsem jel podle svého, na rovině to lépe neumím. Při ME jsem měl respekt z náročné trati, ale závod vyšel podle mých předpokladů. Můžu to shrnout tak, že se svým výkonem nejsem spokojený, ale nejsem z něj ani zklamaný.

Jak probíhala regenerace mezi závody ME a MS, porovnáš to s Petrem Vabrouškem?
Jelikož už loni jsem zajel více závodů během krátké doby, tak jsem věděl, do čeho jdu. Regenerace probíhala standartním způsobem. Pondělí a úterý volno, středa lehce všechny tři disciplíny. Čtvrtek volno, pátek opět všechny 3 disciplíny na rozjezd. S Petrem V. jsme tento program měli stejný, kromě úterý, kdy Petr plaval a jezdil na kole. Nohy mě po prvním závodě bolely až do středy. Rychlejší regeneraci napomohla taky dobrá parta.

Jak hodnotíš zbylé výkony v sezóně?
V sezóně 2008 jsem absolvoval hodně závodů, což se mi líbilo, ale výsledky byly spíš průměrné.Myslím si, že jsem nikde nezklamal, ale ani nezazářil. Výrazný výsledek v mé letošní sezńě chyběl.

Absolvoval jsi závod série Ironman, jak jej hodnotíš organizačně?
Zúčastnil jsem se Ironman Switzerland v Zürichu, 14. místo v kategorii Profi. Závod byl pěkný, organizačně kvalitně zajištěný s výbornou diváckou kulisou. Nicméně si myslím, že dát 400 euro za startovné je dost. Osobně preferuji menší závody, kde vše probíhá klidněji, než tyto velké masové akce.

V internetových diskusích se na tvou osobu snesla vlna kritiky, jak ji vnímáš, mrzí tě to? Chtěl by jsi se k tomu vyjádřit?
Za ty roky jsem si vcelku zvyknul, že si závodníci našli obětního beránka v mé osobě. Jen málokdo umí uznat, že je někdo lepší než on sám. Proto je lepší se vymlouvat na to, že někdo jezdí v háku a kvůli tomu se ten druhý hůř umístí. Jelikož tohle trvá už několik let, tak mě rozhodčí dokonale znají a dávají si na mě pozor. Myslím si (a to je můj názor), že jen oni mají rozhodovat o tom, kdo jede podle pravidel a kdo ne. Ne závodníci, kteří mě míjí, protože ti v tu chvíli nevědí jestli nehodlám někoho předjíždět. U mě je naprosto jedno, jestli jedu před závodníkem nebo tři, deset či půl kilometru za ním. Pořád jedu v háku. Přesvědčil jsem se o tom v Českém Jiřetíně, kdy se mnou 2 závodníci absolvovali asi 60 km povětšinou za mými zády a stejně jsem byl obviněn z hákování... Letos to došlo tak daleko, že nejen já, ale i můj doprovod byl vulgárně napaden. Z toho pro mě vyplývá, že když na závodech v Česku nebo na Slovensku nasedám po plavání na kolo, nevím jak mám jet. Když mě totiž někdo předjede, tak automaticky hákuju, i když po většinu závodu je rozhodčí u mě. Myslím si, že zrušením tohoto pro mě nesmyslného pravidla by se posílila úloha plavecké části v dlouhém triatlonu a z cyklistiky by se stala daleko zajímavější a atraktivnější podívaná. Při počtu startujících v zahraničí, kde účast šplhá k několika tisícům, není možné regulérnost uhlídat.Při závodech venku jsem nikdy nebyl na neregulérní jízdu upozorněn. Bohužel startovat v zahraničí je finančně i časově náročnější, než u nás.

 Situace v českém dlouhém triatlonu je naprosto zoufalá. Závodníci si tuto atmosféru vytváří sami. Když někdo uspořádá kvalitní závod, uzavře trať a to dokonce v Praze, přijede tam 10 závodníků a ostatní pak jenom umí pomlouvat. A když někdo v deseti lidech uspořádá závod s kvalitním občerstvením a zázemím a pěknou tratí jako bylo na Karlštějně, tak železní muži napíšou, že dostali akorát ošklivý triko a jak to bylo hrozný. S takovými lidmi já závodit nechci a s tímto přístupem bych se ani nedivil, až začnou závody dl. triatlonu u nás ubývat.

Ovlivní to tvé plány do budoucna? Měl jsi v úmyslu účast na Havaji…
Co se týká Havaje, tak pokud na podzim najdu dostatek motivace do dalšího tréninku, tak se pokusím ještě jednu sezónu vydržet a na Havaj se kvalifikovat. Když to nevyjde, svět se nezboří

Po závodě v Mělicích...

ME Brasschaat, zleva Brynda, Vrobel, Bednář

Hodnocení: