Čím je pro tebe Ironman?
Za těch pár týdnů, co teprve dělám triatlon, se jen pomyšlení na Ironman stalo drogou :-). To už jednoduše není sport, ale životní styl. Je to výzva, v které člověk během těch několika hodin zažije snad všechny možný emoce od zoufalství po euforii. Líbí se mi strašně moc motto u jednoho videa na youtube, vázající se k ironmanu, zní: „Eat, sleep, swim, bike, run, eat, sleep...simple life.“ To mluví za vše :-).

V Otrokovicích to byl tvůj první železňák?
Ano, jednalo se o první železňák. Člověk neví, co od toho může čekat, jde na závod s čistou hlavou, a proto to možná dopadlo dobře :-)

Jak by jsi ohodnotil svůj výkon v Otrokovicích?
Spokojenost a velký zážitek :-). Podmínky, myslím tím při závodě panující vedro, byly natolik těžké, že mě nakonec nemrzelo ani těch pět minutek ke zdolání hranice 10h. Třeba příště :-).

Proč tě lákají tyto tratě a kde a kdy se zrodil nápad závodit na Moraviamanu?
Něco málo jsem napověděl již v první otázce. Jedná se prostě o životní styl, kdy se vítězem cítí každý a nemusí být nutně „na bedně.“ :-) Tyto tratě mě lákají kvůli tomu, že mám asi na ně nějaké zvláštní dispozice od přírody, které se mi předešlým tréninkem podařilo rozvinout. Především mě ale baví poznávat hranice svého těla a ta radost z pohybu, když to jde :-). Nápad závodit na Moraviamanu se zrodil tuším 10.května, kdy jsem cestou z duatlonu z Krušnomana byl natolik ovlivněn atmosférou, jaká panuje mezi triatlety, že jsem se rozhodl nečekat na svého prvního železňáka až na Lipno, ale zkusit to již v Otrokovicích :-).

Jak jsi se připravoval na Otrokovice? Byla to systematická příprava?
Tak vzhledem k tomu, že času bylo málo (5 týdnů příprava+2 týdny vyladění), tak bylo nutné využít všechen čas a co nejsystematičtěji trénovat. Měl jsem od trenéra plán, plavání a dlouhé kolo o víkendu jsme absolvovali spolu, běh zvládám sám. V bazénu jsem byl třikrát týdně vždy ráno, kolo jsem jezdil taktéž třikrát (z toho zezačátku května, když pršelo, tak jsem strávil i 4h na trenažéru a koukal na filmy :-) ), venku nejvíce v kuse 155km. Běh zhruba tak čtyřikrát. Zde důraz na tempovou rychlost (10x400m, tempo 2:50/km), ANP v úsecích (úseky 2-4km, v součtu 10km, tempo 3:20/km) i vytrvalost (výběhy až 30km v terénu).Nejtěžší trénink mě čekal 7 dní před Otrokovicemi. Jel jsem 130km na kole (kopce progresivně) a hned po slezení jsem běžel 2x3km za 10:02 a 9:39min. Průměrná kilometráž v týdnech byla 7-190-60km.

Kolik hodin tréninku týdně jsi absolvoval v přípravě?
V průměru to vycházelo na nějakých 15-18h. Jeden týden 22h. Mám výhodu v tom, že jsem student. Zrovna bylo zkouškové období, takže bylo spousta času jít si vyvětrat hlavu :-).

Zaujal si nejrychlejším během, čím to? Sedlo ti to, nebo máš běžeckou minulost?
O běžecký minulosti již byla řeč. Navíc mi připadá, že nemám problém s přechodem kolo-běh. To bude ovšem dáno spíš tím, že ještě neumím tak dobře na kole, abych se na něm vytrápil na dno, dochází mi na něm pouze energeticky a to jde vyřešit vhodným stravováním. Hlavní příčinu vidím i v hlavě. Vyloženě jsem totiž čekal 7h na to, abych mohl „konečně“ začít závodit a na poslední disciplínu jsem se neskutečně těšil :-). A upřímně, přestože Petr (Vabroušek) měl již dávno sbalený věci v autě, když já byl ještě dlouho na trati, tak jsem se chtěl alespoň přiblížit jeho času…

Byla nějaká krize?
Při plavání celou dobu, to je prostě zoufalý :-)))). Lehce při kole, kdy jsem se v pátém okruhu ze šesti málem rozbrečel, nadával na vítr a chtěl hodit bicykl do pole. Ale ta pravá, první velká přišla až na 25.kilometru maratonu a trvala zhruba 6km, přesto jsem stále alespoň klusal.

Jak jsi poznal triatlon?
Spíš bych řekl, že jsem průběžně poznával jednotlivé disciplíny triatlonu, jak šlo mládí :-) (a pevně doufám, že stále jde :-) ). Triatlon jako takový jsem si zkusil poprvé v patnácti letech při sprintu v Brandýse nad Labem. Přijel jsem z nádraží na horském kole, nechal se pomalovat a hned po startu nasadil v tu dobu nejrychlejší styl-prsa :-). Byl jsem tak pomalý, že na obrátce cyklistiky už ani nečekali rozhodčí a ujeli i s kužely a holky, co podávaly při běhu pití na občerstvovačce se tak nudily, že mi házely do pití trávu :-). Pak jsem na 4 roky vynechal, zkusil si pouze jeden duatlon v devatenácti a poté co jsem dostal výprask, jsem se pokorně vrátil k atletice :-). Tak nějak jsem ale celou dobu sledoval dění v triatlonovém světě. Tento sport mě fascinoval. Navíc mým kamarádem je Lukáš Valenta (triatlonista, narozen 1985) a na tomto místě bych mu chtěl poděkovat, že mě přivedl do klubu TSK Praha a držel mě u triatlonu, alespoň pasivně :-). Nyní mu jsem za to vděčný..

Nezačal jsi s dlouhým triatlonem na svůj věk brzo?
Možná to budou někteří jedinci namítat. Já myslím, že určitě ne. Za pravdu jim dá možná čas, uvidíme. Podle mě je nesmyslné trénovat jenom rychlost a pak horko těžko v 26-ti dodělávat vytrvalost, když jsou pro ní předpoklady již nyní.  Krom toho, do tréninku zařazuji hodně rychlostních tréninku, což by mělo stačit k tomu, abych se neutavil objemem a navíc se teď na prázdniny těším na krátké závody (Tálín, Mělník, běhy do vrchu). Určitě mám ještě velké rezervy v tréninku. V tomto směru věřím svému trenéru Honzu Vladykovi, že ví, co mi píše do plánu :-). Navíc proč nevyužít toho, že jsem schopen ve svém věku rychle regenerovat :-).

Jak dlouho sportuješ a potažmo triatlonuješ :-)?
Začal jsem v šesti s gymnastikou, v deseti jsem přešel na atletiku, kde jsem si do patnácti vyloženě hrál (sprinty, překážky, disk, dálka). Další čtyři roky jsem lehce načichl k běhání, v devatenácti jsem zaběhl 1500m za 4:08 a 5km za 16:04 a dostal se na MS v běhu do vrchu. Pak jsem dva roky zkoušel chůzi, 50km jsem zvládl loni za 4:11h. Chůze je stejně jako triatlon silově-vytrvalostní sport, kde se tyto schopnosti prolínají napříč mnoha sporty, tak jsme využívali všechny možné doplňky. Pro představu, jaké byly moje roční objemy, než jsem začal před dvěma měsíci s triatlonem...plavání 60km-cyklistika 500km-běžky 300km-běh 2000km-chůze 2500km. Cíl pro letošní sezónu byl jasný, pokusit se dostat do Pekingu na 50km chůze. Fyzicky na to bylo, tíhu kvalifikačního závodu neunesla hlava. Letos na konci března jsem naprosto znechucen seknul s chůzí a celý duben se válel doma :-). Nějak mi ale scházel pohyb, tak jsem začal zase se sportem 7.května a od té doby se vlastně datuje spojitost já a triatlon. Na Krušnomanu jsem měl defekt a nedokončil, ale závod mě nadchnul a definitivně bylo rozhodnuto :-). 

Tvůj nejoblíbenější trénink?
V plavání jednoznačně vyplavání :))). Na kole kopce s úsilím (samozřejmě ty nahoru :-) ) a v běhu něco na dráze, když je tam spousta lidí a člověk se tam necítí sám :-). Především mě baví ty tréninky, kdy si dám pořádně do těla a řeknu si pak na jídlem a pivem, jaká to dneska zase byla fuška :-)

Máš čas ještě na něco jiného než jen na trénink?
Určitě ano, vždyť nejen sportem je člověk živ :-). Studuji dvě vysoké školy a chodím do práce, což sem tam zabere taky nějaký ten čas :-). Zajímají mě dějiny, politika, hudba a především…JÍDLO :-). Strašně nerad jím sám, tak většinou stravování spojím s poklábosením s přáteli :-)

Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Teď bych rád především udělal řidičák, abych mohl na závod na Lipně přijet již vlastním autem :-)))). Tak nějak si užívat prázdniny, dát si pivko, bavit se sportem, neřídit se žádným diářem a dělat to, na co mám zrovna chuť :-). A závodně? Jakýmsi vrcholem asi bude Železňák na Lipně a nechci předbíhat, ale myslím, že se pak v říjnu schyluje k nějakému maratonu, který bych si rád zaběhnul naplno. V triatlonu se prý koná v únoru nějaký závod v Malajsii, loni tam byl tradičně i Petr Vabroušek a zle ho tam prý proháněl i Pepa Svoboda :-). No uvidíme, hlavně se tím sportem bavit, pak jde všechno samo :-).