Ihned z kraje prozradím, že závod organizačně zvládli na jedničku. Zázemí areálu bylo situováno v kempu Borný, start na písčité pláži Máchova jezera, moderátorské řemeslo si vzal na startosti Rudy Krajča a neméně romantický byl i výhled na starobylý Bezděz:). Závodníky čekal stejný harmonogram, který platil na Orlíku. V 11h start 700ky (DoksyMan 0,7), ve 12h start trojky (DoksyMan 3,0) a ve 14:30 pak sprint triatlonu (DoksyMan 25,7) s tím rozdílem, že bylo výhodnější použít silniční bicykl (tedy alespoň na hlavní silnici s novým asfaltovým povrchem).

Plavecké závody byli součástí prvního ročníku SwimTour, startovní pole tedy využilo možnosti plavby v neoprenu, aby tak mohlo lépe zdolávat rozbouřený Mácháč. Ano ano, vlny byly převeliké, a tak nebylo divu, že nejednomu závodníku/ci bylo po doplavání DoksyMan 0,7 šoufl, jakoby právě prožil mořskou nemoc. Nikdy předtím jsem si tolik neuvědomil, jak velkou roli může hrát vítr při plavecké části:). K tomu se přidalo ještě velmi pozvolné klesání jezerního dna, a tak muselo být velmi vtipné sledovat, jak plavci zdolávají trať tím způsobem, že ještě 100m od břehu přeskakují vlny. Plavat se tedy začalo až za horizontem:), a to ve chvíli, kdy jsme břichem přestali brousit písčité dno. Následoval boj o holý život. Mořští vlci jistě vědí o čem mluvím;). To cesta nazpátek byla úplně o ničem jiném. Vítr i vlny v zádech…co víc si přát. Nakonec zase stylové delfínové skoky a výběh z vody a la splašená slepice, s koleny hooodně vysoko:). A jak dopadl samotný závod? Na start se postavilo 18 borců a 4 borkyně. Z vody vylézal první Pavel Paták, před mou maličkostí a Michalem Franckem. Musím vám ale popsat velmi směšnou příhodu.

Vypadalo to na jasnou záležitost pro Pavla Patáka, jenže to bych nesměl mít ruce a nohy dlouhý jak tejden:). V mělké pasáži jsem s klidem dvoumetrového delfína hravě zlikvidoval Pavlův zhruba 5m náskok a dostal se tak na jeho úroveň. Ve chvíli, kdy to zjistil (3m před břehem), tak ve strachu o ztrátu prvenství zpanikařil – měli jste vidět jeho zděšený výraz, když mě uviděl vedle sebe:) – a jak se snažil zasprintovat ve vodě, rozmázl se tam jak vorvaň s hlavou zabořenou do písku:))). Mě v tu chvíli popadl takový záchvat smíchu, že jsem zapomněl, že se ještě závodí, a koukal se, jak se Pavel téměř po čtyřech snaží dostat za cílovou pásku. Já jsem s úsměvem na rtech proťal cíl o 2s později, třetí pak Michal. Za nimi pak ET Neteráci Zbyněk Hraše a pořadatel Černohorák. Mezi tyto dva borce se ještě vklínila Jitka Šimáková, první to žena, kterou na bedně doplnily ještě Kač Janovská a Soňa Koubková.

Trať DoksyMan 3,0 byla přesným čtyřnásobkem krátké trati, pořadatelé navíc zajistili měřené mezičasy (viz výsledky), a tak si po závodě mohl každý udělat statistickou chvilku a vyhodnotit si, jak v průběhu závodu rostla/klesala jeho/její výkonnost. V každém okruhu se vybíhalo z vody a obíhal kužel, ve výsledku to tedy nebylo ani tak 3km dálkového plavání, jako spíše plavecká obdoba atletického steeplechase. Naštěstí se Máchovo moře uklidnilo, tedy alespoň částečně. Ještě avizovaných pět minutek zpoždění kvůli odjezdu parní výletní lodi a 11 statečných a 2 statečné se tak mohli pustit do připraveného steeplu. První Mužíček, druhý Paták, třetí Vašek Kyral, který ve třetím okruhu předstihl Zbyňka Hrašeho. Pátý pak opět nestor Etriatlonu a pokořitel IM Roth, Martin Černohorský. Mezi ženami zvítězila Romana Vlasáková před Dagmar Nedvědovou.

Přesně ve 14:30 se na start DoksyMan 25,7 postavila nespočetná komunita Etriatlon teamu, doplněná závodníky všech věkových kategorií ze všech koutů ČR, dohromady čítající 77 triatlonistů a 9 triatlonistek. Rudy Krajča před závodem hlásal, že mezi favority patří Brynda, Paták a Mužíček, zapomněl ovšem na dalšího jabloneckého borce, Michala Franckeho. Přesně tato čtveřice taky vylézala jako první z vody, do vedení se ovšem dostala pouze dvojice Mužíček – Paták, Francke zápasil s neoprenem a Brynda si zapomněl do depa připravit helmu. Vznikla tak velice vtipná situace, kdy začal na celé depo řvát, že nemá helmu, což přítelkyně Michala Franckeho vtipně komentovala slovy: „Tak to seš pěkně v pr….!“:). Ale nebyl, auto měl 2 metry od depa. Na kolo se tedy sjel s Michalem a započali stíhací jízdu na první dvojici. Zatímco první dvojice makala, aby nebyla dojeta, druhá dvojice makala, aby je dojela:) (parafrázuji Michalovy slova). Odstup mezi oběma dvojicemi byl menší a menší, nakonec se sjeli zhruba na 19.km, náskok na dalšího v pořadí byl již více než tříminutový, a tak si to zmíněná čtveřice mohla rozdat o medaile. Černý Petr v podobě bramborové medaile připadl dle očekávání Mužíčkovi. Paták za to vzal hned od začátku a zaslouženě si doběhl pro prvenství. Brynda sice z druhého depa vybíhal jako první, ale hned zhruba po 300m byl předstižen i Franckem, a tak bylo pořadí v cíli následující: 1. Paták (58:44), 2. Francke (+ 0:33), 3. Brynda (+ 0:56), 4. Mužíček (+ 1:38), 5. Lawicki (POL, + 4:03).

Závod žen probíhal celý v režii Jitky Šimákové, která vyhrála stylem start – cíl. Navíc dokončila na skvělém 7. místě mezi muži. Na druhém místě se dlouhou dobu držela Katka Janovská, která ovšem dopadla…no dopadla, a to velmi tvrdě a při tom ochutnala místní písčitou půdu. Při jízdě v balíku si totiž škrtla o zadní kolo před ní jedoucího borce, zavrávorala a už si to mířila do nejbližšího pangejtu, kotrmelec přes řidítka a bylo po závodě:(. Druhá tak dokončila instruktorka spinningu Dita Punčochářová, třetí Ilona Škálová.

Pořadatelé opět vyhlašovali tzv. Doubly, plavecký a triatlonový. Swim 0,7 + 3,0 alias Plavecký Double vyhrál Mužíček před Patákem a Kyralem. V ženách tuto kombinaci nikdo neabsolvoval. Swim 0,7 + DoksyMan 25,7 alias Triatlonový Double vyhrál Paták před Franckem a Mužíčkem. V ženách pak bylo pořadí Šimáková, Koubková a Janovská.

Na závěr bych si dovolil poznamenat některé postřehy z nedělního DoksyMan 70,3.

Na startu nechyběla Eva Nováková, která ovšem v sobotu jela Half Ironman v Rakousku, a tak tento závod pojala spíše jako „vyjetí“. V polovině cyklistické části zřejmě kvůli špatnému počasí (déšť a zima) ze závodu odstoupila.

Během běžecké části jsem pomáhal na občerstvovací stanici a mohl tak ironmanům zpříjemnit závod alespoň formou bufetu, některé jsme se rovněž snažili rozesmát a zmírnit tak křeč v obličeji:). Občas ale rozesmáli oni nás. Například Petr Pasev běžící v jistě velmi kvalitních gatích – slipech – vytvořil úsměv na rtech nejednomu divákovi. Dále pak Tomáš Bičík, který po dotazu Rudy Krajčy jak se cítí po 2/3 závodu, s klidem a vší vážností odpověděl, že strašně smrdí:))). Pak nás rozesmála jedna závodnice, když se nás zeptala, jestli si může odskočit na dívčí záchodky. Po tom, co jsme ji řekli, že no problemo, tak se nás zeptala, jestli je dovoleno použít DiscMan či jiný přehrávač, tak jsme ji odvětili, že na záchodě může použít, co jen bude chtít:).

Každopádně RESPECT všem zúčastněným a zejména pak dokončivším. Kdo nebyl o víkendu na Mácháči, přišel jistě o skvělý zážitek (doplněn o noční párty s živou hudbou), a tak mi nezbývá, než poděkovat organizačnímu týmu a doufat, že se budeme moci příští rok těšit na další dávku triatlonu.


Šimáková Jitka, archív etriatlon.cz


Mužíček Pavel, archív etriatlon.cz



Paták Pavel, archív etriatlon.cz