Je smutné, jestli v českém svazu triatlonu opravdu panuji takové poměry. Buďto je to "jen" šlendrián a nekonzistentní postupy, nebo naprosto neskutečná křivárna. Sleduji situaci z povzdálí coby člen redakce časopisu a jako organizátor pohárového závodu, a také jako řadový člen teto instituce, už vůbec nevím, kdo za koho kope.

Mocenské skupiny z minulosti se různě prolínají podle toho, kdo se zrovna s kým pohádá v oddílu nebo organizačním výboru nějaké akce. Tomáš Nohejl a jím založená tradice patrně vadí všem, a aby byla situace ještě přehlednější, odehraje se volba o podpoře organizátora SP na našem území tajně.

Do toho se podivně míchají osobni zájmy členů rozhodujícího orgánu svazu, protože jsou náhodou také jeho smluvními partnery či snad dodavateli. No, a bez ohledu na to, zda byla zrovna v minulosti Aquasportu poskytnuta podpora nebo ne (diky aspoň za to málo), pak to, co požaduje nyní Václav Marek jménem svazu pro novy časopis Triatlon, tedy pomoc s distribuci, tak jsme tušim po čtyři roky chtěli taky, marně. Morální podpory se nám totiž ze strany svazu nedostalo nikdy. Vím, že 30 tisíc nikoho nevytrhne, ale právě tato morální podpora muže byt ještě cennější. Nerad bych, aby si čtenář myslel, ze za vším vidím mezinárodní spiknuti.

Jenom háky hobbíky od pohárových triatlonu neodrazuji, je to i určitá zpupnost cele organizace. Všechno je to jen strašně nepřehledné a neprůhledné. Pánové, pokud je vše v pořádku, v což pevně doufám, pak všem kritikům vyrazíte klacek z ruky naprostou otevřenosti veškerého rozhodováni.

Vždyť není nic horšího, než podezřeni, řeči a zákulisní tahanice. Bez ohledu na osobni motivy jde snad pořád ještě o triatlon, ne?