Absorpce produktů chlóru nejvýznamněji probíhá přes kůži
V průběhu této studie byly v průběhu typického dvouhodinového tréninku odebírány vzorky vydechovaného vzduchu a vzorky vody pro zhodnocení expozice vůči chlóru. Vzorky byly analyzovány na přítomnost látek zvaných trihalometany, zkráceně THM. Pod tímto názvem se schovávají například následující sloučeniny: chloroform, bromodichlorometan, dibromochlorometan, bromoform. Koncentrace chloroformu překročily hladinu v atmosféře kolem bazénu za osm minut od začátku měření. Jeho hladina se dále zvyšovala až na dvojnásobek. Tato studie dokázala, že dermální expozice měla z 80% vliv na hladinu chloroformu v těle. Účinnost transdermální difúze z vody do krve byla 2%. Hladiny bromdichlormetanu byly nízké, ale měřitelné. Dopady na zdraví vyžadují ještě další výzkum, ale již z této studie je jasné, že ani účinná ventilace vnitřní atmosféry bazénu nepomůže.

Intenzivní trénink zvyšuje toxicitu atmosféry "bezpečného" bazénu
Během studie se měřila koncentrace chlóru v zóně dýchání (tj níže než 10 cm nad hladinou). Prahová hodnota pro pracoviště s chlórem je 1,45 mg/m3 na osmihodinovou pracovní dobu. Průměrná hodnota naměřená v bazénu byla mnohem nižší, než je tato přípustná hodnota. Za dvě hodiny tréninku však plavec "nadýchá" 4-6 gramů chlóru, zatímco dělník pracující 8 hodin vystaven prahové hodnotě absorbuje 4-7 gramů tohoto plynu. Závěr: přestože hladina chlóru v ovzduší bazénu je pod limitem, může být díky námaze toxicita prostředí výrazně vyšší.

Další studie ukázaly následující závěry:
Trénuje-li plavec dvakrát denně, není jeho tělo schopno zcela vyplavit toxiny, které se za dobu tréninku vytvoří.
Děti a mládež absorbují relativně vyšší množství toxinů než starší plavci, pročež jim hrozí větší riziko.
V příliš chlórovaných bazénech může být důsledkem delší expozice eroze zubní skloviny, způsobená zvýšenou aciditou trénujících plavců.
U závodních plavců zvyšuje koncentrace toxinů intenzita tréninku a počet tréninkových jednotek.

Přestože se chlór vstřebává zejména přes kůži, i malá část, která připadá na dýchání, způsobuje přecitlivělost a respirační potíže astmatického charakteru.

Ozonizované bazény všechny zjištěné potíže odstraňují či výrazně zmírňují.

Je zajímavé přečíst si příběh o závodní plavkyni, která měla tak silné astma, že musela používat inhalátor. Poté se její rodiče přestěhovali do města, kde byl bazén ozonizován. A jako kouzelným proutkem dýchací potíže zmizely. Tyto poznatky patrně stojí za úvahu. Kolik může být plavců s problémy s dýchacími cestami, které jsou způsobeny pouze nevhodnou úpravou vody?