V 8 hodin ráno, těsně po té, co stoupla mlha z jezera Rocky Valley se do 15stupňů teplé vody vrhnulo na 650 závodníků, aby zdolali 2km trať situovanou do tvaru čtverce. Bylo jasno a slunečno, a tak jsem ani nepodstoupil plán závodit navlečen do kulicha, rukavic a ompresního trika 2XU s dlouhým rukávem...

Těsně před startem jsem si máčel vlasy a v tu chvíli zazněl startovní výstřel, trochu mě to zaskočilo a držíc v pravé brejličky a v levé dvě čepičky jsem volil rychlou variantu " NASADIT BRÝLE , odhodit čepičky a VYPÁLIT za startovním polem. Docela mě to nastřelilo endorfíny a projel jsem závodníky na druhou pozici, než mě o ní před výběhem kopcem do depa připravil můj svěřenec Choi Jae Hun.

Na 80 ti kilometrovou cyklistickou trať vyjíždím jako druhý s minutovým odstupem. Na 15km předjíždím v brutálním 2km kopci do 1750mnm vedoucího závodníka. Tím však HRA teprve začíná !

Za mnou se totiž houfuje pěti členná smečka stíhačů, kteří si pravidla sedmi-metrové vzdálenosti mezi koly upravily podle svého. Po druhém ze tří okruhů se mě stáhli na 40 sekund.

Silně se oteplilo a ostré slunce se zatínalo do opálených těl. Nárazový chladný vítr dělal z tratě muka, která mi připomínala pocity poslední únosné zátěže testování VO2max na FTVS ...akorát s tím, že to trvalo pár hodin.

V tu chvíli jsem začal lehce polemizovat, zda má moje osamocená jízda do větru a kopců
šanci na úspěch. Kontroverzně jsem se rozhodl sklonit hlavu a jít do toho na šrot.

Odolal jsem a v druhém depu měl na stíhače 1:10s náskok . Takže jsem měl i celkem pohodu, a protože to byl můj první OSTRÝ PŘECHOD od zářijového HalfIronmana v Rakousku, tak tomu dokonale odpovídalo i tempo. Nohy byly trochu prokřehlé ledovým větrem, a tak jsem první kroky absolvoval chůzí.

Na kole jsem spořádal všech 6 gelů, na běhu ještě další dva a vypil v průběhu závodu dvě deci
rychle vstřebatelných proteinů na rychlou obnovu destruovaných svalů a dosela se cítil OK. Jo a taky 3 tablety Mineral salts.

A jak to vypadalo na běhu? Byla to placka ? Přesný opak !!! Trať mi silně připomínala XTERRU AUSTRIA. Na závodníky čekaly 4 kopce často s volně sypaným šutrem, takže, kdo by si chtěl z kopce trošku odfrknout, tak to musel odložit na později. Jeden z favoritů duatlonový exmistr světa Leon Griffin mě doběhl na šestém km a já se snažil " jít " s ním.

Bohužel to mé tělo (zvyklé z Čech pouze na sjezdování, běžkování a papání vánočního cukroví) po čtyřech km s Leonem přestalo bavit a raději jsem se nechal unášet vlastním tempem. Ale bojoval jsem, aby na mě v cíli Macík s Honzíkem nemuseli dlouho
čekat.

V cíli jsem zaostal za vítězem cca 45s a připadli mi prémie 1 000,-AUD. Kdyby mi však někdo před závodem řekl, že takhle dopadnu asi bych ho nejspíš poslal na psychiatrii.

Výsledky naleznete  www.supersprint.com.au.

Pořadatel organizuje též seriál sprintriatlonů v Melbourne, pro t co by se náhodou ocitli

u protinožců.

...Když jsem medaili pověsil malému Honzíkovi na krk oči mu vzplály nadšením a sdělil mi potichu: „Táto, tak medaili už máme a teď už se můžeme jít konečně šplouchat do výřivky!"

Z Austrálie Jan Řehula