Tuším, že v roce 2006 vyměnil Tomáš Nohejl noblesní Amabassador za střízlivé Krásné ztráty, kde jsme poprvé seděli jako v kině. Židle totiž byly v řadách za sebou. Stolečky, které je vystřídaly, jsou přece jen útulnější. Málo platné, triatlon má méně peněz a je to vidět. Triatlet roku si nesedá na trůn – není dekorován korunou, ale přebírá  sponzorský sáček ve stoje, poháry nejsou velké, ale malé. Uspořádat za těchto (finančních) podmínek důstojnou podívanou je větší umění, než když rozpočet dovolí ledasco. Všechna čest, Tomáš Nohejl byl opět na úrovni.

Česká Candy Dufler jinak Andrea Kolmanová ovládala saxofon skvěle a raut byl jako vždy vynikající. Vedle telefonátu toho času chorého vítěze ankety Filipa Ospalého, kterým on-line poděkoval tipujícím, mě doslova fascinoval komentátor Jiří Nikodým z TV Prima. Vtipný, pohotový, znalý – zkrátka laťku příjemné atmosféry 16. ročníku ankety Triatlonista roku 2008 svým uměním zvedl hodně vysoko. To v konkurenci takových hvězd jakými byli jeho předchůdci pánové Žmolík nebo Standa Bartůšek je co říci.

Ještě něco. Mé nedávne a dávné zprávy o srážkách s dopravními prostředky vnesly zmatek mezi čtenáře etriatlonu, s kterými jsem se v Krásných ztrátách setkal a tak si dovolím rekapitulaci: 16. listopadu 2007 v Kolíně náraz do fabie mi zlomil na dvakrát nos. 2. prosince 2008 mi Zabiják v Praze Ládví prorazil koleno. Poslední střet jsem již nahlásil policii a ta koná…
Tomáši Nohejle, díky za obětavou práci a držím Ti palce do dalších let!

Hodnocení: