Systém organizace plavání v Austrálii se od roku 1909 do roku 1983 skoro vůbec nezměnil. Všechny snahy o provedení jakékoliv změny v byrokratickém vedení vyšly na prázdno. Svaz australského amatérského plavání nebyl schopen reorganizovat svou strukturu a dovoloval několika státním úředníkům, aby jej kontrolovala. Tato kontrola se projevovala ve snaze zamezit přístupu zkušeným trenérům a potažmo nového myšlení, jež by se podílelo na vedení a organizaci plavání v Austrálii. Díky této krátkozrakosti a nedostatku sebekritiky  Austrálie nedokázala zopakovat úspěch z roku 1956 z Melbourne.

V roce 1985 vzniká nová organizace „Australské plavání“, řízená Petrem Bowen-Painem. Profesionální trenéři konečně dostali příležitost vložit své zkušenosti při tvorbě administrativy a plánování a začít novou éru australského plavání. Jejich úkol nebyl jednoduchý, ale o několik let později již vzniká organizační struktura, tvořená několika programy, jejichž výsledky jsme mohly vidět na OH v Sydney.  Jedním z těchto programů je,  tzv. Plán vedení a monitorování mladých plavců, ve všech etapách plaveckého vývoje.

Cílem tohoto programu je postupná a všestranná příprava mladých nadějných plavců, která vrcholí širokým výběrem do seniorského národního týmu. Plní zde několik úkolů:
zdokonalení a rozvoj všech plaveckých dovedností a schopností, jež se podílejí na výkonu a na růstu osobnosti tak, aby dosahovali úrovně špičkových seniorů
přijít do styku i s jinými trenéry a naučit se s nimi spolupracovat, aby pozdější přechod do seniorské kategorie a k jinému trenérovi nebyl konfliktní.
Nadaní plavci jsou vybíráni ve věkových skupinách  13, 14 a 15 let u dívek a 14, 15 a 16 let u chlapců do přípravných kempů. Ten se koná v každém státě a pro každou věkovou skupinu a to tři až pětkrát do roka v rozsahu 4 - 6 dnů, během školních prázdnin. Mimo to se jednou do roka pořádá národní přípravný kemp pro všechny vybrané plavce. Každý plavec se v ideálním případě účastní všech těchto kempů po dobu tří let.

Takto trenéři  získávají  přehled o postupném psychickém, fyzickém a technickém rozvoji plavce a dosáhne-li  vybraný plavec seniorské kategorie, mají k dispozici veškerou  dokumentaci o jeho vývoji.

Program kempů věkových skupin pro plavce ve věku 13 až 16 let je zaměřen především na jejich výchovu, zatímco program plavců ve věku 16 až 18 let se zaměřuje téměř výhradně na trénink. Tím se plavci naučí, jak se vyrovnávat s problémy, zvládnutí sebe sama a získají tak postupně dovednosti, které jim umožní úspěšně se zúčastnit OH.

Jednotlivé kempy jsou určeny k plnění specifických úkolů. V prvním kempu jsou plavci zatěžováni jen mírně. Druhý kemp je zaměřen na rozvoj plavecké techniky a dovedností. Ve třetím kempu dochází ke specifickému testování, které spočívá na výkonech  v polovině sezóny a specializuje se na rozvoj vytrvalosti. Rovněž jsou testovány základní energetické systémy za použití národních testovacích protokolů. Čtvrtého a pátého kempu se mohou zúčastnit jen plavci, kteří prošli všemi předcházejícími kempy.  Pátý kemp je jediný, kde je kladen největší důraz na trénink.

Cílem těchto kempů je získat plavecké osobnosti, které se následně účastní soutěží s týmy Japonska a Nového Zélandu a posléze postoupí do národního programu juniorů ve věku 16 až 18 let. V tomto programu je důraz kladen především na trénink, ale s využitím toho, co se naučili a rozvinuli během posledních tří let.Tito junioři jezdí každý rok na závody do Evropy a postupně se zařazují do národního týmu seniorů.

Pan Sweetenham, který má na starosti organizaci těchto kempů říká, že má radost z toho, jak se tento program věkových skupin  rozvíjí. „ Neustále porovnáváme výsledky s minulými  lety a snažíme se, aby  výkonnost během jednoho roku vzrostla  přibližně o  3% v každé věkové skupině. Jestliže někdo v tomto růstu zaostává, snažíme se přijít nato, proč to nejde a jak můžeme pomoci. Rovněž se zde snažíme najít  chyby. Tak například, zjistím-li, že nemáme dost dobrých znakařů, přesvědčím trenéry, aby vytvořili speciální znakařský program nebo kemp, který tuto situaci zlepší“. Dále se domnívá, že tyto kempy jsou nejlepším nástrojem ve vzdělávání trenérů. Učí se zde jeden od druhého a informace, které si předávají, jsou pro mnohé z nich stimulem pro zlepšování jejich práce.

V posledním roce prošlo zkušeností tohoto programu okolo 52 až 60 trenérů. Velice  důležité je, aby trenéři získali zkušenosti nejdříve v kempech pro plavce do 16 let, než případně začnou trénovat v národním týmu. Nespornou výhodou těchto národních programů spočívá v tom, že zde dochází ke kontaktu mezi trenéry, kteří mají mezinárodní zkušenosti a trenéry, kteří této úrovně zatím ještě nedosáhli. Tato výměna informací pomáhá všem  v jejich profesionálním růstu a vytváří základnu, ze které rovněž vznikají i nové trenérské osobnosti.

LITERATURA
COLWIN, CM. Swimming into the 21st centuary : 1.Vyd. Champaign (Illi.):  Human Kinetics, 1992. 254 st.
COLWIN, CM. Swimming dynamics : 1. Vyd. Chicago (Illi.): Masters Press, 1999. 370 st.
RICHARDS, RJ. Coaching swimming : 1.Vyd. Australien Swimming, Inc. Dickson ACT 2602. 1996. 179 st.