Používání cvičení pro pocit vody v plaveckém tréninku má za úkol zvýšit vnímání senzomotorických nervových zakončení v oblasti prstů, dlaní a předloktí. Rovněž můžeme dráždit ty části těla, která se bezprostředně podílí na plaveckém pohybu. Některá cvičení  přiměřeně rozvíjí i koordinaci svalových skupin předloktí a prstů a optimalizují tak dráhy záběrů jednotlivých plaveckých způsobů (dále jen PZ).

V současnosti se snažíme cvičení pro rozvoj pocitu vody používat již v etapách plavecké výuky všech věkových kategorií a to z důvodu vytvoření správné představy o časových a prostorových parametrech pohybu a jeho tzv. vtisknutí do paměti. Později tuto dovednost můžeme využit nejen v plaveckém tréninku, ale i v aktivitách a sportech, jež jsou s plaveckým pohybem spojeny. 

Cvičení, která se v plaveckém tréninku používají, jsou velice jednoduchá. Můžeme je rozdělit na cvičení statická, která provádíme na místě bez pohybu těla a dynamická, která můžeme dále rozdělit do tří skupin.

V první skupině cvičení pracujeme s velikostí záběrové plochy bez pomůcek, to znamená, že manipulujeme s prsty obou dlaní. Colwin uvádí, že pro rozvoj pocitu vody používá cvičení, kdy placi musí nejprve vytvořit pomocí ukazováku a palce písmeno O, nebo gesto, kterému říkáme OK. Ostatní prsty jsou normálně natažené. Takto nastavenými prsty plaveme všechny plavecké způsoby a to podle aktuální potřeby a specializace. Důležité je, abyste pociťovali neustálé proudění vody ve vytvořeném „tunelu“. Máte-li dlaně nastaveny ve špatné pozici, proud vody neucítíte. Další varianty se již nabízejí samy. Například plaveme určité úseky libovolnou technikou s jedním, dvěmi, třemi, čtyřmi prsty. Nebo plaveme s dlaněmi sevřenými v pěst, roztaženými prsty. Rovněž můžeme zabírat jen hřbetem ruky atd. Variant se nabízí mnoho a záleží jen na vaší představivosti a ochotě experimentovat.

Druhá skupina cvičení je charakteristická tím, že se snažíme manipulovat s celou záběrovou plochou paží aniž bychom ubírali nebo přidávali počet prstů. Tato cvičení jsou spojena se zvýšením citlivosti kůže na dlani a předloktí. V tréninku, před každým plavaným úsekem pečlivě vysušíme zmiňované části paží tak, aby si plavec uvědomoval změny v pociťování vody. Nebo třením ruku o ruku podráždíme již zmiňované plochy a okamžitě startujeme. Kůži můžeme dráždit ve směrech od prstů nahoru k lokti, příčně od jedné hrany předloktí ke druhé anebo od lokte směrem k prstům, podle důrazu na fázi záběru. Američani používají k podráždění kůže tzv. luffu cylindricu, což je zelenina podobná naší salátové okurce, která po zbavení dužniny obsahuje pevnou síťovou vlákninu s vlastností naší mycí houby. Touto houbou můžete podráždit nervová zakončení celé poloviny těla a provádíte cvičení na boku a třeba i s přetáčením. 

Třetí skupina cviků je charakteristická svou spojitostí se synchronizovaným plaváním (SP). Hnacím motorem je v tomto případě pohyb dlaní a předloktí tak zvaný ploutvový pohyb, kterému se rovněž říká „sculling“. Pro vysvětlení. Stojíte po prsa ve vodě, paže s mírně pokrčenými lokty směřují vpřed a dlaně jsou položeny na hladině. Nyní začnete pohybovat předloktím a dlaněmi směrem ven od těla do úplného natažení paží a zpět směrem k ose těla do pokrčení. Zatímco stále opakujete tento pohyb snažíte se v průběhu pohybu ven vytočit dlaně malíkovou hranou směrem nahoru v úhlu 45° a při pohybu zpět zase naopak vytáčíte pod stejným úhlem palcovou hranu. Tlak vody by měl být soustředěn po celé délce dlaně a tvar pohybu obou paží a dlaní by měl připomínat ležatou osmičku. Je-li pohyb proveden správně, měl by se na hladině blízkosti dlaní, které postupně zanořujeme, vytvořit viditelný vír. Zvládneme-li tento základní pohyb, můžeme přistoupit k jeho plnému využití. V poloze na zádech otočíme dlaně a prsty ruky v úhlu 130° směrem k hladině a snažíme se tělo jakoby tlačit směrem za hlavou. Při stejné práci paží a poloze těla otočíme dlaně a prsty v úhlu 250° směrem dolů a své tělo jakoby přitahujeme směrem za nohama. V plaveckém tréninku můžeme začít využívat tato cvičení i za předpokladu, že je zcela neumíme. Pravidelným používáním se technika provedení zlepšuje, ale měli bychom dodržovat jednoduché zásady, které souvisí:

1.s polohou těla (na prsou, na zádech)
2.se směrem plavání (dopředu, vzad)
3.a s rozsahem pohybů paží, předloktí a ruky (ne víc a ne míň) – to poznáte až po určité době

Abychom zpestřili tréninkové úsilí ve cvičeních, která jsou limitovaná výše uvedenými body, představme si, že pohyby ze SP nám mohou pomoci rozvíjet některé fáze plaveckého záběru. Položme si například tyto otázky:

1. kde začíná záběrový pohyb?
2. kde záběr přechází z fáze přitahování do fáze odtlačování?
3. kde záběrový pohyb končí?

Pro představu jsme některá scullingová cvičení použili na rozvoj kraulového záběru.

První cvičení, pomáhá plavcům k zlepšení pocitu vody tak, aby vycítili a plně si uvědomili  načasování, které je nutné k provedení první fáze kraulového záběru. Po určité době procvičování, dochází k optimálnímu nastavení náběhové hrany ruky a nedochází ke zbytečnému zdržování nebo zrychlování jejího pohybu. Nezanedbatelnou výhodou tohoto cvičení, je i posilování svalů ruky a předloktí se zvyšováním flexibility kloubních spojení.

Při procvičování plaveckého způsobu kraul vycházíme z polohy na prsou s využitím ploutvového pohybu „Alligator“. V této poloze je tělo natažené, paže jsou ve vzpažení a na šířku ramen, dlaně rukou jsou natočeny směrem k hlavě a prsty směřují kolmo dolů. Pohyb začínáme vytočením rukou vně asi v úhlu 55° až 70° a pokračujeme záběrem do stran. Paže zůstávají natažené, předloktí v tomto případě pracují ve velmi malém rozsahu. Pohyb se snažíme provádět jen rukama, kdy prsty kopírují dráhu ležaté osmičky (úhel vně 55°- 70° dovnitř 45°- 60° (2)). V této poloze je velmi obtížné udržet natažené dolní končetiny, proto doporučujeme použít nadlehčovací pomůcky. Dýcháme buď po delších úsecích (4 až 5 metrů), nebo pravidelně podle pocitu. Čím méně nádechů, tím je pro nás snazší udržet neporušenou polohu ( to platí v případě, že nepoužíváte desku).

Druhá poloha je vhodná ke zvyšování senzomotorické čití dlaní a předloktí v momentě, kdy záběr paže přechází z pozice přitahování do pozice odtlačování. Pravidelným procvičováním mohou plavci získat cit pro optimální dráhu záběrového pohybu a stejně jako v prvním případě zde dochází k posilování rukou a předloktí.

Tuto pozici provádíme rovněž v poloze na prsou, ale využíváme ploutvového pohybu „Canoe“, kde jsou paže umístěny v těžišti těla. Tělo je natažené, paže jsou pokrčené v loktech a podél těla. Ruce jsou natočeny dlaněmi vzad, prsty směřují dolů a pracují kolmo ke směru pohybu. Pohyb předloktí a rukou je tentokrát ve větším rozsahu, ale pod stejným úhlem, jež jsme uvedli výše. Snažíme se dodržet dráhu ležaté osmičky. Tato poloha z technického hlediska není tak obtížná jako „Alligator“, ale je náročná fyzicky z důvodů zapojení více svalových skupin v předloktí. Režim dýchání je stejný, jako u předešlého cvičení. Při použití nadlehčovací pomůcky je celé cvičení jednodušší.

Třetí polohou procvičujeme ukončení záběrového pohybu. Pohyb v natažených paží, nám pomáhá k uvědomění si pozice horních končetin před vytažením zvody a přechodu do fáze přenosu. Ploutvovitý pohyb rukou v omezeném rozsahu, plně zaměstnává senzorické čití dlaní a má pozitivní efekt na dokončení záběru. Znovu upozorňujeme na posilování zatěžovaných částí paží.

Tuto pozici provádíme v poloze na prsou s využitím ploutvového pohybu „Canoe“, kde paže pracují skoro v připažení. Ruce jsou ohnuty v zápěstích, prsty směřují dolů a dlaně jsou natočeny vzad. Předloktí se na pohybu v před podílí minimálně, pohyb rukou je ve stejném úhlu a režimu, jež jsme uvedli výše. Nezvyklý pohyb často vyvolává bolest v zápěstí. Dýchání je obtížnější z důvodů posunutí těžiště dolů k nohám, ale jinak nadechujeme a vydechujeme podle vzorce, jež jsme uvedli v prvním cvičení. Použitím nadlehčovacích pomůcek vše zjednodušíme. Takže s chutí do toho.