Stále nedovedu pochopit, kde se to ve mně vzalo, říká Veronika Andrlová

V sobotu ses stala mistryní ČR v olympijském  triatlonu, když jsi zvítězil v příbramském závodě. Jaké jsou tvé bezprostřední pocity?

Stále nedovedu pochopit, kde se to ve mně vzalo. Prostě mám ze sebe radost. Konečně jsem naplno prodala všechny odtrénované hodiny.

Z vody jsi šla na čtvrtém místě a pak jsi předvedla nejrychlejší cyklistiku i běh. Jak se závod vyvíjel z tvého pohledu?

Plavalo se mi dobře, pod delší době se neplavalo v neoprenu, což mi vyhovuje. Díky výběhu z vody jsem před sebou mohla vidět soupeřky, které dobře plavou, takže jsem usoudila, že nebudu na špatné pozici. Kolo pro mě bylo neuvěřitelné. Nebyla jsem si projet trat (jak už u mě bývá zvykem), takže jsem vůbec nevěděla co mě čeká. Hned po nasednutí přišel první kopeček a za ním druhý. Řekla bych, že směrem k otočce se stále stoupalo, po otočce naopak stále klesalo. Hned mi proletělo hlavou, že tohle čtyřikrát nedám. Nohy překvapily a ani ve druhém ani třetím kole neztrácely sílu a já se díky tomu stále posunovala dopředu. Ve třetím kole jsem předjela Ivetku, která byla na prvním místě. Okamžitě mi hlavou proletělo -  stejně mě seběhne. Je to naše mladá reprezentantka, která stabilně zajíždí výborné výsledky. Na běh jsem tedy nastupovala s tím, že mi za chvilku bude v patách. Na konci prvního kolečka mi Lukáš Pazdera hlásí náskok (tím mu chci moc poděkovat, protože mi to strašně pomohlo). Nechtělo se mi věřit, že se můj náskok s každým dalším kolem zvyšuje. Moje tělo fungovalo na 1000% bez žádného deficitu a já tomu stále nedokázala věřit. Najednou bylo poslední kolo a já protla cílovou pásku s úsměvem na rtech a neskutečně jsem si ten pocit užívala.

Co pro tebe tento skvělý úspěch znamená?

Znamená to pro mě hlavně to, že jsem konečně prodala tréninkovou přípravu a snad o sobě konečně nebudu pochybovat. 

V sobotu vyšlo skvělé počasí a v závodě se představilo mnoho triatlonistů. Organizátorské duo Eliáš-Švarc má s pořádáním příbramských závodů bohaté zkušenosti. Jak se ti líbila atmosféra a tratě závodu?

Atmosféru jsem vnímala dost, i když jsem asi tak nevypadala..Spousta přihlížejících lidí i závodníků mi fandilo, až mi to přišlo neskutečné a taky  jim chci tímto moc poděkovat. Trať byla výborně připravená, jak výběh z vody během plavání tak silnice na kole. Běžecká část po cestičce kolem rybníka byla zábavná. Myslím si, že to byl krásný závod.

Které závody jsi letos absolvovala a co tě ještě čeká?

V triatlonu mám za sebou již dvě půlky. První v Zadaru v květnu a druhou tradiční Czechman před týdnem. Toto byl paradoxně můj první závod na kratších tratích. Letos bych chtěla jít ještě několik sprintů a ještě se rozhoduji, zda půjdu jednu nebo dvě půlky. 

Závodíš v dresu oddílu Kerberos. Jaké máš podmínky?

Kerberos je jedním z předních triatlonových teamů tady Čechách. Jsem ráda, že mohu být v teamu po boku takových jmen jako je Honza Oppolzer. Podmínky mám dobré, takže se mohu v klidu soustředit na kvalitní přípravu. Velmi mi také pomáhá můj zaměstnavatel Tiskárna Daniel s.r.o. mají pochopení pro to, co dělám a díky jejich podpoře a flexibilitě mohu občas trénovat i v pracovní době. Tímto bych chtěla poděkovat jak klubu, tak zaměstnavateli, bez nich by se to nikdy nepovedlo.

Tvoje sportovní minulost je hodně spojená s moderním pětibojem. Můžeš něco z toho využít pro triatlon?

Určitě ano. Ve sprintech využívám hlavně dynamiku, občas jí v sobě ještě najdu.. A největší výhodu pociťuji v nohách, které mám z pětiboje silné.

Co tě na triatlonu baví nejvíc?

Triatlon v českých podmínkách je jedna velká rodina a já si užívám potkávat se s ostatními nadšenci a sdílet atmosféru závodů. Mám ráda, že nejsou žádné prodlevy mezi jednotlivými disciplínami, takže člověk nestihne být vůbec nervozní a závod má velkou dynamiku. 

Tvůj přítel se tomuto sportu věnuje taky. Společně trénujete i jezdíte po závodech. Je to pro tebe a váš vztah důležité?

Důležité pro vztah asi úplně ne. I když je pravda, že kdo by jel na dovolenou na cyklo soustředění?.. Musím říct, že se vzájemně dost motivujeme a taky sdílíme zážitky jak z tréninku, tak i závodů. Nejdůležitější ale je, že ve mě věří a tím mě posouvá stále dál.

Na závěr bych chtěla poděkovat mému trenérovi a kamarádovi Karimu za skvělou přípravu! Mému příteli za trpělivost s mojí povahou.