Bylo to vydřené stříbro, ale zasloužil jsem si ho, říká Martin Černý
Vybojoval jsi druhé místo ve své Age group. Jak bereš tento úspěch?
Izrael je jediný závod, kde dokážu vybojovat bednu. Je to tím, že je to extrémně těžký závod, který mi sedí. Byl jsem zde v kategorii už i první, ale to se těžko opakuje..Takže naprostá spokojenost, jel jsem si pro bronzovou a mám stříbrnou.
Jak se pro tebe závod vyvíjel v jednotlivých disciplínách?
Start se mírně zdržel kvůli rovnání bójek. PRO závodníci startovali odděleně, pak my AGE Groupáci. Prvních pár stovek metrů to bylo v pohodě, pak přišly ty tříštivé malé vlny, které byly hrozně nepříjemné, ztratil jsem zde 10 minut...(a to ztratili téměř všichni). Na kole to bylo fajn, oproti minulým ročníkům bylo velmi teplo, cca 16°C. Vítr foukal taky méně, ale bohužel přesně opačně než bylo potřeba, takže z kopce jsme ho měli proti sobě, to ubíralo drahocenné minuty a zpět do kopce jsme ho měli v zádech, což už moc nepomohlo. Závěrečný maraton byl hodně teplý, pro mě vyčerpávající. Ale dá se říci, že počasí bylo výborné, ale pro Israman podle mě ne..
Jaké byly tvoje pocity v cílové rovince?
Pro mě úžasné a v cíli jsem byl dojatý. Bylo to hodně vydřené stříbro, ale myslím, že jsem si ho plně zasloužil.
Kolik ti závod vzal sil? Jak velké bylo vyčerpání? Jak jsi pojal regeneraci?
Po pravdě, už dlouho jsem nebyl tak rozbitý jako letos. Ale následující den po závodě jsem nachodil cca 10 km pěšky, takže jsem se rychle srovnal a prakticky 48 hodin po závodě se cítím skvěle, i když samozřejmě utahaně. Sezóna díky tomuhle těžkému závodu bude rozjezdově pomalejší, tenhle závod bere hodně sil a regenerace po něm je zdlouhavější, i když si to málokdo chce připustit.
V závodě se objevila i skupina českých triatlonistů. Co říkáš na jejich předvedené výkony?
Pár nás tu bylo..Pepa a Simona Křivánkových, David Jílek, Daniel Galandr a jeho sestra Daniela Pešková, Tomáš Racek, Miroslav Varga. Měl tu být i Tom Bednář, ale bohužel si týden před závodem zlomil nešťastně ruku. Chyběl i Petr Mejzlík, který bohužel byl v nemocnici v ČR a taktéž nemohl startovat. Pepa Křivánek parádně povzbuzoval a samozřejmě s ostatními jsme se potkali před startem, na závodě i po závodě u piva.
Co říkáš na organizaci a atmosféru tohoto speciálního triatlonového podniku?
Pro mě osobně je tento závod naprosto perfektně zařízený, vše klape jak má. Lidi v Eilatu tímhle závodem vyloženě žijí a povzbuzují a křičí na vás vaším jménem. I přesto, že vlastně mají půlku města zavřenou a do Ovdy je úplně zavřená jediná silnice. Tratě jsou těžké a nekompromisní, ale spravedlivé a je to neskutečná dávka dřiny. Není to závod pro každého. Tady si každý hrábne až na dno svých sil. Tento závod patří mezi nejtěžší individuální závody na ironmanských distancích na světě.
Jak ses připravoval?
Sezóna je pro mě díky mé práci dost složitá, neboť mi nezbývá moc času na závody, kterých bych se mohl zúčastňovat. Takže na Isramana vlastně trénuji celý rok, ale nijak specificky. Sezonu jsem prakticky zakončil Klasik duatlonem v Příbrami, kde se slušně dařilo. Forma byla více než dobrá a cítil jsem se na dobrý výsledek na tomto těžkém izraelském závodě. Co čert nechtěl, tak jsem si 22.12. ošklivě podvrtnul kotník. Forma byla najednou pryč..Více jak týden jsem chodil o berlích i do práce (mezi svátky jsem nechtěl kolegům přidělávat práci). Někdy i více jak 4 km. Byla to neuvěřitelná dřina se dostat na vlak do práce. 31.12 jsem zahodil berle. Po kontrole u lékaře 3.1. jsem začal pomalu trénovat běh, i když jsem to měl od doktora více méně zakázané, normální léčba obyčejného smrtelníka je minimálně šest týdnů. Byly zde i myšlenky závod odpískat. Noha dost bolela. S tréninkem v tomto období mi pomohl kamarád David Jílek a díky němu jsem se dokázal dostat do formy, abych mohl na závod v odjet a doufat, že ho alespoň se ctí dokončím. Takže závěrečná příprava na závod nebyla podle mých představ, měl jsem manko na kole a především v běhu.
Po kolikáté jsi letos do Izraele odcestoval?
Poprvé jsem zde závodil v roce 2017, kdy jsme sem jeli s větší skupinou vedenou Tomášem Bednářem. V tom roce jsem zde vyhrál svou kategorii 30-34 a byl včetně profi závodníků na celkovém 14.místě. To byl můj životní úspěch. Další rok jsem jel znovu, ale praskla mi tzv.fascie na stehenním svalu, bolelo to jako čert. I přesto jsem startoval, na 5.km mi bouchla úplně nová galuska, to největší 10% stoupání jsem jel ve stoje na prázdném kole s karbonovým ráfkem, Na kopci v depu mi vyměnili celé zadní kolo, které ale nebylo na můj speciál seřízené. Přesto jsem se ctí dokončil na čtvrtém místě v kategorii 35-39. Letos jsem zde tedy závodil potřetí.
Tento závod je hodně specifický. Roční dobou, nevyzpytatelným počasím a nemalým převýšením. Simona Křivánková mluví o extrémním závodě. Z čeho jsi měl největší obavy?
Před závodem jen z toho kotníku, aby to vydržel a nebolelo to. Den před závodem se zde zvedly ohromné vlny přes 1,5 metru, což zde není ale vůbec obvyklé, moře je zde většinou při závodě klidné jako "tálinskej rybník". Takže to bylo pro mě další větší obava. Jsem slušný plavec, ale mezi triatlonisty plavu hůře, proto ty obavy. V závodě se to nakonec potvrdilo, na otevřeném moři pleskaly nepříjemné tříštivé vlny kolem 30cm, které nás hodně fackovaly a zpomalovaly. Jinak letos bylo i poněkud tepleji, což bylo vlastně taky takové malé mínus, přeci jen 15°C a polojasno je lepší, než 25°C. Nemám rád velké vedro, proto jezdím Isramana.
V čem ještě je tento závod ojedinělý?
Plave se v nádherně průzračném rudém moři. Tento závod je specifický hlavně svým převýšením v cyklistické části, kde nestoupáme více jak 2700 výškových metrů, z toho na prvních 16 km je stoupání 700 metrů. No, a pak závěrečný seběh z druhého depa, kde na úvodních 13 km maratonu zklesáme zmíněných 700 m. Což je po těžké cyklistice pro většinu závodníků smrtelné..Mě to ku podivu chutná a vždy se na to těším, ale pak následuje rovina a ta je smrtelná pro mě..Co je ještě pro Israman specifické, to je ohromný nárazový vítr, který zde je všudypřítomný.
Jak jste řešili logistické a organizační záležitosti? Jaký byl let, ubytování v místě závodu a předzávodní vyladění?
Na závod jsem jel s mým tátou. Ten přijel vlakem z Havlíčkova Brodu. V Brně jsme se setkali a pokračovali vlakem do Bratislavy. Měli jsme 100 minut zpoždění kvůli technické závadě na lokomotivě, ale to nám nevadilo neboť jsme měli dostatek času. Letadlo nám letělo až následující den v 7:45. Takže pohoda. Ladění ani moc nebylo, spíše dostatek odpočinku na kotník. Chodil jsem s tátou v Eilatu každý den plavat. Udělal jsem si trénink do úvodního stoupání cyklistické části triatlonu. Dělám to každý rok, abych získal tzv.isramanský RESPEKT. To se povedlo, vyjet ten kopec je něco úžasného, zpět je to o brzdy..No a pak další den po rovince ve vichru od jordánských hranic až po egyptské hranice (jen 30 km). Pak už jen registrace na závod a lenošení v teple.
Už pár sezon se potkáváme na tri závodech. Jak dlouho se tomuto sportu věnuješ a jakou roli hraje v tvém životě?
Triatlonu se soustavně a nepřetržitě věnuji od roku 2010. Nezávodím každý týden v sezoně, ale závody si vybírám těžké, hlavně kopcovité. Takže jeden závod měsíčně, vše dlouhé a střední distance. Triatlon vyplňuje téměř všechen můj volný čas. Bez pohybu si už nedokážu představit život. Jsem triatlonový srdcař. Vracím se zpět ke kořenům triatlonu: "nezáleží na tom za kolik, ale bavit se tím a užít si to, triatlon je oslava toho co vaše tělo je schopné dokázat" !
Jak vypadá tvůj závodní diář pro letošní sezonu?
Určitě pojedu svou klasickou sezónu: Půlmaraton Praha, Krušnoman long distance, Moraviaman, půlka v Rakousku v Trumeru, sprint Dřevěný muž Luka nad Jihlavou, Pilman, Klasik duatlon a na závěr bude malé překvapení, pár lidí už o tom ví, ale to si nechám pro sebe..
Děkuji za příležitost a možnost napsat pár slov na váš web, vážím si této příležitosti.