Triatlonová premiéra běžkyně Báry Jíšové

Jak sis užila svou triatlonovou premiéru na závodě Challenge Prague? 

Triatlon Challenge Prague jsem si užila moc, byl to můj první triatlon a moje tělo moc nevědělo do čeho jde, ale celkový dojem ze závodu byl velmi pozitivní, určitě k tomu dopomohl i výsledek, který byl nad má očekávání (3.místo ve své Age group, čas 4:48:11). 

Jak ses cítila po závodě? Bolelo to hodně? Jak jsi regenerovala? 

Dva dny po závodě už jsem byla zase docela odpočinutá, den po závodě mě tedy dost bolela stehna, ale dnes už je dobře. Regenerace bohužel neproběhla, v neděli po závodě krátký klus a v pondělí volno a protahování. 

Věnuješ se primárně běžeckým disciplínám, kdo nebo co tě přivedlo na start triatlonového závodu? 

Pro tento závod jsem se rozhodla, zejména díky mému známému Marku Lekešovi, který říkal, že to musím zkusit, tak jsem to zkusila a nelituji! 

Radil ti někdo s přípravou na tento závod? Jaká byla?

Moje příprava byla hlavně běžecká. Do začátku června jsem více méně jen běhala a plavala, po červnovém MČR v atletice jsem začala i víc jezdit na kole, ale pořád převládal běh. Tři týdny před závodem jsem zařadila téměř každý den dvoufázový trénink, kdy jedna fáze byla běžecká, další kolo nebo plavání. Ale mé tréninky na kole i v plavání byly a jsou hodně amatérské, prostě jsem šla plavat nebo jela na svižnější výlet na kole. S běžeckou přípravou se spoléhám na skvělého trenéra Jana Pernicu. Poslední týden před závodem už byl volnější, jen jedna kratší fáze za den. Chtěla jsem ještě před tímto triatlonem zkusit nějaký kratší, abych si vyzkoušela přechody mezi disciplínami, ale nakonec jsem žádný neabsolvovala, tak jsem si dala rovnou "velkou" premiéru. 

Měla jsi představu, jak by ses chtěla umístit a závod zvládnout? 

Můj cíl bylo zvládnout "půlku" pod 5 hodin, trochu strach jsem měla z plavání, ale největší nervy byly z dep. Abych na nic nezapomněla a ještě byla co nejrychlejší. 

Jak se ti vedlo v první plavecké disciplíně? 15ti stupňová voda mírně tekoucí Vltavy o délce necelých dvou kilometrů.. 

Jak už jsem říkala, trochu jsem se plavání bála, takže jsem startovala hodně na vnější straně a plavala z vnějšku skoro celou dobu, čímž jsem si trasu malinko prodloužila, ale z vody jsem na mé poměry vylezla rychle. Pak nastal malý zádrhel se sundaváním neoprénu, který se mi zasekl na zápěstí, a trvalo mi dobrých 20 vteřin, než jsem ho stáhla z rukou. Doběh pro kolo a vyběhnutí z depa už bez problémů. 

Cyklistickou část jsi absolvovala na půjčeném triatlonovém speciálu. Jak se ti jelo 90 kilometrů většinou po rovině se sílícím větrem? 

Celé kolo se mi jelo výborně, několik soupeřek i soupeřů jsem předjela a výsledný čas předčil všechna má očekávání. Co se týče hákování, já se snažila celou dobu jet tak, abych nikdy za nikým nebyla blíže než na 10 metrů, bála jsem se, že budu penalizována a neměla jsem nastudováno, co bych vlastně měla dělat při penalizaci. Mě dlouhý triatlon lákal i proto, že se nesmí hákovat, tak mě trochu mrzí, že to někteří ze závodníků nerespektovali, ale rozhodčí tam byli a měli to řešit oni, což se tedy moc nedělo. Jinak byla podle mého názoru organizace zvládnutá na jedničku. Po vydařeném kole přišel na řadu běh. 

Tvoje excelentní disciplína. Kolik ti zbylo sil na to, abys to pořádně „rozbalila“? 

V běhu jsem měla ambice vysoko a začala jsem svižně, bohužel se mi nepodařilo udržet tempo na čas okolo 1:25-1:26. Už od druhého kola jsem se přemlouvala, abych nezastavila a bylo to těžké doběhnout. Prostě půlmaraton po 90ti kilometrech na kole a v horku, které v Praze bylo, nebyla žádná legrace a moje tělo na to ještě nebylo úplně připravené. Ale doběhla jsem obstojně (1:31, stejný čas jako pátá žena Polka Ewa Komander, pozn.red.). 

Jaké pocity jsi měla na cílovém koberci? 

Nejsem typ, co by po závodech prožíval velkou euforii. Byla jsem spokojená, že jsem závod zvládla a čas a umístění mě velmi potěšilo. 

Zlákal tě tento závod tak, že pověsíš běžecké tretry na hřebíček a budeš se věnovat triatlonu? 

Určitě bych ráda v budoucnu absolvovala další triatlonové závody, ale konkrétní plán nemám. Jestli přejdu na triatlon? Spíš si to nemyslím, ale nechávám to otevřené... 

Komu bys ráda poděkovala? 

Za možnost zúčastnit se závodu bych chtěla poděkovat panu Sivákovi z AC Sparta Praha cycling, který mi zajistil startovné a dresy na kolo. Velký dík si zaslouží Martin Gabla, který mi radil ohledně všech věcí před závodem, jídla na kole i běhu, a spolu s Markem Lekešem věřili v dobrý výsledek více, než jsem si věřila sama. Děkuji i Martinu Fořtovi a ELEVEN za poskytnutí kvalitních věcí na běhání. A za půjčení skvělého kola vděčím panu S. Frölichovi.