Běžecká část se mi zdála jako nepřemožitelný soupeř, říká Jirka Souček po The Championship Challenge Šamorín

9.06.2017 -
Triatlonista v barvách Lawi sport team se vloni kvalifikoval na světový šampionát pod hlavičkou série Challenge. Do Šamorína přicestoval se zdravotní indispozicí a během závodu si prošel nejednou krizí. Nakonec finišoval v čase 4:47 a ve své "věkovce" se těsně nevešel do první desítky. Více v rozhovoru

Na kterém závodě seriálu Challenge ses nominoval na letošní neoficiální světový šampionát?

Na závod jsem se nominoval na stejném místě v Šamoríně, kde se jel vloni (2016) závod Challenge Šamorín 2016.

Na jarním soustředění v Itálii jsi říkal, že tento závod je pro tebe letošním vrcholem. Jak probíhal tvůj trénink na tuto akci?

Příprava na závod byla hodně složitá. V době startu, to bylo přesně půl roku, co jsem si lehnul na stůl v nemocnici na Karláku a doktoři si hráli s tím nejdůležitějším orgánem, který v těle máme. Operace se povedla a srdce bouchá, jak má, ale kam se poděla motivace? Od zákroku bylo těžké vrátit se zpět, takže zimní příprava byla trochu pochmurná. Momentálně končím bakalářské studium, takže do přípravy se ještě montovala bakalářská práce a příprava na státnice. Pravidelně jsem chodil plavat s borci z TTT Party, na kole jsem toho najezdil přes zimu přesně tolik, kolik jsme zvládli za soustředění v Itálii. Běh, jako moje nejsilnější disciplína, jsem věřil, že půjde i bez většího tréninku, protože před zákrokem jsem běhal celkem slušné časy, tak jsem věřil, že tam něco bude.



Jak ses těšil na závod?

Natěšený jsem byl opravdu hodně, protože když jsem byl loni v Šamoríně, byl jsem úplně paf, jak to krásně zorganizovali, a věřil jsem, že to bude ještě o kus lepší. Navíc, být v jednom startovním poli se světovou špičkou, se nestává každý den, takže jsem měl jen pozitivní myšlenky. 

Které závody sis dal v rámci přípravy?

Letos jsem si dal jeden plavecký závod na 1,9 km O HOSTIVAŘSKÉHO VYTRVALCE a potom první triatlon Poděbrady, kde se celkem dařilo. Obsadil jsem tuším 13. místo a 4. místo v kategorii. 

S jakou strategií a cílem jsi šel na start?

Do závodu jsem šel s jasně reálným plánem. Čas pod 4:30 neměl být problém a spíše jsem koukal na čas 4:20. Úseky jsem si rozložil následovně: Plavání tempo 1:30 tzn. 28:30, kolo za 2:21 (38 km/h a nějaké drobné) no a běh byl jasný, udržet tempo 4 min/km. Tím že v Šamoríně jsou neuvěřitelně dlouhá depa, bylo to tak ideální, abych těch 4:20 udržel.


Jak ses cítil těsně před závodem? Byla velká nervozita?

Už první příznak, že to možná nebude úplně ono, jsem zaznamenal pár dní před startem, kdy jsem si začal balit na noc krk a zobat paraleny. Při rozjetí v Šamoríně, jsem dost uvažoval nad tím, že nechám v depu číslo 2023 volné. Noc před startem jsem tam poslal poslední dva paraleny a doufal, že ráno to bude aspoň trochu lepší. Povedlo se, opravdu jsem natáhl slušivý dres a rozhodl se pustit se do toho.

Jak se povedla úvodní plavecká disciplína? 

Start mé AG byl o hodinu později než profíků a tak jsem si mohl vychutnat to představení v podání světové elity. Potom jsem nastoupil já v kategorii 19 – 24, společně se staršími borci. Plavání bylo parádní. Chladná a mírně tekoucí voda dovolila udržet předpokládané tempo, tak jsem s úsměvem klusal do depa (asi 700 m) pro kolo. 

Cyklistická trať okolo Dunaje je velmi rychlá, ale často tam dost fouká. Jak se ti jelo? 

Začal jsem mírně nad plánované tempo 38,6 km/h, to jsem držel až do první poloviny, kde jsem se otáčel na rozmláceném asfaltu. Tam bylo najednou bezvětří a 31 stupňů ve stínu a to odpálilo mé tělo. Od 45. kilometru jsem se modlil, abych už zahlédl světelné reflektory, které trčí nad X-BIONIC SPHERE resortu, kde bylo depo. Nekonečná rovinka ničila mé sebevědomí a blížící se běžecká část, se zdála jako nepřemožitelný soupeř. Každé šlápnutí vysílalo do mozku signál, zastav a jdi domu! Opravdu jsem začal pracovat s myšlenkou, že kolo pověsím na klandr a půjdu si vychutnat atmosféru závodu. Jasně že jsem to neudělal. V čase 2:26 jsem se dojel do depa a vyběhnul na rozpálených 21 km. Prvních pár kiláků jsem běžel tempem 3:50, tak jsem si říkal, že to bude úplně v pohodě a mám možná ještě šanci nějaký slušný čas atakovat. 

Dařilo se ti toto tempo držet i v dalších kilometrech půlmaratonu?

Ehm. Po asi 5 km jsem pochopil, že to byla jen iluze a dalších cca 16 km bude celkem zážitek. Občerstvovačka každý kilometr byla málo..Pokaždé jsem se zlil, zasypal ledem, napil kolou, ale nic nepomáhalo. No nic. Běh jsem šel 1:44. Celkem jsem závod dokončil za čas 4:47 a byl jsem rád, že aspoň trochu dýchám, protože to nějak nešlo. Asi 30 min po doběhu jsem nemohl mluvit, protože jsem neměl sílu tak prudce dýchat. Ještě teď, když odpovídám na tyto otázky, tak cítím nepříjemné podráždění na dýchacích cestách. 


Jak tedy hodnotíš celkový výkon?

No spíše bych hodnotil ten mentální posun, který jsem potrénoval, protože to bylo to jediné, o čem můžu mluvit a na co můžu být hrdý. 

Splnila závodní atmosféra této top světové triatlonové akce tvé očekávání?

Organizace byla neskutečná. Triatlon už dávno není sport, kdy jde jen o ten samotný výkon, ale je to obrovská show. A luxusní sportovní resort X-BIONIC SPHERE tomu nasadil korunu. Těžko hledat lepší zázemí, tím se potvrdil současný trend, kdy triatlon už rozhodně není pro každého. Když jsem pozoroval kola i u těch největších požitkářů, kteří trávili na trati nejvíce času, tak je to zatraceně elitářský sport. Ale co, je to prostě krásný a nesmírně náročný sport. 

Na startu se mezi profesionály sešla velice kvalitní konkurence, v čele s hvězdami krátkého i dlouhého triatlonu. Měl jsi možnost se s nimi setkat?

Viděl jsem asi všechny hvězdy, které to jen šlo. I na pasta party jsem se přežíral s každým z nich. Takže vím, že i vítězové jedí řízky...

Triumf pro sebe nakonec urval Kanaďan Sanders, před Němci Kienlem a Raelertem. Co říkáš na jejich výkony?

Neskutečné. Měl jsem možnost vidět plaveckou část, první depo a asi tak dvě vteřiny kola, kdy jsme se míjeli na trati. Pódium jsem si ani nedovolil odhadovat, kdo ho obsadí, protože konkurence byla obrovská. Jak to dopadlo, každý ví a v tom počasí, jaké panovalo, mají všichni můj velký respekt za luxusní výkony.

Co dalšího máš ve svém závodním diáři?

Co bude dále, to se uvidí! Teď si dám 20.6. státnice a pak se těším, jak bude volno a pořádně protáhnu svoji novou kozu od Michala Kohoutka. Určitě to bude nějaká půlka, ale jaká, ještě přesně nevím. Startovné jsem ještě nikde nekoupil. Spíše se budu soustředit, abych na rok 2018 byl schopen podávat trochu rozumné výkony a užíval si všechny triatlonové pochoutky.

 

Hodnocení:
Přečteno 980x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.
21.12.23Mým snem je účast na největším sportovním svátku světa, říká Tereza Zimovjanová