Snažím se podporovat děti v plnění jejich snů, říká Tomáš Slavata

Vloni ses pustil do náročné výzvy absolvování několika extrémních závodů po sobě. Propojil jsi tak svou vášeň pro triatlon s charitativními účely. Co tě motivovalo?

Výzva „Běžím domů“, kterou jsem v minulém roce absolvoval, byla vnitřním bojem a rozhodnutím posouvat sám sebe a určitě inspirovat. Chtěl jsem se dostat až na dno sil, abych získal novou sílu na to všechno, co dělám. Každý den zažíváme starosti a radost, ale vždy se vracíme domů. Sledovalo mne hodně lidí a hlavně dětí, které mi fandili a já nemohl jen tak přestat, přijal jsem tu zodpovědnost a bojoval nejen za sebe.

Kromě této mediálně viditelné série jsi absolvoval i několik dalších závodů „sám za sebe.“ Jaká byla pro tebe sezona 2016? 

Byla náročná a každý rok říkám, že musím ubrat. Řekl jsem si, že pokud jsem započal sezonu výzvou, musím jí ukončit něčím, co bude mít stejnou váhu a tím byl Winterman. Po sportovní stránce už nemám žádné ambice a spíše se zaměřuji na pomoc přátelům na závodech a posunout akce pro děti ještě mnohem dál. Vždy se snažím do každého závodu nastoupit i přesto, že tam třeba od rána pomáháme, nebo máme za sebou náročný týden, co se týče dalších akcí. Je ale zároveň krásné cítit svou vlastní užitečnost a sdílet to všechno se svou Hromovou partou. Čím je sezona náročnější do počtu akcí a závodů, o to více nás to spojuje pak doma. 

Nedávno jsi obdržel sportovní ocenění Fair play za loňský rok. Co to pro tebe znamená? 

U těchto cen si vždycky hlavně vážím lidí, kteří mne nominují, a to je pro mne zásadní. Ocenění z nás neudělá lepšího člověka, ale dokáže hlavně vyzdvihnout přátelství lidí kolem triatlonu a sportu obecně. Také ocenění přináší určitou zodpovědnost a na to člověk nesmí zapomenout a zůstat stále na zemi. 

Letos přicházíš s dalším ročníkem projektu, který nese název Bojuj až do konce. O co se konkrétně jedná?

„Bojuj až dokonce“ je motto celé série Slavata triatlon tour 2017. Je to již sedmý ročník závodů pro všechny děti bez rozdílu jejich světů a hlavně je to o propojení dětí z nelehkého prostředí s běžnou veřejností. Každý rok nese Slavata Tour jiné motto, které vždy nějak reflektuje můj osobní příběh. Myšlenka na „Bojuj až do konce“ se ve mne odehrávala po celou minulou sezonu, a proto v letošním roce chci toto dostat mezi děti. Díky těmto akcím dokážu nacházet děti, kterým pak doma pomáháme a snažíme se je podpořit v jejich snu.

Proč sis pro toto propojování vybral zrovna triatlon? V čem tě toto multisportovní odvětví přitahuje? 

Ve své všestrannosti. V hloubi duše jsem chtěl vždy pokořit Ironmana. Buď chceme být fiktivní postavou Ironman Tony Stark, anebo se jim skutečně staneme. Triatlon je pro mne spravedlivý a střídání disciplín během jednoho závodu je už samo o sobě o velké odvaze se na start postavit. 

Vzpomeneš si, kdo nebo co tě k tomuto sportu přitáhlo? 

Když jsem jako kluk viděl Honzu Řehulu na Olympiádě jak bojoval, v podvědomí mi to zůstalo a chtěl jsem být jako on. V té době jsem, ale musel svádět jiné boje a vybojovat svůj sen a tím byla rodina. Co bych si chtěl určitě ještě v triatlonu splnit je to, abych si vyjel obě kvalifikace, jak na Xterru, tak na Ironmana na Havaji. Čekám na tu starší kategorii nad 70 let a pak snad bude menší konkurence a dám to.. 

Příští víkend se na tradičním duatlonovém dýchánku Krušnoman roztočí další kolotoč pohárových závodů. Na co v letošní sezoně nejvíc těšíš? 

Na všechny ty přátele a děti, s kterými se každoročně potkávám díky závodům, které realizuji, nebo kde pomáhám. Vše to tak krásně funguje a vzájemně se podporujeme.