Aquatlon je pro mě ideální kombinace, říká Tereza Čapková

Ze tří aquatlonových závodů letošního poháru jsi dvakrát triumfovala. Jak se ti závodilo v Českých Budějovicích a Jablonci n. Nisou? 

Ze svého prvního startu v Českých Budějovicích jsem byla trochu v rozpacích, úplně jsem nevěděla, co čekat, jaké časové rezervy jsou mezi jednotlivými disciplínami, takže jsem se cítila jak malá žákyňka na prvních závodech a ne moc jako zkušený závodník, takže průběh tohoto závodu se mi hodnotí těžko. Závod v Jablonci tedy mohu zhodnotit přeci jen objektivněji. Z organizačního pohledu skvěle zvládnuté, nikde nebyly žádné zbytečné prostoje, počasí taky přálo, běžecký profil trati bych řekla , že vyhovoval více běžcům, jsem na takové tratě zvyklá z krosových běžeckých závodů a tak mi to nedělalo až takový problém. 

Co tě přimělo zkusit si aquatlon, kombinaci plavání a běhu? 

Do 16 let jsem závodně plavala a dokonce mám zlatou medaili z dorosteneckého MČR na 5km na otevřené vodě. Takže když se k tomu přidá ještě běhání, kterému jsem se začala věnovat a věnuju doteď, řekla bych že už víc ideální kombinace pro mě být ani nemůže..Letos je to poprvé, co se mohu aquatlonu zúčastnit, protože nejsem na atletickém soustředění, tak jako řadu let před tím a nezasahuje mi to do přípravy. Aquatlon je pro mě nová motivace, v atletice/běhání už mám své osobní limity stanovené vysoko a těžko se překonávají, tady je vše nové, každý závod je jiný, je to nový impulz do trénování. 

Na atletických závodech jsi posbírala řadu cenných medailí. Které si ceníš nejvíc? 

Největší úspěch je pro mě bronzová medaile z Mistrovství Evropy 2012 na 1500m (původně jsem doběhla 7., ale 4 soupeřky chytli na doping = trochu úsměvné, ale úspěch už to pro mě byl tenkrát a teď je to o to větší) a pak samozřejmě účast na OH V Londýně 2012 na 1500m. 

Bohužel se ti nevyhnuly vleklé zdravotní obtíže, kvůli kterým jsi musela na delší dobu přestat s tréninkem a závody. O co se jednalo a už je to v pořádku? 

Po olympiádě 2012 jsem se ještě nominovala v roce 2013 na Mistrovství světa do Moskvy, ale tam jsem již neodjela vinou zranění, ty se pak jen hromadila a vyvrcholilo to úplným utržením achilovky v lednu 2014 při prvních závodech. Od té doby pak následovala poměrně dlouhá pauza, než jsem byla schopna se plnohodnotně vrátit nebo aspoň přiblížit k časům, které jsem běhala před zraněním. Od té doby ale zaťukám, nějak až na drobné bolístky držím pohromadě. Bylo ale potřeba v té době změnit stravu, věnovat větší čas regeneraci a hodně jsem zapracovala na technice svého došlapu, takže dnes mě trápí achilovky už minimálně v porovnání s obdobím před operací, kdy jsem bolestí trpěla každý den. 

Pro mnohé triatlonisty jsou aquatlonové závody zkraje sezony dobrou přípravou a testem formy na triatlonové závody. Jak to máš ty? 

Zatím jsem triatlon nezkoušela. V srpnu jsem začala pracovat na plný úvazek a čas trénovat mám tedy dnes stejně jako jiní pracanti po nebo před prací, trénuji v Praze sama, taťka mi píše trénink na dálku. Kolo by bylo jednak časově náročné a nějak si to nedokážu představit, že bych sama někde po Praze jezdila na kole (které tedy ani nemám..) a druhá věc je, že pak jezdit někde v balíku při závodech musí asi člověk trochu umět, aby neohrozil ostatní, což by u mě bez zkušeností asi dost hrozilo.. 

Takže budeš dávat přednost běžeckým závodům? Na kterých se chystáš startovat? 

Letos je to po x letech co nemám úplně jasné plány. Určitě bych chtěla jít několik desítek (na tu hlavně trénuju) mimo jiné tedy i Běchovice a Birell a pak nějaké další závody na silnici (v rámci RunTour atd.) a uvidíme, zda se hecnu i na nějaký ten 1/2 maraton a plán bylo zúčastnit se českého poháru v aquatlonu, což se zatím plní.. 

Jak vypadá tvůj současný trénink? 

Plavat chodím jednou v týdnu, proto asi u závodů tak trpím..Naposledy jsem trénovala plavání v době zranění s achilovkou společně s Tomášem Mikou. To bylo super, vrátil se mi cit pro vodu z mládí, ale na to teď při práci není úplně čas a energie. No a pak mám odpoledne svůj běžecký trénink, od jiných let zaměřený více do vytrvalosti, takže převládají tempovější běhy, někdy pak ještě zařadím trénink s nějakým ze svých běžeckých klientů, co mám pod záštitou „Běhám s Terez.“ Snažím se v rámci regenerace jezdit 2-3 týdně do kryo komory a ještě do týdne vtlačit jednu fyzioterapii. Nejvíc mi asi chybí vysokohorská příprava, ale při práci už si člověk musí na takový komfort odvyknout.