Ráda bych absolvovala halfironman pod 5 hodin, říká Tereza Veselá

Jak jsi začala s triatlonem?

Na jaře 2014 mě táta přivedl na plavecké tréninky Etriatlonu na pražském Výstavišti pod vedením Petra Valeše. Do té doby jsem neuměla kraul, takže to byly perné začátky. Potkala jsem se tam se skvělými lidmi a začalo mě to bavit. Do té doby jsem s tehdejším přítelem vyjela párkrát na kolo a šla si trochu zaběhat.

Měla jsi v dětství nějakou sportovní průpravu?

Od první třídy jsem chodila na atletiku na SK ZŠ Jeseniova, později jsem se specializovala na běh na delších tratích. Párkrát jsem závodila na MČR, ale výraznějších úspěchů jsem nedosahovala. Atletika mi dala dobrý základ pro další sporty, kterým se teď věnuji. Hodně mi tehdy dal trenér Milan Gála.

Vzpomeneš si na svůj první triatlonový závod?

Není to zas tak dávno, takže určitě. Byl to sprinttriatlon v Poděbradech v květnu 2014. Celé plavání jsem odplavala stylem prsa, potýkala jsem se s první zkušeností na silničním kole, ale závěrečný běh mi celkem sednul. Bavilo mě to a věděla jsem, že chci závodit. Pod svá trenérská křídla si mě tehdy vzal Václav Černoch, který mě zasvětil do vybavení, práce v depu, výživě a dalších věcí, o kterých jsem tehdy nevěděla vůbec nic. Další závod jsem jela sprint Hamrman, kde jsem měla sice menší kolizi s autem, ale nakonec se mi závod celkem povedl.

foto: štafeta Doksyrace 2016

Kdy jsi přesedlala na delší vzdálenost?

První halfironman jsem jela hned v srpnu na Doksyrace, který byl krátce po výše zmiňovaném Hamrmanovi. Plaveckou část jsem musela kvůli křečím téměř celou odprsit. Tenkrát jsem tam běžela i svůj první půlmaraton. Nakonec jsem skončila druhá ve své věkové kategorii, což byl pro mě úspěch. Bohužel jsem si v závodě přivodila zranění kolene, které mě pak vyřadilo na pár měsíců z tréninku.

V současnosti trénuješ pod vedením trenéra Honzy Falgeho. Jak vznikla a vypadá vaše spolupráce?

O Honzovi jako dobrém trenérovi jsem věděla už delší dobu. Někdy v dubnu 2015 jsem ho oslovila, jestli by mě mohl trénovat. Sedli jsme si a stanovili si cíl v podobě závodu TriPrague, na který jsem se začala připravovat. Bohužel přišly další zdravotní komplikace, dostala jsem vleklý zánět ledvin a krve. Zdravotní potíže se mi pořád vracely, musela jsem trénink omezit, což mě trochu demotivovalo. S Honzou jsme byli pořád v kontaktu a začátkem července jsme se dohodli, že do toho znovu půjdeme naplno s cílem závodu Challenge Forte Village.

Tento závod jsi absolvovala v čase 5:18, který znamenal i vítězství v tvé Age group 20-25 let. Jak se ti vedlo v jednotlivých disciplínách?

Byla jsem předtím dva týdny nemocná, takže jsem do závodu šla bez výrazných ambicí a byla jsem zvědavá, jak na tuto nelehkou půlku bude reagovat moje tělo. Před závody bývám mega nervózní, ale tady tomu tak nebylo. Z plavání jsem měla obavy, protože nerada plavu v otevřené vodě, v moři jsem závod ještě neabsolvovala a navíc jsem měla neozkoušený půjčený neopren od Lenky Králové. Plavalo se mi dobře a čas 35 minut hodnotím celkem pozitivně. Cyklistická část vedla v krásné krajině s převýšením přes 1000 výškových metrů. V závěru kola jsem se přetahovala s další závodnicí, se kterou jsme se v závěrečném půlmaratonu skoro celou dobu naháněly, nakonec se mi ji podařilo předběhnout. Užila jsem si to skvěle.

foto: s Michelle Vesterby na běžecké části Challenge Sardinia

Co říkáš na atmosféru závodu?

Popravdě jsem trochu čekala, že Italové budou do fandění vkládat trochu více vášně. Na kole jsme jeli celý okruh v krajině, kde téměř nikdo nebyl, na běhu už to bylo lepší.

Komu vděčíš za morální a materiální podporu?

Chtěla bych moc poděkovat zejména svojí rodině, trenérovi Honzovi Falgemu, Romanovi Krutinovi, Lence Králové, Petrovi Valešovi a firmě Cooper Vision. 

Teď trochu z jiného soudku. Ještě donedávna jste tvořili pár s Pavlem „Karlosem“ Petráskem, který patří mezi domácí triatlonovou špičku…

Bylo to pro mě pěkné období, zvlášť na začátku. Ráda jsem s ním jezdila na závody a podporovala ho, jak to jen šlo. Společné tréninky byly také super. Obecně si myslím, že je dobré, když partner sdílí nadšení pro stejný sport, v tomto případě triatlon. Na Sardinii jsem se potkala se Simonou a Pepou Křivánkovými a musím říct, že jejich společný styl života spojený s triatlonem a cestováním se mi líbí. Jednou bych ráda žila podobně.

foto: Hamrman 2015

Jaký je tvůj další cíl?

Na Sardinii jsem se kvalifikovala na Mistrovství světa pod hlavičkou seriálu Challenge, které bude příští rok v Šamoríně. Na tento závod se budu snažit co nejlépe připravit. Moc ráda bych ji zajela pod 5 hodin. V závěru sezony bych si ráda zajela zajímavou půlku pod hlavičkou Ironman, kde bych se ráda kvalifikovala na světový šampionát 70.3 v JAR.

Tradiční otázka na závěr. Jaký je tvůj sen spojený s triatlonem?

Mám to podobně jako mnoho triatlonistů – účast na IM Hawaii. K této metě vede pro mě ještě dlouhá cesta. Předtím bych ráda zajela kvalitní výkony na kratších distancích domácích i zahraničních závodů.