Vítězství na SHORT verzi pro mě bylo milým překvapením, říká Martina Nováková po Krušnomanovi

Na sobotním Krušnomanovi jsi vyhrála SHORT verzi. Jak se ti závodilo?

Letos se mi závodilo o poznání lépe než vloni, jela jsem pouze short verzi, oproti loňské dlouhé, tak jsem si trochu zkrátila trápení se. Počasí vyšlo, jak nejlépe mohlo, atmosféra jako vždy úžasná, skvělá práce pořadatelů…co více si přát…

Chystala ses nějak speciálně na tento náročný horský duatlon? Sjakým cílem jsi šla na start?

Vzhledem k tomu, že ještě v pátek večer jsem nevěděla, že do Klínů pojedu, tak vlastně vůbec žádný. Přítel se na poslední chvíli rozhodl, že pojede delší verzi, tak jsem si chtěla zkrátit čekání a přihlásila se na krátkou. Přihlašovala jsem se po uzávěru přihlášek, do toho zjistila, že jsem zapomněla tretry…nebýt pomoci Tomáše Slavaty, ani bych vlastně nakonec nestartovala, tím mu patří velký dík.

Jak se pro tebe závod vyvíjel?

Po běhu jsem si v depu hned odpykala penalizaci za pozdní vložení kola do depa, něco podobného tam asi dlouho neviděli, ale i tak jsem na trať vyjížděla z první pozice. Kolo se mi jelo pocitově moc dobře, druhý běh už byl horší, ale naštěstí jsem nemusela do cíle moc pospíchat, měla jsem po kole dostatečný náskok.

Jak si považuješ tohoto výsledku?

V prvé řadě jsem vůbec ráda, že jsem se postavila na start, takhle pozdě jsem snad ještě nikdy nepřišla J Vítězství už pak bylo jen milým překvapením. No a co se týká výkonu…těžko soudit, přeci jen v delší verzi závodu byla konkurence větší, tak třeba zase napřesrok opět poměřím síly tam…

LONG verzi absolvoval i tvůj přítel Martin Berka. Co říkáš na jeho výkon? 31.místo celkového pořadí..

Původně se chtěl jet jen podívat, ale v pátek večer se rozhodl, že si závod sám po dlouhé době zajede, takže příprava mohla být asi i lepší a vzhledem k tomu, že teď nemá moc času na trénink, byl výsledek asi odpovídající…

Vloni ti do slibně rozjeté sezony vystavilo stopku zranění. Co se přesně stalo? Už je to ok?

Minulý rok jsem se chtěla konečně pustit do triatlonu, ale vrhla jsem se do tréninku s moc velkou vervou a udělala si únavovou zlomeninu v kotníku, kterou jsem neléčila a myslela si, že se to asi samo spraví. To se samozřejmě bohužel nestalo, takže s nohou mám problémy do teď. Na kole noha drží, ale při běhu už o ní vím až moc…

Na jaře jsi absolvovala kemp s Hisportteamem Martina Matuly na Malorce a další týden v Toskánsku se skupinou triatlonistů kolem Tomáše Martínka. Jaké to bylo?

Především jsem moc ráda, že jsem se mohla obou soustředění zúčastnit. Najezdila jsem alespoň nějaký základ na kole, na které se tady nedostanu zas až tak často. Běh trochu zaostával, ale zatím to bohužel jinak nejde. Každopádně důležitá byla hlavně skvělá parta lidí, která se na obou akcích sešla.

Už máš naplánované závody pro letošní sezonu?

Tento víkend mě čeká Vltavarun, čtrnáct dní na to nejspíše Linz, kde bych si chtěla zkusit olympijskou trať. Jaké závody přijdou potom, to ještě netuším, květen a červen mě ještě čeká více než dost práce ve škole, tak půjde vše ostatní stranou.

Jakému oboru se věnuješ v rámci studií? Stíháš přitom i pracovat?

V současné době jsem v prvním ročníku magisterského studia fyzioterapie na FTVS, do toho zároveň pracuju jako fyzioterapeut a také trénuji plavání - dětský oddíl Endurance lab team, kde máme myslím nadějné budoucí triatlonisty a také dospělé.

Od žákovských kategorií ses naplno věnovala plavání, se kterým jsi skončila a přešla k triatlonu. Jak vnímáš tuto změnu?

S triatlonem jsem vlastně ještě ani pořádně nezačala, v loni mě nepustilo zranění (i tak jsem pár závodů „odjela“) a letos zatím pokulhávám s trénováním, po roční pauze mě trochu opustila morálka začít pořádně trénovat. Co se týká plavání…je to sport, kterému jsem se věnovala devět let a jsem za to opravdu vděčná, asi nic mě nenaučilo větší disciplíně a nedalo mi tak dobrý základ do ostatních sportů. Oproti triatlonu je to samozřejmě jiné, na bazéně nade mnou ráno i večer někdo stál a dohlížel na trénink, to je pro mě asi teď nejtěžší, jít a sama něco odtrénovat. Výhodou pro mě je, že jsem plavala delší tratě, které v triatlonu více využiji. A i když teď do bazénu skoro neskočím, vím, že po pár týdnech by si ruce snad zase vzpomněly.

Jak vypadá tvůj současný trénink?

Svůj trénink bych raději nezmiňovala, v současné době kromě dvou výše zmíněných soustředění netrénuji skoro vůbec, proto se do velkého závodění zatím ani nehrnu. Chtěla bych ale určitě poděkovat oddílu, za který mohu závodit, Lawi sport teamu, od kterého mám materiální podporu.

Máš v triatlonu vzor, koho bys svými výkony chtěla jednou napodobit?

Asi nemůžu říci, že bych měla nějaký triatlonový vzor, mám ale ráda lidi, kteří dokáží podat velmi slušné výsledky a zároveň se nepřestávají sportem bavit. Velkou inspirací mi je samozřejmě i Martin, který mě k triatlonu vlastně přivedl.

Mnoho triatlonistů sní o ironmanské Havaji. Jak to máš ty?

Sen doufám ještě přijde, předně si ale musím dát do pořádku zdraví a najít morálku začít naplno trénovat, samy ty výsledky přeci jen nepřijdou.

V čem ti tento sport nejvíc přirostl k srdci?

Z plavání jsem byla zvyklá plavat ode zdi ke zdi, je to přeci jen trochu stereotypní záležitost. V tom je pro mě triatlon krásný, oproti plavání je to neskutečně pestrý sport. Víc než to mě ale baví parta lidí, která se triatlonu věnuje, myslím, že málo kde se najdou právě takoví lidé, jako tady.