Byl to asi nejnebezpečnější závod, co jsem zažila, říká stříbrná Radka Vodičková z Ironman 70.3 Vietnam

O víkendu jsi vybojovala stříbrnou medaili na silně obsazeném Ironman 70.3 ve Vietnamu. Jaký je tvůj bezprostřední dojem ze závodu?

Mám smíšené dojmy. Týden před závodem se nevědělo, zda se bude moci plavat v moři, neboť bylo silně znečištěno a prý všude plavaly mrtvé ryby. Nakonec po třech nezávislých testech o kvalitě vody bylo rozhodnuto, že se plavat bude. Náhradní řešení by byl duatlon 5-90-21 a to se fakt nikomu nechtělo. V neděli ráno před závodem ale nastala jiná panika: moře bylo plné malých žahajících medůzek. Všichni říkali, že se to ve vodě nedá vydržet déle než tři minuty. Já se rozhodla do vody vůbec nalézt a počkat co bude dál. Pořadatelé nám jen řekli, že po žahnutí bolest do patnácti minut ustoupí, takže nic vážného...Caroline Steffen se byla rozplavat a celá červená mi říká, že to je jak plavat nudlovou polévkou, ale že bolest fakt časem ustupuje. 

Nicméně se přeci jen odstartovalo..

Ano. Nepotřebovala jsem žádné rozcvičení, měla jsem ze strachu v sobě tolik adrenalinu, že jsem vystartovala a proplavala jsem nudlovou polévkou nejrychleji z žen. Po prvních 10ti km na kole mě dojela Caroline s Liz Blatchford. Do depa jsme dojely společně (Já s Caroline jsme byly naštvané na Liz, že nás nestydatě hákovala, a že jí to prošlo bez penalizace). Cyklistická trať byla prý uzavřena, ale nevím pro koho, protože to byl asi nejnebezpečnější závod, co jsem doposud zažila. Myslela jsem si, že jsem na ježdění v Asii zvyklá, ale během tohoto závodu jsem se jen tak tak vyhnula asi třem bouračkám. Opravdu se mi ulevilo, když jsem se vydala na běh. Bylo opravdu horko a vlhko, ale byl to už můj letos třetí závod v takových podmínkách, takže už jsem věděla, co mě čeká. Caroline opět běžela, jako by vedro ani necítila, a já jsem po prvních pěti kilometrech běžela jen sama proti sobě. Takovéto závody jsou opravdu hlavně o psychice. 

Nakonec z toho bylo skvělé stříbro. V cíli tedy spokojenost?

V cíli jsem ale byla spokojená a dokázala se radovat z celé akce. Vietnam je krásná země a jsem ráda, že jsem se pro tento závod rozhodla. Pořadatelé a dobrovolníci ve Vietnamu ještě nemají moc zkušenosti, ale věřím, že se to každým rokem bude zlepšovat. Jinak cele zázemí závodu bylo perfektní!  

V našem minulém rozhovoru jsi říkala, že ještě nejsi zdravotně úplně v pořádku. Jak to vypadá? Zvládneš plné tréninkové i závodní zatížení?

Vše v pořádku. 

Kde teď pobýváš? Jaké máš tréninkové podmínky?

Bydlím v Noosa Heads a tam jsou tréninkové podmínky úplně perfektní, nic mi tam neschází. 

Jak vidíš šance českých triatlonových reprezentantů na OH v Riu?

Sleduji výsledky našich závodníků, ale nestuduji již ostatní  ITU závodníky, takže odhadovat umístění by bylo zbytečné. Myslím si ale, že je na tom Vendy (Frintová, pozn.red.) teď opravdu dobře! 

Které další závody tě čekají v nejbližší době?

Teď mám více jak měsíc pouze tréninkový blok, což u mě není zvykem. Další závody mě čekají až v létě v Evropě. 

Seriál Challenge family vyhlásil na příští rok pilotní projekt v rámci světového šampionátu, který se bude konat ve slovenském X-bionic Šamorín. Co na to říkáš?

Myslím si, že toto 'Mistrovství světa' nebude pro sponzory a ve světe triatlonu nic znamenat. Je jedno mistrovství světa pod 'Ironman' značkou a asi bude dlouho trvat, než (nebo jestli vůbec) Challenge série bude mít také hodnotu. 

Co říkáš na avizovaný konec profesionální kariéry Filipa Ospalého?

Trochu se stydím, ale avizovaný konec slyším až teď od vás poprvé. Musím si o tom něco přečíst. Pokud se ale takto Filip rozhodl, tak je to určitě pro něho správné rozhodnuti, i když asi ne lehké. Pro český triatlon je to škoda.

Co tvá účast na TRIPrague?

Ano, již jsem na startovce a na závod se moc těším.