V závěru se mi povedlo zrychlit a posunout se na druhé místo, říká Jana Richtrová po IM Hawaii

Jak ti bylo den po závodě fyzicky a psychicky?

Den po závodě jsem se cítila docela dobře, krom toho, že jsem si spálila chodidla v T2 při běhu z kola na běh, takže byly pěkný puchýře!  Měla jsem štěstí, že nepraskly až ke konci maratonu, ale den po závodě pěkně pajdám. Jinak jsem velice spokojená a šťastná, jak to všechno dopadlo. Když mě má někdo porazit, tak jsem ráda, že to byla další Češka! Určitě nikdo nepočítal s tím, že na podiu budeme 1. a 2.

Jak dlouho jsi byla na ostrovech před samotným závodem? Stihla ses dobře aklimatizovat na specifické horko a vlhko?

Letos jsem na Hawaii přijela o trošku dřív (9/29), hlavně kvůli té aklimatizaci, a tak si myslím, že to trošku pomohlo. Letos bylo opravdu teplo a vlhko!

Před závodem ses netajila s velmi odvážnými ambicemi a sama jsi říkala, že se cítíš maximálně připravená. Jak se ti spalo noc před startem?  

Před závodem jsem se cítila super. Sice jsem měla trošku problémy s nártem, takže jsem toho poslední 3-4 týdny moc nenaběhala, ale byla jsem připravená výborně a moc jsem se těšila. Se spaním nikdy problém nemám, takže i před závodem jsem se hezky vyspala.

Jak se ti vydařil start mezi stovkami soupeřek? Našla sis dobrou pozici a směr při plavecké části?

Plavecká část je mojí slabinou, na které každý rok pracuji, takže s výsledným časem (1:18, pozn.red.) jsem moc spokojená nebyla. Plavání má sice být 3.8 km, ale podle mého garmina už podruhé (vloni taky) mi naměřil skoro 4.2 km. To pak odpovídá tomu, kde se moje plavecká forma nachází. Až k otočce to plavání bylo docela husté a připomínalo mi spíš boxerský zápas. Ne jednou, ale dokonce dvakrát mi někdo shodil plavecké brýle z hlavy, takže jsem se musela zastavit a brýle upravit. Na cestě zpátky jsem i já začala narážet na pomalejší chlapy, kteří startovali o 15 minut dříve,  takže o zábavu bylo postaráno.

Ale potom přišla tvoje excelentní discplína (čas 5:16, o 4 minuty rychlejší než Petra Krejčová, pozn.red)…

Cyklistika byla o hodně lepší než vloni, ale určitě ne perfektní.  Ze začátku až do Hawi jsem podle plánu jela trošku lehce, abych pak měla síly to hezky rozjet z Hawi dolů a zpátky do města a pak na Queen K. To se docela povedlo, až na posledních 30ti km kde jsem začínala bojovat s většími skupinami kluků, kteří bohužel nebyli rádi, když je předjela holka, a hned jak jsem je předjela, tak mě předjeli zpátky. Ke konci kola už bylo opravdu pěkný vedro a protivítr, takže jsem po pár pokusech legálně předjížďet celou skupinu zpomalila a nechala je odjet, Celkově ale kolo vyšlo!

Zbylo ti ještě na maraton v pekelných podmínkách dost síly? Jak se běželo?

Trénuji a závodím s powermetrem, takže vím, co si můžu na kole dovolit, abych si pak také nechala nějaké síly na  běh, a závod se nikdy (a určitě ne tady na Havaji) nevyhraje na kole, takže sil na běh bylo dost. Poprvé tady v Koně jsem letos běžela s heart rate monitorem, takže prvních 32 km jsem dávala pozor akorát na heart rate a ne na rychlost. Plán byl potom “závodit” a prostě to tam všechno nechat na těch posledních 10ti km, což je vždycky strašně těžké! Hned od začátku bylo vidět, že je pěkné horko, ale vše šlo podle plánu, i když moje mezičasy byly pomalejší než v minulosti, ale heart rate byla tamk, kde měla být. Mezi 30 – 35 km přišla krize a opravdu jsem chtěla zastavit a dát si šlofíka hned tam na Queen K, ale nějak jsem se z toho dostala a posledních 7km se mi podařilo zrychlit, a nakonec se ještě těsně před cílem posunout z třetího na druhé místo.

Vnímala jsi v závěru závodu povzbuzování fanoušků podél trati?

Zrychlovat takhle pozdě v Ironmanu se mi ještě nikdy nepovedlo a ty poslední 2km byly fakt super. Fanoušci byli všude a úplně mě v tom posledním kilometru dovedli do cíle!

Co ti prolétlo hlavou, když jsi nabíhala na cílový koberec?

Při náběhu na cílový koberec jsem věděla, že budu druhá a konečně se postavím na tu bednu a dostanu “Umeke”! Ani nevím, jak to popsat, ale byl to fakt úplně nejlepší pocit, jaký jsem kdy měla. Ani jsem tomu moc nevěřila, že se mi to konečně podařilo!

Podala jsi v ten den maximální výkon? Jak hodnotíš svůj výkon?

S celkovým výkonem i výsledkem jsem velice spokojená. Sice jsem nevyhrála, ale tento závod mi ukázal, že se jak fyzicky, tak hlavně psychicky zlepšuji a tahle zkušenost se mi určitě bude hodit v dalších závodech! Jinak tomu ani ještě ani nevěřím! Byl to fakt úplně super pocit!

Co říkáš na výkon Petry Krejčové a ostatních Čechů v závodě?

Všichni Češi byli super a Petra měla úplně nejlepší závod! Super plavání,  kolo i běh. A to člověk potřebuje k vítězství tady na Havaji. Jsem ráda, že ten titul cestuje do Čech a samozřejmě jí mockrát gratuluji!  

Co tvé další plány a cíle?

Teď mě čeká pár týdnů odpočinek, a jelikož bych se na Havaj chtěla příští rok vrátit, tak se pokusím o kvalifikaci asi na Ironman Texas v květnu.

Komu bys na tomto místě chtěla nejvíc poděkovat?

Nejvíc bych chtěla poděkovat samozřejmě rodičům, kteří mě, i když na dálku, podporují, a hlavně taky mému trenérovi  Jorge Martinezovi a kámošům, se kterými jsem celý rok trénovala.  Také bych chtěla poděkovat všem fanouškům, jak z Čech či Ameriky  a všem sponzorům, kteří mě podporují – Landry’s Bicycles, PowerBar,  BlueSeventy, Castelli, EC3D a Beet-It.