Triatlon je pro mě ideální kombinace letních sportů, říká Zuzana Kocumová
Potkali jsme se v závodě Fojtka triatlon u Liberce. Co tě přilákalo na start?
Vlastně to byla náhoda. Chtěla jsem jet na x-terru do Žitavy, ale v pátek odpoledne jsem se dozvěděla, že je vyprodaná. Byla jsem nastavená na závodění, tak když jsem zjistila, že se kousek od nás jede Fojtka, bylo jasno.
Jak se ti závod líbil?
Ani jsem netušila, jak hezké kolo pořadatelé „natáhnou“, takže spokojenost. S prostředím, tratí i výkonem. Na to, že to je vlastně „pouťák“, tak se sešla nezvykle silná konkurence. A popravdě, takové maso ve vodě jsem snad nezažila.
Triatlon pro tebe není novým sportem. Kde jsi ještě letos závodila?
Jela jsem Hamrmana, silniční sprint triatlon v krásném prostředí Hamru na jezeře, a pak Gigatlon – ochutnávkový závod, kde k tradičním 3 triatlonovým disciplínám přibydou ještě in-liny. Což mi, jako lyžařce, vcelku vyhovuje.
Přešla jste od vrcholového běžeckého lyžování k triatlonu. Podobně jako třeba Helena Erbenová, která dnes patří v terénním triatlonu mezi absolutní světovou špičku. Čím ti triatlon imponuje?
Je to ideální kombinace letních sportů, které mě baví a v kterých, kromě plavání, i závodím. A plavání prostě přežiju a snažím se moc neztratit na pravoplatné triatlonistky. Mám ráda různorodost, takže multisporty mi vyhovují, x-terra ještě víc, než silniční.
Jaké máš s tímto sportem záměry?
Asi jako s veškerým sportem. Prostě se jím bavit. Miluju pohyb a zatím mě baví stoupnout si na start a cítit v žilách adrenalin, i když nejde o život, ani reprezentaci.
Co tvůj trénink? Připravuješ se systematicky pod vedením trenéra nebo podle svých pocitů?
Jak jsem říkala, běh a kolo jsou součástí běžného denního režimu. V době, kdy jsem vrcholově lyžovala, to byly hlavní tréninkové prostředky. Teď je pro mě kolo spíš dopravní prostředek a běhám pro radost. Intenzivní tréninkem jsou pro mě vlastně jen závody, například intervaly jsem nešla už 15 let. Ale zatím to, kupodivu stále docela stačí. S plaváním je to horší – mám alergii na chlór, takže jsem odkázaná na letní měsíce, kdy se voda oteplí aspoň nad 17 stupňů a dá se plavat v přírodě. Ale troufám se říct, že za rok naplavu míň, než běžný triatlonista za týden. Aspoň je pak co dohánět na kole a v běhu.
Mnoho zimních sezon ses pohybovala na běžkařských tratích v národním dresu. Bohužel jsi musela ukončit kariéru kvůli vleklému zranění. Mrzí tě to ještě teď s odstupem času?
Jak se to vezme. Člověk v sobě má stále chuť závodit, na druhou stranu mě baví právě závodění, kdy jste amatér, nic nemusíte dokazovat sobě ani okolí a závodit nebo trénovat jdete jen, když se vám chce. Vrcholový sport je trochu droga, ale málokdo si umí nastavit hlavu tak, aby mu to nepřinášelo víc stresu než radosti. Takže vrcholový sportovec ze mě přeci jen už asi nebude…
Odbočme na chvíli od světa sportu k vašemu civilnímu zaměstnání. Pracuješ na poli politiky v libereckém zastupitelstvu. Co ti tato práce přináší?
Je to způsob, jak některé věci ovlivnit. Nebaví mě na něco, co nefunguje, jen nadávat s kamarády v hospodě u stolu (tam mě konec konců ani nebaví sedět). Když mi něco vadí (a že v politice a jejím fungování je toho víc než dost), chci mít možnost to změnit. A i když se vám povede prosadit jen zlomek, tak je to vždy 100 x víc, než kdybyste seděl doma.
Tvoje další plány?
Teď odjíždím na taneční soustředění (loni jsem začala tančit, což byl můj od mládí nesplněný sen, a naprosto mě to dostalo, každému doporučuji! Pak už si nebudete stěžovat, že je cokoliv technicky náročný sport ). No, a dá-li zdraví, tak na začátku září start na ME ve Spartan race. Pokud by se zadařilo, tak pak na začátku října odjedu do USA na MS. Sice je to komerční a módní záležitost, ale má to něco do sebe. Jinak by třeba u nás v Liberci nebyl vyprodaný závod s limitem 6 500 účastníků.