Na triatlonu mě fascinuje posouvání svých hranic, říká Pavlína Švadlenková

Do tuzemských triatlonových vod jsi letos vlétla ve velkém stylu. Jaká je tvoje sportovní minulost?  

V patnácti jsem asi rok v Chrudimi závodně plavala, ale pak mě to přestalo bavit. Znovu jsem se k tomuto sportu vrátila sama až na vysokoškolských studiích v Praze. Pak jsem měla období, kdy jsem běhala na běhátku, z čehož jsem si v kombinaci s nevhodnou obuví přivodila zdravotní problém se zády. Takže jsem v rámci rehabilitace začala plavat. Kamarádka z fitka se vloni v srpnu chtěla přihlásit na triatlon v Hostivaři – Mistrovství Prahy v TT. Řekla jsem si, že je to po návratu z MS masters v Montrealu, mém vrcholu sezóny, tak ať mě klidně přihlásí. Po návratu jsem měla 5 dní na sehnání kola a neoprenu. Od kamaráda jsem měla půjčené horské kolo a od Honzy Jakubíčka krásný neopren. Skončila jsem na pátém místě. Nejvíc času jsem ztratila na kole, jelo se totiž na silničkách a já měla jen MTB a také jsem zapomněla číslo v depu, kam jsem se musela vracet. Ale už tehdy mi přišlo fajn, že to není monotonní jako v bazéně: čára, obrátka, čára obrátka.

Dělala jsi k tomu ještě další sporty?

Pak jsme se ještě s kamarádkou dohodly na běh We run Prague (40:49) a Běchovice (40:43).

Jak pokračoval tvůj příběh námluv s triatlonem dál?

Ve fitku jsem se seznámila s Romanem Malivánkem, který dělal nějakého Ironmana a stal se klíčovou osobou pro celý můj triatlon. Chtěl po mně poslat výsledky zátěžových testů od Jirky Novotného, které přeposlal svému trenérovi, Lukášovi Vroblovi. A pak už si jen pamatuji, jak se mi zdálo, že hrozně málo trénuji, netušila jsem, že v listopadu se spíše odpočívá.

Říkáš, že ti triatlon imponuje svojí různorodostí. Které další jeho vlastnosti oceňuješ?

Obdivuji, jak musí triatlonisti skloubit náročnost (časovou, fyzickou a finanční) s pracovním a rodinným životem. Je to obrovská výzva a pokud se to podaří, myslím, že přináší obrovskou dávku spokojenosti. Na tomto místě bych moc ráda poděkovala manželovi, který má se mnou tak obrovskou trpělivost. Každý večer mi masíruje mi lýtka, platí mi, na co si vzpomenu já nebo Lukáš a doprovází mě na většinu závodů. Což s mým stresařským přístupem není tak snadné. A jako vedlejší efekt dělá triatlon krásná těla..

Začínala jsi plavec samouk, pak si tě vyhlédl plavecký trenér na Brumlovce Petr Gregor. Na další spolupráci ses domluvila s Martinem Matulou, který ti pomáhá s vylepšováním plavecké techniky. Tvým triatlonovým trenérem je Lukáš Vrobel, který mimo jiné koučuje I Lenku Královou, vítězku letošního Czechmana. Jak vypadá tvůj trénink Pavlíno?   

Každý den mi Lukáš ordinuje 2-3 fáze. Záleží na typu týdne, jestli je objemový, rychlostní, předzávodní atd. Tento týden mám třeba objemový, což znamená 25 hodin + každý den si přidávám cca 40-60 minut posilování vnitřního tělesného aparátu. Ráda trénuji s lidmi, kteří jsou lepší než já, protože mě posouvají a táhnou. Ale většinu tréninků jsem sama. Fascinuje mě, jak člověk dokáže posouvat své hranice a to mě obrovsky naplňuje.

Co ty a jarní soustředění?

Nicméně na jaře jsem absolvovala svoje první soustředění v Chorvatsku, kde jsem trénovala s klukama ve skupině a bylo to tak skvělé, že jsme se rozhodli založit vlastní triatlonový tým Kerberos, jehož registrace právě probíhá. Chtěla bych proto tímto poděkovat Martinu Matulovi, že mě nechal závodit za jeho Hisport team, ale život jde dál, a já beru Kerberos jako novou výzvu. Nikdy by mě nenapadlo, že budu spoluvlastnit triatlonový tým.

Ráda posouváš své limity, což se celkem zřetelně odráží na tvých letošních výsledcích. Máš nějaký konkrétní cíl, který tě táhne kupředu? 

Nemám konkrétní závod ani výkon. Chci se prostě jen zlepšovat, učit se nové věci a hlavně se triatlonem chci bavit.

Nedávno jsi závodila na aquatlonovém šampionátu v německém Kolíně nad Rýnem. Od jisté výkonnosti se triathlon dá krásně propojit s možnostmi cestování. Baví tě to?

Ohromně mě baví cestování za závody, zejména když se sejde skvělá parta lidí a celou cestu se jen smějeme. To jsem zažila při cestě na ME Aquatlonu v Kolíne n.Rýnem. Na podzim bych se chtěla pokusit kvalifikovat na MS v 1/2Ironmanu 2016 do Austrálie.

Jaký cíl sis dala do letošní sezony?

Ráda bych vyhrála nějaký bezhákový závod Českého poháru. Ovšem za předpokladu, že všichni dodrží pravidla a opravdu nebudou hákovat. Přijde mi spravdlivé, když si každý odjede všechny disciplíny vlastními silami.

K tomu mě napadá otázka, jak vnímáš konkurenci v ženské části startovního pole na tuzemských závodech? 

Mám trošku pocit, že karty jsou rozdány. Každý ví, co se dá od koho čekat a nedějí se žádná překvapení.

Je pro tebe někdo ve světě triatlonu vzorem?

Nikoho konkrétního nemám. Ještě se v těch lidech moc neorientuji. Obdivuji každého, kdo nesedí u TV a snaží se na sobě makat. Ale když mě budete hodně tlačit, tak chci plavat jako Jakub Powada, na kole jezdit jako Tomasz Zemelka a běhat jako Honza Jakubíček. Pokud tohle zvládnu, bude moje triatlonová mise naplněna.

Podle tvých slov odtrénuješ pořádné porce. K tomu je potřeba se pověnovat i regeneraci. Jak nejlépe trávíš tuto “čtvrtou” discipline?

Mám ráda dobrého jídlo, nealko koktejly, posezení a diskuze s přáteli, a poslední dobou jsem si začala užívat i masáže a fyzio. Ja totiž neumím moc odpočívat. Zde musím poděkovat Pepínovi, který se o mě po této stránce stará a kdykoliv jen trochu zaskučím bolestí, tak mi od ní pomáhá, srovnává nedokonalosti mého tělesného aparátu a připravuje ho do závodu.

Říkal mi, že tě dával dohromady i po hromadném pádu na cyklistické části v Račicích. Sportovními médii prolétla fotka, jak „pózuješ“ se zakrváceným ramenem. Už je to v pořádku?

Naštěstí jsem byla jenom pořádně sedřená a měla něco s kotníkem. Julie Stolarčíková dopadla se zlomenou klíční kostí o poznání hůř než já. Byla jsem ráda, že šlo závod dokončit. Když to zaschlo, tak to hrozně bolelo a s tím kotníkem jsem taky nějaký čas laborovala, ale už je to ok. Velký podíl na mém rychlém uzdravení měl právě Pepíno Svoboda.