K medaili už není daleko, říká Vendula Frintová

Po dlouhé době jsi přijela do Čech. Jedním z důvodů byla tisková konference ohledně pražského triatlonového závodu. Jak dlouho jsi byla mimo republiku a jaké to je přijet po takové době domů?

Nebyla jsem doma čtyři měsíce. Návrat zpět je vždy trochu šok, ale po nějakém čase se člověku zdá, že se zase nic tak výrazně nezměnilo.

Vraťme se k tvému fantastickému výsledku v podobě čtvrtého místa na ITU World Triathlon závodě v Aucklandu. K bronzu chyběla necelá půl minutka…

Bylo to velmi těžký závod. Hlavně kvůli náročné kopcovité cyklistické části, což mě vyhovuje, lepší plavkyně mají menší šanci udržet svůj náskok. Přesto jsem ale na běh vyrážela celkem unavená a došlo mi na posledním kilometru. Do finiše jsem šla s domácí Novozélanďankou Hewitt, kterou diváci hnali kupředu. Navíc jí šlo o nominaci na olympiádu do Ria, takže měla velkou motivaci. Tentokrát to na medaili nevyšlo, ale zklamaná rozhodně nejsem. Byla jsem hodně vyčerpaná, ale bylo to pro mě životní maximum. Věřím, že to jednou vyjde, není k tomu daleko, ale světová špička je stále více vyrovnaná.

Jak vnímáš konkurenci v ženské tuzemské reprezentaci?

S Radkou Vodičkovou jsme byly celkem vyrovnané, ale teď už jsem tam sama a mezi dalšími závodnicemi je poměrně velká díra.

Radka odešla z repre, přesedlala na delší distance a odstěhovala se z Čech. V kuloárech se nesly různé verze vašeho vztahu, od řevnivosti přes vzájemnou averzi až po informace, že jste dobrými kamarádkami. Jak to je?

Tyhle informace vytvářel její bývalý kouč a nechci se k tomu moc vyjadřovat. Nedávno jsme se s Radkou potkaly v Austrálii a bylo to moc milé. Je teď po operaci kolene a vrací se do plného tréninku. Přeju jí co nejrychlejší návrat.

Na tiskovce jsi říkala, že letos nemáš žádný závod, na který budeš speciálně ladit. Je to tak?

Samozřejmě chci podat co nejlepší výkon v každém závodě. Ráda bych, aby mé výsledky v sérii WTS byly vyrovnanější, ale je velice obtížné dlouhodobě udržet vysokou výkonnost, když se závodí často. (březen - duben 5 závodů: 4x WTS, 1x SP) Kvůli Mistrovství Evropy v Ženevě vynechám domácí šampionát, protože se budu připravovat na vysokohorském soustředění, které se osvědčilo už loni před závěrem sezony. Účast na brazilské olympiádě vnímám velmi reálně, a když se nestane něco nepředvídatelného, tak by mi neměla uniknout.

Několik let trénuješ ve skupině, která patří mezi nejlepší na světě. Poodhalila bys, jak vypadá trénink?

V naší skupině je dvanáct sportovců. Tři závodnice jsou v současné době v první desítce WTS - seriál mistrovstí světa. Vzájemně se motivujeme a úspěchy táhnou i ostatní. Plaveme většinou dohromady, kolo i běh se rozděluje a různě se domlouváme. Velmi ráda trénuji s Američankou Katie Zaferes (stříbro v Aucklandu,pozn.red., stříbro na všech WTS vyjma Gold Coast, kde byla 3. :), která měla se mnou přijet teď i do Čech, ale nevyšlo to.

V současné době se živíš triatlonem, ale máš vystudované přírodní vědy. Přemýšlíš někdy, že by ses tomuto oboru věnovala?

Přírodovědě bych se jednou ráda věnovala, ale uvidím, jestli zvládnu všechno dohnat. Věřím však, že i sportovní kvality jako touha jít si za svými cíli a tvrdě pracovat mi v tom pomohou. Současným největším cílem je olympiádu v Riu, pak budu přemýšlet, co dál.

Minulý víkend ses aktivně zúčastnila i běžeckého megasvátku v Praze, kdy jsi běžela štafetový úsek v rámci maratonu. Jaké to bylo?

Byla jsem velice ráda, že jsem dostala příležitost běžet ve "hvězdné" štafetě po boku Ondry Synka, Michala Šlesingra a Dalibora Gondíka na pomoc lidem s epilepsií. Samotný závod jsem pojala jako skvělý tempový trénink, který bych o víkendu stejně musela absolvovat. Nemusela jsem tedy běžet na plno a mohla si i vychutnat skvělou atmosféru v centru města.