V říjnu mě v Barceloně čeká první Ironman, plánuje Petra Jiránková

Je triatlon tvým sportem číslo jedna? Bylo tomu tak i dříve?

Ne, ze všeho nejdříve jsem hrála basketbal, vydržela jsem u něj do 18 let. Dnes jsem triatlonu už prakticky propadla. Rannému vztahu ke sportu vděčím za dobré (nejen sportovní) návyky. Jmenovat bych mohla ochotu přijmout výzvu a tvrdě trénovat, protože bez toho se úspěch v životě nedostaví. Dnešní mladá generace se bohužel sportu vyhýbá a nevědí, o co přichází (viz  moje dětičky..).

Po skončení basketbalové kariéry sis dala pár let od sportování pauzu. Kdy ses dostala k triatlonu?

Pak jsem odešla do zahraničí na zkušenou. Ke cvičení jsem se vrátila až prostřednictvím běhu po dětech zhruba ve třiceti letech. Z běhání jsem plynule přešla k triatlonu, protože je to větší zábava a i pro tělo je zdravější, když se aktivity střídají. Tento rok to bude moje čtvrtá sezóna.

Za ty čtyři roky jsi už stihla leccos a dostavily se i první úspěchy. Který považuješ doposud za největší?

Při vyjmenovávání svých úspěchů jsem spíše skromná, ale moji přátelé říkají, že není na škodu ukázat i druhým lidem - třeba těm, co teprve začínají, že to může jít celkem rychle. Sportuji hlavně pro sebe. Výsledky mne samozřejmě motivují do dalších tréninků. I v těch 4 letech v triatlonu se toho povedlo celkem dost. Hned druhý rok, tedy v roce 2013, jsem splnila kvalifikaci na Mistrovství světa, které bylo v Las Vegas. To byla po všech stránkách obohacující zkušenost.

Jak ti sedly závody v loňské sezoně?

Z loňské sezóny jsem si vzala ponaučení, že ne každý závod se musí podařit podle očekávání a že ve výsledcích (například u půlmaratonů) může být i drobný propad. Z toho se nestřílí, nedělám to kvůli půlmaratonům, ty jsou pouze nášlapným kamenem v cestě dál. To, kdy přijde můj největší úspěch, rozhodne spíše počet těchto kamenů. V úvodu sezony jsem jela půlku v St. Poltenu, kde jsem skončila na osmém místě v čase 5:16. Následoval Czechman a šesté místo v čase 5:04. Pak další půlka v Lucembursku a Budapešti. Tam jsem pokořila hranici pěti hodin a cílovou pásku proběhla v čase 4:56. Krom toho jsem tam vybojovala i slot na další světový šampionát, tentokrát v Zell am See. Loni jsem v Budapešti zažila svůj největší úspěch a nejhezčí závod.

Zatím jezdíš samé půlky, kdy přijde tvůj ironmanský den?

Ano, loni jich bylo dost. O celém Ironmanu jsem se už konečně rozhodla, bude to IM Barcelona letos v říjnu.

Tak to je výzva. Jak na to budeš trénovat?

Ze začátku jsem trénovala sama, pak jsem vystřídala několik trenérů, jmenovat můžu třeba Jardu Hýzla, a od října loňského roku mám trenérské vedení od Petra Valeše. Petr mi jako trenér sedl. Mám výhodu, že trávím hodně zimního období ve Francii, kde mám druhý domov. I o Vánocích se tam dá jezdit v pohodě na kole. Jsem členkou tamního cyklistického oddílu v Antibes, takže o parťáky na vyjížďky nemám nouzi. Vloni se mi povedlo najezdit 9.500 km. Snažím se posouvat svojí výkonnost i v plavání, které je pro mě nejslabší disciplínou, takže jsem v bazéně poměrně často. Mimo to zařazujeme kruhový trénink, delší běhy, kopce a posilování. Krom toho jezdím již třetí sezónu na kempy od Etriatlonu, kde jsem velice spokojená. Letošní sezónu pojedu v barvách Etriatlon Teamu.

Co tvé další povinnosti a čas na trénink?

Pracovně se starám o nemovitosti. K tomu ukončuji magisterské studium na Metropolitní škole obor Mezinárodní vztahy. Další náplň obstarávají moje dvanáctiletá dvojčata – kluci. Přesto jsem s časem na trénink celkem spokojená.

Před pár týdny jsme se potkali na zajímavém závodě s názvem Koloběh z Řípu do Prahy. Jak se ti to líbilo?

Můj parťák Michal Holík mě naverboval těsně před závodem, ale musím říct, že to bylo perfektní. Užili jsme si plno legrace, závod s tratí plnou bláta byl celkem náročný a pozávodní program byl super. Byla to výborná vložka v tréninkovém období. S Michalem jsme se bavili, že si příští rok zopakujeme a že pojedeme na medaili. Letos jsme skončili těsně pod podiem, tak uvidíme.