Slova v cíli nebyla zapotřebí, říká Luboš Bílek, kouč havajského šampiona Sebastiana Kienleho

Jaká byla první slova, která jste si řekli v cíli havajského Ironmana?

Když Sebastian prošel davem novinářů a videli jsme se, tak stačil jen pohled z očí do očí. Neřekli jsme ani slovo, jen jsme se radostí obejmuli. Slova nebyla zapotřebí.

Sebastian podal fantastický výkon a zaslouženě si doběhl pro svůj první havajský triumf. Jak hodnotíš jeho představení z pohledu kouče a člověka, který ho velmi dobře zná?

Celkový výkon byl super. Plavání jsme popravdě očekávali o malinko lepší, protože plavecká forma byla poslední tři týdny před závodem super. Ale když se do toho vpředu opře Potts a Frodeno, tak to je pro nás hodně težké. Ale pro ostatní závodníky (Luke McKenzie, Marino Vanhoenacker a další), kteří normálně mají první balík, to bylo asi ještě težší. Kolo bylo opět super, jako každý rok na Havaji v Sebastianově podání. Letos ještě o to lepší, že nemusel první balík dojíždět sám, ale měl na své straně další tři výborné cyklisty. Běh byl velice dobrý, sice někdo může říct, že 2:54 není žádná sláva, ale zaběhnout to  po 4:20 cyklitiky (a to hodně foukalo), je velmi slušné.

Celý závod to vypadalo, jako kdyby Sebastian přesně plnil předem stanovený plán, který mu skvěle vyšel. Bylo to tak?

Závod se doopravdy od začátku vyvíjel tak, jak jsme si přáli a předem i plánovali. Doufali jsme ve slušné plavání a to vyšlo. Na kole se Sebastian přibližně na 50.km dostal do prvního balíku. Věděli jsme, že směrem nahoru na Hawi bude šíleně foukat zepředu ze strany, tak jsme chtěli hned dole útočit, protože tam balík stejně nikomu nepomůže a každý si jede za své. To se nám podařilo, protože se celý balík (do té doby asi 20 lidí) roztrhal na malé skupinky. Proto si po obrátce jel skoro každý sám, což stojí spoustu sil.

V druhém depu měl Sebastian náskok před osm minut na druhého Twelsieka. Co jsi mu radil v této situaci?

Po cyklistice jsem rychle musel změnit taktiku, protože s takovým náskokem na druhého, 13 minut na Van Lierdeho a na Frodena (bohužel mel defekt a penalizaci) jsme nepočítali. Když Sebastian při závodě vede, tak ze sebe vydá ještě více, než vlastně umí. Proto byly v tu chvíli šance na vítězství veliké, ale nic jisté nebylo (kolik lidi se už  sesypalo na posledních 200-300 metrech..). Musel jsem ho spíše brzdit, připomínat mu jídlo, pití a chlazení. I když měl na 40.km pořád náskok přes 6 minut, tak jsem mu říkal, ať Palani Road běží pomalu dolů, aby nedostal křeče. Byl celou dobu super koncentrovaný a slavil až na posledních 100 metrech.

Celou dobu to vypadalo, že se nepotýká  s jakoukoliv krizí. Žádné křeče, dehydratace, zpomalování tempa, ohlížení se za sebe...

Je pravda, že letos ani ve Frankfurtu, ani na Havaji během závodu žádná krize nepřišla. I když samozřejmě posledních 5-6 km maratonu hodně bolelo.

Byli jste v kontaktu během závodu? Kde ses pohyboval? Věděl jsi, jak si stojí?

Sebastiana jsem viděl na přibližně 2 kilometry cyklistiky, abych mu řekl všechny odstupy po plavání. Pak jsem jel autem na 60.km (120km), abych mu dále mohl říkat, jak se závod vyvíjí. Na běžecké části jsem ho „doprovázel“ na kole.

Co pro vás znamená tento obrovský úspěch?

Pro Sebastiana to znamená stovky rozhovorů pro televizi a noviny. Všichni sponzoři jsou nadšení, každý něco chce . Je to super úspěch, ale myslím, že ještě ani jeden z nás to doposud pořádně nechápe, co se nám podařilo.

Stříbrnou medaili vybojoval překvapivě Američan Ben Hoffman a bronz  patří olympijskému vítězi z Pekingu Janu Frodenovi. Čekal jsi takovéto podiové umístění?

Můj tip před závodem byl takový, že se zopakuje pořadí z Frankfurtu. Tudíž jsem 1. a 3. místo přesně odhadl. Ale Ben Hoffman mě šíleně překvapil, s ním jsem vůbec nepočítal.

Pár dní před šampionátem jste avizovali, že Sebastian není úplně zdravotně fit. Nelimitovalo ho to při závodě?

Meli jsme trosku problemy s achilovkou. Nemohli jsme v poslednich tydnech trenovat beh  tak, jak bychom si prali. Ale i tak to nastesti stacilo. Vime, ze umime jeste vic. Samozrejme ted po zavodu ta achilovka lepsi neni…..

Sebastian už má „v kapse“ vítězství jak na světové půlce, tak teď i na plné ironmanksé distanci. Udělá to něco s jeho motivací a chutí závodit?

O motivaci strach nemám. Cílem pro další sezonu bude samozřejmě vítězství na Havaji zopakovat. A rádi bychom ještě vyhráli Challenge Bahrain, který se koná v prosinci. Přeci jenom po špatném výkonu na MS 70.3. v Kanade máme s touto distancí nevyrovnané účty..

Co bys řekl k péči o profesionální triatlonisty na IM Hawaii? Byli jste spokojeni?

Co se organizace týká, tak bylo vše úplně super, na nejvyšší úrovni.

Trénuješ i další svěřence. Byl někdo z nich v havajském závodě? Jak si vedli?

Kvalifikoval se mi jeden hobík, ale bohužel z rodinných důvodu musel dva ýydny před závodem cestu zrušit.

Několik předzávodních tréninků podnikl Sebastian i s Filipem Ospalým, kterému závod nevyšel podle jeho představ. Co bys řekl k jeho výkonu?

Myslím, že Filip měl černý den. Ani velký vítr na kole mu moc nehrál do karet. Je to škoda, že se mu nepodařilo zajet tak, jak umí a na co má. Ale tím, že dokončil, i když věděl, že nesplní svůj cíl, pro mě potvrdil to, že je nejlepší český triatlonista v historii. To, co on udělal pro český triatlon, neudělal nikdo jiný. Z mé strany škoda, ze už Filipa na Havaji asi neuvidím. Je to pan Sportovec!

Sledoval jsi výkony ostatních českých borců a borkyň?

Ostatní české závodníky, musím přiznat, jsem moc nesledoval. Měl jsem se svým jedním sportovcem práce až až….