Je to jeden z mých největších úspěchů, říká Venca Holub, třetí muž extrémního Oravamana

18.07.2014 -
Přírodní božstva okořenila už tak profilově náročného Oravamana porcí studeného počasí s vydatným deštěm a z dlouho očekávané půlky v Roháčích udělala jeden z nejtěžších závodů v Evropě. Nejrychleji z Čechů se v cíli po Španělu Zamorovi a Slováku Džalajovi objevil Venca Holub. Jako skvělému cyklistovi a kovanému xterrákovi trať skvěle sedla a bronz v kvalitní konkurenci považuje za jeden z největších úspěchů v dosavadní kariéře.

Byl jsi jedním ze šťastlivců, kteří se vešli do startovky rychle vyprodaného Oravamana. Co tě motivovalo zúčastnit se tohoto náročného závodu?

Chtěl jsem zkusit kopcovitý ½ ironman, také z důvodu, že plavání mám stále slabší a na rovinatých tratích na kole a běhu nedokážu náskok prvních závodníků stáhnout.

Závod jsi spojil s rodinnou dovolenou. Jak dlouho před startem jsi přijel na Slovensko? Měl jsi možnost si zkusit tratě před samotným závodem?

Přijel jsem v pátek odpoledne akorát na prezentaci. Tím pádem jsem trať nevyzkoušel. Ale měl jsem informace o profilu trati od Jakuba Langhamera. Tratě nikdy dopředu nezkouším, abych nevěděl, co mě čeká..

Organizátoři opepřili čtvrtý ročník prodloužením distancí a zvýšily tak ještě náročnost závodu. Z čeho jsi měl největší obavy?

Největší obavy jsem měl z defektu nebo z technického problému, které člověk nemůže nikdy ovlivnit.


Letos se ti daří, což jsi prokázal několika medailovými umístěními. S jakými ambicemi jsi šel na start?

Při ukládání věcí do depa se mě Vlado ptal na tu samou otázku: „ S jakou ambicí jdeš do závodu?“ odpověděl jsem, že je cíl při takovéto konkurenci Top 10. Vlado mě pasoval na černého koně závodu, tak jsem to se svým startovním číslem 246 snad splnil.

Počasí vám vůbec nepřálo, během dne hodně pršelo a byla zima. Jak moc ti to vadilo?   

Chladné počasí mi vyhovuje, naopak letošní teplé počasí na Czechmanovi mi vůbec nesedlo.

Jak jsi zaplaval?

Z vody jsem chtěl vylézt kolem 50. místa, abych dostal maximálně 5 minut od prvních, to se podařilo, bylo z toho 42. místo a plavalo se mi dobře.

Jak ses popasoval s velmi náročnou cyklistickou porcí 90 kilometrů s velkým převýšením?

První depo bylo hodně pomalé. Kolo jsem začal rozumně, věděl jsem, že kolo bude oproti rovinatým závodům mnohem náročnější. Věřil jsem si do kopců a to mi vyšlo. Ve stoupání na Ťatliakovu chatu jsem nejdříve setřásl Petra Vabrouška, který se mnou jel skoro 45 km a také jsem stáhnul zhruba 2 minuty z náskoku skupiny, která jela za Zamorou. Do druhého depa jsem dorazil kousek za Karolem Džalajem a Tomášem Jurkovičem. Depo jsem zvádl rychle a do běhu šel hned za Džalajem.


Další z účastníků David Procházka mi říkal, že běžecká část byla jedna z nejtěžších, jakou kdy absolvoval. Běželo se téměř korytem tekoucího potoka. Jak vypadal tvůj souboj o medaile v závěrečné části?

Ve stoupání na Rákoň jsem se držel Džalaje a společně jsme předběhli Goméze a Polanského. Při seběhu (terén byl opravdu extrémní) jsem si vybudoval náskok. Pomohly mi zkušenosti z terénního triatlonu. Asi 3,5 km před cílem přišel asfaltový úsek, kde jsem měl krizi a Karol mě předběhl. Na jeho nástup jsem už nedokázal odpovědět. Snažil jsem se držet stále tempo a udržet 3. místo do cíle.

Měl jsi ještě síly na pozávodní oslavy?

Pozávodní oslavy se moc nekonaly, vzhledem k tomu, že jsem tu s rodinou na dovolené a po vyhlášení jsem musel řídit na penzion. Příležitost k oslavě se ale určitě během léta ještě najde.

Jak si ceníš tohoto úspěchu? Co říkáš na výsledek závodu?

Určitě toto umístění řadím mezi své největší úspěchy. Přeci jen mezinárodní konkurence byla kvalitní. Vítězství Marcela Zamory se dalo předpokládat, o první místo by ho zřejmě připravil jen defekt. Na druhé místo jsem tipoval Karola Džalaje, s tím, že by mohl Španěla potrápit. Přeci jen je to nejlepší slovenský závodník. A o další místa jsem věděl, že bude boj.

Jak velká byla únava?

Ráno po závodě jsem se cítil vcelku v pohodě. S manželkou a dcerkou jsme vyrazili na celodenní pěší výlet do hor. Výlet se protáhl na 7 hodin. Určitě to nebyla nejlepší regenerace nést celou dobu Verunku na zádech v krosně. Takže pondělní ráno bylo hodně krušné a nemohl jsem skoro sejít schody.

Co říkáš na atmosféru závodu, organizaci, zázemí,..?

Myslím si, že organizátoři udělali pro závod maximum, ale počasí jim bohužel zrovna moc nepřálo. To si myslím, že atmosféru hodně ovlivní. Organizačně byl závod zvládnutý dobře. Vynechal bych však úsek na rozbitých silnicích.

Kam máš namířeno dál?

Teď o víkendu jedu Xterru pořádanou Tomášem Langhammerem v Klínech. To bude opět profilově velmi náročný závod. Dále pojedu triatlon na Melechově, kde jsem s triatlonem začínal. Následuje světový pohár Xterra v Prachaticích a potom MS v cross triatlonu v Německém Zittau. Pak bych chtěl ještě jet půlku ve Žďáru nad Sázavou. Potom máme v plánu 14 denní dovolenou a v září možná nějaký bikemaraton.


 

Hodnocení:
Přečteno 695x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
22.9.24Laura Philipp slaví titul mistryně světa v IRONMANu, české triatlonistky také zářily
22.8.24Oproti Paříži v Tokyu všechno klapalo, jak mělo, říká Petra Kuříková
18.8.24Blu je zpět a ve Frankfurtu pálil ostrými
10.8.24Vítěz IM TEXAS suspendován za doping!
15.7.24Ve Španělsku byla psána historie
7.7.24V Rothu padala světová maxima
17.6.24Generálku na MS v Nice ukořistila Charles, Besperát fantasticky druhá
9.6.24T100 - Napínavý souboj generací a dominance Knibb
28.5.24Český triatlon míří do Paříže! Petra Kuříková uspěla v náročné kvalifikaci
21.5.24Evropské triatlonové eposy: Lanzarote a Šamorín