Reprezentovat v národním dresu pro mě bylo víc, než jet na IM Hawaii, říká Tomáš Bednář

Gratuluju k bronzu na premiérovém ročníku Beskydmana (1.5-52-15). Jak se ti závodilo v těžkém profilu moravských hor?

Plavalo se mi perfektně a vodu jsem opouštěl na první pozici. Cyklistika vedla jedním směrem a končila u horského hotelu Visalaje. Tuto část stěžoval značný protivítr, který byl po celé délce trati. Cyklistika byla velmi pestrá v úžasném prostředí hor. Jelo se bezhákově.  Nemohl jsem se moc dostat do tempa, a tak jsem se dost trápil. Kilometry vůbec neubíhaly.
Zhruba na 15.km mě předjel v kopci první závodník, který je skvěle. Ze začátku jsem se snažil jeho tempo držet, ale po chvíli jsem toho radši zanechal, jel jsem si svoje a čekal, až mě dojedou další. K mému překvapení mě ale nikdo nedojel a já vyrážel na běh na celkovém druhém místě. Při přezouvání mě chytla drobná křeč, ale solná tableta od firmy Penco to spravila a já se těšil na běžecké dobrodružství v srdci Beskyd. Běžecká část měla jeden okruh se značným převýšením a těžší běh jsem snad ještě neběžel. Takový výběh na Blaník je procházka růžovým sadem. Po úvodním seběhu následoval dlouhý, strmý výběh po kořenech, kde se procházelo značné množství turistů, kteří povzbuzovali a dodávali energii do dalších kilometrů. Kdo mě zná, tak ví, že tento povrch mi nesedí, ale naštěstí byla většina trasy jen do kopce, tak mi to zas tak nevadilo. Zhruba na 6.km mě předběhl pozdější vítěz, který běžel krásně. Pozdravili jsme se a já se ani nesnažil jeho tempo držet. Postupně jsem sbíhal nejrychlejšího cyklistu. Když už jsem ho měl na dohled, tak mě polský turista poslal mimo trať a já si naběhl 2 km navíc. Z toho 1km z kopce dolů. Zde jsem ztratil drahocenných 10 minut! Na trať jsem se vrátil na 8 pozici. V posledním asi tříkilometrovém výběhu, kde skoro všichni závodníci šli, jsem se znova dostal do tempa a pohody, a začal se celkovým pořadím prokousávat znovu dopředu. Na kopci jsem se ocitl na třetí pozici. Bohužel asi kilometr před cílem jsem špatně odbočil a znovu si zaběhl asi 500 metrů tam a 500 metrů zpět. Opět jsem se propadl na páté místo, ale závěrečným dlouhým spurtem jsem alespoň vybojoval celkové třetí místo.

Jak moc tě v cíli mrzelo tohle „zakufrování“?

V cíli jsem byl celkem rozladěn, ale to mě po chvilce přešlo, protože na vítěze bych stejně neměl. Jen mě mrzelo, že o druhé místo mě připravilo bloudění, které mě navíc stálo značné množství fyzických a hlavně psychických sil. Závěrem bych chtěl poděkovat pořadatelům za pozvání a za krásný závod v úžasném prostředí Beskyd.

Co bylo tvým důvodem vyrazit zrovna na tento závod? Splnil závod tvé očekávání? Jaká byla atmosféra prvního ročníku?

Byl jsem pozván do Chiemsee na půlku, ale nemohl jsem tam odjet, protože jsme měli v neděli rodinnou akci, a tak jsem s radostí přijal pozvání na Beskydmana. Atmosféra byla pohodová, domácí. Organizace byla dobrá - nebezpečná místa na cyklistice byla zabezpečená, dobrovolníci a dobrovolnice velice mílí a ochotní. To, že jsem na trati běhu zabloudil a naběhl si tak asi o 3 km více byla moje chvilková nepozornost a myslím si, že v takovémto typu závodu i tato věc je pouze na závodníkovi. Alespoň jsem si něco natrénoval v krásném prostředí hor. Závod se mi moc líbil a byl jsem z prostředí a tratí nadšený.

Jak se ti zatím letos daří?

Tréninku a chuti tvrdě trénovat je čím dál méně, takže výsledky odpovídají tomu, kolik a jak mám natrénováno.

Pracuješ na plný úvazek a doma máš dvouletého Tomáše. Kolik času v současné době dáváš triatlonu? Jaké máš podmínky?   

Podmínky k tréninku při práci mám dobré, ale chybí ta větší chuť, což je daleko horší, než kdyby nebyl čas. Větší smysl vidím v trávení  volného času se synem a vést ho ke sportu, nejlépe hokeji, fotbalu nebo tenisu, a ne trávit dlouhé hodiny na kole nebo na běhu. Důležité pro mě je, aby ho sport bavil a já se nestal tatínkem, který by svoje dítě do něčeho zarputile nutil, tak jak to vidím ve svém okolí. To mě celkem děsí.

Máš ve své trenérské péči několik svěřenců. Dělají ti radost svými výkony?

Trénování funguje, radost mi poslední dobou udělal Filip Struhár na IM Lanzarote a Petr Tomek na IM Klagenfurt. Doufám, že se připojí i další. Prioritou čísla jedna je, aby se Jan Steinbauer dostal na Havaj v roce 2015.

V našem rozhovoru v loňském roce ses zmínil o možném konci kariéry. Letos celkem hodně závodíš. Jak to vidíš do budoucna?  

Já už končím asi 10 let, ale teď už to mám jasně dané a přes to nejede vlak. Však skončili už jiní borci se sportem, než jsem já a život poběží dál. 28.9.2014 pojedu poslední dlouhý triatlon na Elbě, který snad nějak absolvuji a dokončím a 30.1. 2015 mě čeká poslední půlka v Izraeli. Pak začíná hokejové play off první ligy a já doufám, že se Dukla Jihlava dostane do baráže a já se synem zažiju tu jedinečnou atmosféru, která je jen v Jihlavě na hokeji. No a pak už Tomáškovi budou 3 roky, tak s ním budu zkoušet nějaký sport, který si vybere a taky budu trávit více času s naším pejskem Dadíkem. Triatlon mi rozhodně chybět nebude, prostě se 30.1. 2015 uzavře jedna kapitola mého života, která trvala přes 20 let. Dokonce už se na to celkem těším. Chybí mi moje fenka Dášenka, se kterou jsem posledních pět let běhal a která 2.4.2014 umřela.

Podařilo se ti během těch dvaceti sezon splnit si všechny triatlonové sny a přání?

Triatlonový sen už žádný nemám. Havaj mě nikdy nelákala. Reprezentovat ČR bylo pro mě vždy více, a to jsem si splnil.

Sleduješ tuzemskou triatlonovou scénu? Čí výkon bys letos vyzdvihl?

I když už v ČR moc nezávodím, tak domácí scénu detailně sleduji. Nejvíce mě zaujali výsledky závodníků v dlouhém triatlonu, kteří pracují a mají děti - Eva Potůčková, Petra Krejčová, Petr Minařík, Michal Urbánek a další. To jsou fakt borci, kteří dokážou kvalitně trénovat a závodit, a ještě dobře skloubí rodinné a pracovní povinnosti. Klobouk dolů! Sama o sobě je kapitola Ondra Teplý, kterého osobně neznám, ale sleduji jeho stránky a je až neuvěřitelné, kolik toho tento člověk vydrží. Někdy mi je ho až v dobrém slova smyslu líto, ale moc mu přeji, aby se na vysněnou Havaj dostal. Ten to má fakt totálně vydřené.