Tenhle masakr už nikdy, říkala si Hostinská v cíli Swissmana

Jak ti bylo na startu? Z čeho jsi měla největší obavy? Na co ses naopak nejvíc těšila?

Na startu byla pohoda, počasí velice příznivé, voda klidná a nálada na lodi, která nás vezla na start nezapomenutelná. Jen málokdo věděl, do čeho vůbec jde. Těšila jsem se na hory a na atmosféru. A nakonec jsem nebyla zklamaná.

Je brzy ráno, loď odplouvá, ty šlapeš vodu ve studené vodě jezera a čekáš na startovní výstřel. Jak se ti plavalo? 

Plavání bylo parádní, na startu jsem viděla, jak Honza (Francke, pozn.red.) vypálil, tak jsem se pousmála a makala za ním. Nikoho jsem celou dobu neviděla přede mnou, tak mě to dost motivovalo. Honza vylezl jako první z vody a já asi jako první žena a celkově v první desítce. Co se týče tohoto závodu, tak jsou jakékoliv číselné údaje zbytečné. Už u prezentace bylo řečeno, že každý, kdo dojede, je vítěz.  A to byla naprostá pravda. 

Pak přišla cyklistická část o délce 180 km s převýšením 4.500 metrů. Byla jsi připravená na tuto porci? Jak se ti jelo? Kdy to nejvíc bolelo?

Měla jsem informace od Gabči Hejtíkové, která závod absolvovala minulý rok, a tak jsem si myslela, že jsem na to připravená, ale na tohle byl snad připravený jen obyvatel Švýcarska. Čekaly nás tři kopce s obrovským převýšením. Do prvního kopce se stoupalo po kostkách, což byl slušný očistec. Druhý kopec byl už po asfaltu, ale ne o moc mírumilovnější, no a třetí byl pohoda. Sjezdy famózní, a pokud jste si drželi úsměv na tváři, tak jste byli odměněni parádním povzbuzováním od ostatních support teamů. Když byla krize, tak jsem nekoukala tupě před sebe, ale na hory okolo. 

S jakými pocity a v jakém rozpoložení jsi slézala z kola?

Po cyklistické části jsem se cílila až překvapivě dobře, akorát jsem věděla, že teplé počasí nebude úplně v můj prospěch. Prvních asi 18 km bylo po relativní rovince po asfaltu, takže jsem se úspěšně škvařila každý kilometr. Díky bohu se můj skvělý doprovod Jan Oppolzer rozhodl, že se mnou poběží zbylých asi 35 km. Žaludek mi vypověděl v půlce trati a bylo vymalováno. Pak už to byla chůze, kdy jsem nebyla schopna nic moc pozřít. 

Máš v paměti, co ti běželo hlavou, když jsi slyšela cílové zvony?

Cíl mám v mlze, ale euforie tam byla bezpochyby. Nahoře mě čekal už pár hodin Honza, který předvedl neskutečný výkon. Obrovskou podporou byli kluci - takže děkuji ještě jednou Pájovi a Honzovi !!! Dát převýšení 6,7 km, tak o tom se mi ani nezdálo, takže maximální spokojenost.

Dá se vůbec tento závod přirovnat k něčemu, co jsi absolvovala doposud? 

Byl to absolutně nejtěžší závod, co jsem kdy absolvovala a přirovnat se to nedá, to se musí prožít.. 

Jak ses cítila pár dní po závodě?

Už mi otrnulo a tělo i žaludek konečně funguje jak má. Co se týče pocitů, tak to co jsem tvrdila Honzovi Oppolzerovi a Pájovi Mužíčkovi, když jsem se plazila do cíle, že tenhle masakr už nikdy, tak do druhého dne mě to přešlo a teď se vezu na vlně euforie z krásných švýcarských hor.

Tvůj přítel Venca Francke skončil na třinácté pozici. Co říkáš na jeho výkon?

Neskutečné! Dostávala jsem zprávy přes kluky, že běží jako by právě začínal závod. S tím co má natrénováno to je až nepochopitelné, ale je to důkazem, že když se závodí hlavou, tak nemusíš mít v nohách.. 

Myslíš už na další závody? Kde se postavíš na start? 

Teď nás čeká famózní Oravaman, což je moje srdcovka a moc se těším. Věřím, že trať bude poctivá a náročná. A dál se nechte překvapit.