Táhnout za sebou zbytek startovního pole byl super pocit, vypráví o plavecké části v Limě bronzová Petra Kuříková
Gratuluji k medaili ze závodu v Peru. Po čtvrtém místě z minulého týdne to konečně cinklo. Jaké jsou tvé dojmy ze závodu a jak se pro tebe závod vyvíjel?
Protože jsem za sebou měla již start na AMS, nastupovala jsem do závodu s mnohem větší jistotou. Plavalo se v oceánu, neopreny byly povoleny. Lima je rájem surfařů, což není pro triatlonový závod zrovna ideální. Podmínky byly však pro všechny stejné. V prvním okruhu jsem se spíš rozkoukávala, o to větší radost jsem měla, když jsem zjistila, že vybíhám druhá z vody. Švýcarská závodnice nám uplavala. Všichni ostatní plavaly za mnou, táhla jsem za sebou zbytek startovního pole, byl to super pocit. V závěru jsem se dokonce svezla na vlně, což mi pomohlo získat náskok při náběhu do depa. Snad poprvé jsem měla čas si svléknout neopren, naskočit na kolo a v klidu se obout.
Podařilo se vám dostihnout švýcarskou závodnici? Jaká byla pro tebe cyklistická část?
Švýcarka zvolila taktiku sólo závodu, já jsem počkala na zbytek holek. Na kole jsem se cítila mnohem lépe než v předešlém závodě. Zkusily jsme společně s Bárou několik nástupů, bohužel se nám žádný nezdařil. Švýcarka nám bohužel „nadělila“ další minutu. Do depa nás vjíždělo 6. Nakonec jsem však měla radost, že jsme cyklistickou část zvládly odjet bez defektu, protože stav silnic v Limě byl bídný. Bylo jasné, že díky pomalému tempu na kole, se rychle poběží. Přestože švýcarská závodnice výborně plavala a jela na kole, neměla šanci svůj náskok udržet. Z depa jsme vyběhly jako střely. Během prvního okruhu (celkově ze 4) jsme na ni stáhly 40“. Snažila jsem se držet tempo s atletkou z Kolumbie. Nakonec mi utekla. Nepodařil se mi zachytit ani náskok Mexičanky, které v závěru již také začaly docházet síly. Seběhnout se mi ji už nepodařilo. V cíli jsem měla velkou radost z premiérového umístění na bedně v kontinentálním poháru.
Kde se rozhodovalo o medailových pozicích?
Jak už tou dnešního triatlonu bývá, závod se rozhodl až na běhu. A jelikož se jelo pomalu na kole, platilo to dvojnásobně.
Jak bys zhodnotila organizaci a atmosféru závodu?
Organizace závodu byla dost na pohodu, ale v podstatě vše klapalo tak, jak mělo, takže nebyl problém. Už od rána probíhaly závody dětí a kategorie age-group. Většina těchto lidí a jejich doprovody se pak zůstali podívat i na elitní závod mužů a žen, takže o diváky nebyla nouze. Po našem závodě jsme se já s Barčou Hlaváčou těšily, jak budeme fandit klukům. Nevím, jestli jsme v Peru působily tak exoticky, ale místo povzbuzování nám nakonec neustále někdo ťukal na rameno a žádal nás, jestli se s námi může vyfotit. Abychom si užily alespoň závěrečný běh, musely jsme se odklidit pryč z davu.
Jak ses cítila v den startu? Jaké jsi dostala od trenéra pokyny? Věřila sis na medaili?
V den startu jsem se cítila mnohem lépe než před týdnem v Brasilii. Peruánské podnebí pro mě bylo mnohem příznivější a prospěla mi i delší aklimatizace. Od sportovní ředitelky ČTA Lenky Kovářové jsme dostaly jasný úkol – být na bedně. Moje ambice tedy nemohly směřovat jinam.
Co ti v cílové rovince prolétlo hlavou? Co pro tebe tento úspěch znamená ve tvé triatlonové kariéře?
Přeci jenom nebylo úplně jednoduché seběhnout náskok švýcarské závodnice. Když byla ještě přede mnou, říkala jsme si, že hlavně nechci být znovu čtvrtá. Ve chvíli, kdy jsem se probojovala na třetí místo, jsem ucítila velkou úlevu. Výsledek mi udělal radost, ale vnímám ho spíš jako jeden krůček na dlouhé cestě. Především to pro mě znamená výrazný posun v ITU point listu, jehož pořadí rozhoduje, kdo se dostane na startovní listiny velkých závodů.
Vraťme se ještě na chvíli k akademickému šampionátu v Brazílii. Byla jsi hodně zklamaná, že tě od medaile dělila půl minuta? Popsala bys, jak probíhal závod? Přemýšlela jsi zpětně, že bys udělala něco jinak?
Čtvrté místo vždycky zamrzí. Zároveň však vím, že jsem ze sebe vydala v danou chvíli úplné maximum. Už při výběhu z vody jsem se necítila moc dobře. Vyplavala jsem v druhé skupině, během prvního okruhu na kole jsme sjely zbytek uprchlic, které však v prvním kopci odpadly. Cyklistiku jsem odvisela v prvním balíku. Nebylo to prostě ono, nebyla jsem schopná pořádně střídat. Když jsem slézala z kola, byla jsem v jednom ohni. Následný běh už byla jen otázka vůle. Věřím, že bych měla mnohem na víc, ale nejsme stroje a já jsem zkrátka neměla svůj den.
Jsi zpátky doma z jihoamerické reprezentační mise. Podělíš se se čtenáři a nějakou zajímavou historku, kterou jste s ostatními zažili?
Zážitků byla spousta. V Brazílii jsme zažili správný tropický slejvák, navštívili jsme národní park, kde jsme si museli dávat pozor na opičky, a přejedli jsme se čokoládovou pizzou s jahodami. V Peru jsme si například vyzkoušeli, v jakých podmínkách trénují místní triatlonisté – nejvhodnější doba pro jízdu na kole je díky provozu mezi 4. až 6. hodinou ráno, když je venku ještě tma. Také jsme měli tu čest setkat se s panem konzulem na České ambasádě v Peru.
Sezona je v rozjezdu. Na kterém dalším závodě se představíš?
Naše expedice nebyla dlouhá. V Latinské Americe jsme strávili pouhé 2 víkendy. Teď už jsou před námi důležité závody v Evropě. Mým dalším závodem bude Evropský pohár v Bratislavě, kde se budu snažit získat další body, které by mě mohly posunout v ITU žebříčku.