Běžecký test na maratonu v Linci za 2:39 mi vyšel skvěle, říká Tomáš Ekl
Potkali jsme se pár dní před maratonem v Linci, který se běžel minulý víkend. Říkal jsi, že bys rád prolomil hranici 2:40 a to se ti podařilo. Jak jsi prožil závod?
Maraton v Linci jsem bral jako vrchol čtyřměsíční zimní přípravy. Letos jsme s tréninkovým parťákem odtrénovali spoustu dlouhých kopcovitých běhů (více jak 2 hodiny), a proto jsem se na maraton cítil dobře připraven. Když jsem pak v březnu dal opakovaně 10km pod 34 minut, zrodila se mi v hlavě myšlenka, zkusit jít maraton pod 2:40. Do závodu jsem šel s jednoduchým plánem držet prvních 21km tempo 3:40/km a v druhé polovině se co nejvíce blížit tempu 3:50/km. V samotném závodě jsem se cítil výborně a závod si užíval. Mimo výsledného času, mě také potěšilo předběhnutí etiopské závodnice v závěrečných kilometrech. Je mi však jasné, že byla hold nemocná, nebo začala trénovat před měsícem..
Studuješ FTVS a závodíš v barvách berounských Ironstars. Jak ses dostal do tohoto oddílu?
Do Ironstars jsem se dostal přes mého sparinga a kamaráda Tomáše Křečka. Chtěl jsem vstoupit do nějakého klubu a berounské hvězdy pro mě byly jasná první volba. Od loňské sezony závodím v jejich dresu a nemůžu si na nic stěžovat. Takovou pohodovou rodinnou atmosféru bych asi v jiném klubu těžko hledal. Všichni mě skvěle přijali, za což jim musím poděkovat.
Jak vypadá tvůj každotýdenní trénink? Píše ti někdo tréninkový plán, nebo trénuješ podle sebe?
Do maratonu v Linci, kdy u mě převažovaly běžecké tréninky, jsem trénoval v průměru 10 hodin týdně. Teď už bude převažovat cyklistika, a tak počítám, že se dostanu někam k 16 až 20ti hodinám. Trénink si plánuji sám a zatím nemám důvod, proč bych to měnil. Na FTVS jsem získal dostatek informací, jak systematicky trénovat a na co v daném období klást akcent. Největší rezerva je a bude v plavání, protože polykat sám kilometry v bazénu mě jednoduše nebaví.
K přijímačkám na FTVS je potřeba sportovní všestrannosti. Které sporty jsi dělal předtím, než jsi začal s triatlonem?
Na základní škole jsem nejdříve hrál tenis, ale od toho jsem brzy utekl k fotbalu. U toho jsem vydržel nějakých 6-7 let, ale míra talentu se limitně blížila nule. Triatlon jsem objevil v roce 2009 díky kamarádům z FTVS. To už jsem měl za sebou svůj první pražský půlmaraton, do kterého jsem se nechal přemluvit na třídním večírku. Z atmosféry závodu jsem byl nadšený a už druhý den jsem věděl, že příští rok poběžím zase, ale tentokrát už zkusím i trénovat.
Čtyři sezony máš tedy za sebou. Na jaký výsledek jsi zatím nejvíc pyšný?
Největší úspěch, který by nějak vyčníval nad ostatní, zatím nemám. Cením si času z 9:25 z IM Roth a 9.místa v absolutním pořadí z loňského Slovakmana.
Tvé studium se pomalu blíží ke konci a v současné době píšeš svou diplomovou práci. Oslovil jsi skoro dvě desítky tuzemských triatlonistů k testování. Prozradíš čtenářům, o co se konkrétně jedná?
V magisterském studiu jsem přešel na sportovní specializaci – triatlon a vytrvalostní víceboje. Garanti této specializace jsou Mgr. Kovářová a Dr. Horčic, s kterými se také snažím konzultovat své tréninkové snažení. Cílem mé diplomové práce je ověření vlivu přístroje POWERbreathe na klidové a maximální spirometrické ukazatele. Chtěl bych poděkovat touto cestou každému, kdo mi ve své volném čase dělal probanda.
Vloni jsi absolvoval většinu závodů z poháru Ford Czachman Tour a skončil jsi v celkovém pořadí na dvanáctém místě. Co máš v plánu na sezonu letošní?
Kvůli školním povinnostem letošní sezónu ukončím předčasně začátkem srpna. Čekají mě jen 4 závody, a to Czechman, IM Klagenfurt, Oravaman a Slovakman. Při ideálních podmínkách bych rád zlepšil své ironmanské maximum o cca 10 minut a šel v Klagenfurtu nebo v Piešťanech za 9:15. Dílčí cíl je zaběhnout ironmanský maraton za 3:15. Na Czechmana mám jednoduchou ambici, a to otevřít sezónu kvalitním časem a výkonem. Oravamana si pojedu jednoduše užít a věřím, že ”Bude ako nebolo.“
Pro většinu lidí, kteří propadli kouzlu Ironmana, je hlavním cílem mekka triatlonu v Koně. Jaký je ten tvůj?
Už jsem si dva triatlonové sny splnil. Když jsem začal pravidelně trénovat, bylo mým snem dokončit závod na ironmanských distancích. To se mi podařilo na Moraviamanovi 2012 a to hned za 9:43. Dalším snem bylo zažít pocity cyklistů při stoupání na Tour de France. To už se mi také povedlo splnit, a to na loňském závodě v Rothu. Při výjezdu na Solar Berg jsem měl celou dobu husí kůži a neskutečně si to užíval. Další a určitě poslední sen je dokončit Havajského Ironmana. Pokus o tento sen zatím odkládám na příští sezónu, protože tento podzim budu mít jiné priority.