Zdálo se mi, že se Energy Lab snad už nikdy neobjeví, vzpomíná na letošní IM Hawaii Hana Sýkorová

24.10.2013 -
Čechoameričanka Hana Sýkorová si v barvách týmu Zoot ultra dala na světovém mistrovství v Koně svůj čtvrtý Ironman. Po loňském trápení kvůli zažívacím potížím při závěrečném maratonu si letos časem 10:16 spravila chuť a je se svým výkonem spokojena. Usadila se v New Yorku a příští rok se chce zaměřit na trénink rychlosti a závodit jen na halfironmanské distanci. Přečtěte si její havajskou reportáž.

Na Havaj to máš z New Yorku ve srovnání s Čechy trochu blíž, ale přeci jen je tam úplně jiné podnebí. Jak jsi letos pojala aklimatizační část předzávodní přípravy?

Na Havaj jsem přiletěla s kamarádkou Morgan o týden dřív, v sobotu. Najaly jsme si dům na kopci mezi Queen K a Kuakini s krásným výhledem na moře a neuvěřitelným západem slunce, ke kterému jsme měly navíc spolubydlící, tři kočky, auto a kolo, žádné klima, pouze větráky. Musely jsme vždy pootvírat všechny dveře a okna, aby se vytvořil průvan. Myslím, že to byla dobrá strategie. Tím, že jsme kvůli pootvíranému domu byly v podstatě pořád venku, jsme si zvykaly na teplo i vlhkost. Být na přímém slunci, hlavně okolo poledne, jsem se vyvarovala.

Takže před startem bylo vše vyladěné, jak mělo být?

K mému překvapení jsem noc před závodem celkem i spala. Trochu mi vadilo, že  závodní kola od Shimana, které jsem si chtěla na závod půjčit, nešla nainstalovat, protože nebyly kompatibilní s mým kolem Specialized. Na to jsem bohužel přišla až v pátek. Měla jsem pak tedy hlubší Shimano kolo vpředu a vzadu jsem si nechala tréninkové kolo Roval s nižším ráfkem, zvolila jsem tedy pomalejší vybavení.

Máš nějaký předstartovní rituál, který ti pomáhá zklidnit nervovou soustavu?

Na vybavení kola jsem se snažila moc nemyslet a soustředit se pouze na časti závodu, které jsem mohla ovlivnit. Před startem plavání jsem byla s Adrienne z mého týmu Zoot naproti transition, kde jsou po závodě masáže pro Ironmany. Bylo tam málo lidí a klidnější atmosféra. Půl hodiny před tím jsem také snědla tabletku Biestmilch, což mi klidní nervy.



K samotnému závodu. Jak se ti povedla plavecká část?

Stejně jak vloni jsem se na plavání zařadila spíš doleva se slabšími plavci. Byla jsem asi ve třetí v řadě a měla před sebou dost těl, které jsem mohla následovat. První čtvrtinu se mi podařilo plavat v nohách několka plavců. Ani jsem se nedívala, kam plavu, hlavně když jsem cítila proud. Pak se mi chvíli podařilo plavat po boku jiného plavce. Takto draftuji nejraději, sladěna s tempem někoho jiného. Ve volném čase se věnuji společenskému tanci jako je Tango, tak proto mi asi tato taktika celkem jde, ha ha. Tempo mi připadlo celkem rychlé, ale nevzdávala jsem udržet se ostatních a soustředila se na techniku a dýchání.  Po otočce zpět jsem trochu ztratila ostatní, ale pořád se našel někdo, s kým se dalo plavat. Když jsem si na břehu zmáčkla hodinky, byla jsem štěstím bez sebe, že jsem to uplavala za 1:06. To bylo o 6 minut rychleji než vloni a plavání je moje achillova pata.

Postupem dne začal při cyklistické části foukat tradiční nepříjemný vítr. Jak ses s tím popasovala? Je jsi zvládla cyklistiku?

V transition jsem z věšáku omylem sundala dvě tašky na převlékání na kolo, mojí a ještě někoho cizího. Běžela jsem pak splašeně zpátky vrátit tu cizí tašku. Na kole jsem byla rozhodnuta šetřit síly. Přestože pořád nevím jistě, proč mi bylo vloni špatně při maratonu, ale myslím, že to bylo možná i moc rychlým kolem. První část jsem tedy jela opravdu opatrně a snažila se to užít a hodně pít. Bylo jasné, že podmínky jsou lepší než vloni. Na zpáteční cestě byly v určitých úsecích ale pořádné větry a člověk se snažil šlapat na větší převody a úplně se nezničit. Celou dobu jsem si říkala, že závod je o maratonu, který musím mít chuť ho po kole ještě běžet.

Vloni tě při běhu potrápily žaludeční trable. Jak ses s maratonským během na rozpáleném asfaltu nekonečné roviny vyrovnala letos?

Celý maraton jsem víceméně běžela jedním tempem, kromě kopcovitých úseků. Jen jsem si říkala, že se prostě nesmím zastavit. Někdy se mi hrozně chtělo jít pěšky, ale nedovolila jsem si to. Nejhorší byl úsek po Queen K do Energy Lab. Zdálo se mi, že se Energy Lab snad nikdy neobjeví. Bylo vidět všelijaké ukazatele, jen ne ten do Energy Lab.  Snažila jsem se běžet se dvěma dalšími ženami. Před Energy Lab jsem najednou dostala hodně energie a zrychlila. To ale trvalo jen tak půl míle. Na zpáteční cestě z Energy Lab bylo vidět, kdo je za mnou. To mě motivovalo, abych nezpomalovala. Naštěstí jsem neměla žádné zažívací problémy, ale myslím, že jsem byla dehydratovaná. Prostě jsem nemohla zrychlit na posledních mílích, i když jsem hrozně chtěla.


Co tvé pocity v samotném cíli závodu, na který ses tak dlouho připravovala?

Při běhu z kopce Palani jsem se snažila usmívat a říkala jsem si, že teď už si to musím užít. Fanoušci tam byli skvělí. Ve skutečnosti jsem si ale říkala, ať už se konečně zatraceně objeví ten cíl. Slyšela jsem své jméno a „You Are na Ironman“, a pak jsem zažila vteřinu Blaha. Zastavila jsem hodinky a chtělo se mi zvracet. Připadlo mi, že mi je hůř než při běhu. Člověk prostě nevyhraje. Odvedli mě do zdravotnického stanu a po nějakém zkoumání, co mi asi je, mi nakonec dali kapačku. Potom jsem se začala usmívat.

Jak tedy hodnotíš svůj havajský výkon?

Jsem se závodem spokojená. Nemám s ironmanskými závody až tolik zkušeností. Ten první byl experiment (a původně měl byt i poslední), druhý loňský tady na Havaji v abnormálních podmínkách, třetí hned šest týdnů poté (čili opět trochu experiment, jak to telo zvládne) a nakonec tento, ze kterého mám největší radost z plavání.

Měla jsi možnost potkat se a pobavit i s ostatními Čechy?

Před závěrečnou večeři jsem se bavila s mladým Lukášem Polanem, kterého při plavání někdo kopl do spánku a ztratil tak vědomí, že ho museli plavčíci vylovit. Jsem tedy hrozně ráda, že to přežil a zdál se být celkem v pořádku. Bavila jsem se taky s mladým Mirkem Vraštilem, který kvůli horečce nakonec nestartoval. Opravdu nikdy nevíte, co se tu muže stát. Koluje tu taková pověra, že si to každý poprvé musí nějak odtrpět, a vyjde to až při návratu. Možná je to pravda.

A tvé další triatlonové plány?

Teď se regeneruju na krásném ostrově Maui do konce týdne, pak si dám ještě 5 týdnů volna od strukturovaného tréninku. Příští rok se budu věnovat jen půlkám. Chci vidět, kolik rychlosti tak můžu získat. Těším se, že se budu věnovat i jiným koníčkům, jako je cestování a Tango.


Hodnocení:
Přečteno 850x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
29.5.22Triatlonista Grebík vstoupil do olympijské kvalifikace senzačním 7. místem na Světovém poháru! Volár obsadil na ME v super sprintu 15. místo
29.5.22Tituly zůstaly doma. Mistry ČR ve sprint triatlonu se na Brněnské přehradě stali Kočař a Hrušková
16.5.222 dny, 4 vítězství: triatlonista Grebík ovládl český šampionát v supersprintu
11.4.22Zasněžený Aquatlon Příbram ovládli Zikmund a Mičková
7.3.22Český pohár v aquatlonu odstartoval ve Zlíně triumfem Václavíka a Horňové
16.2.22Mistrovství Evropy v terénním triatlonu budou letos hostit Prachatice
8.11.21Královnou českého triatlonu byla v anketě zvolena olympionička Petra Kuříková
1.11.21Grabmullerová má bronz z MS v terénním triatlonu! Kočař byl čtvrtý
24.10.21Je dobojováno. Aquatlonový pohár ovládli Tomáš Zikmund a Petra Dvořáková
21.10.21Děčínský Železný muž – 14.5.2022 a neb Memoriál Toma Jiráně