Podmínky na Elbě byly takové, při nichž i železní muži rezaví, říká stříbrný Elbaman Tomáš Martínek

9.10.2013 -
Letošní Elbaman se stal extrémní ironmanskou výzvou. K velmi náročné kopcovité cyklistice se přidala průtrž mračen a vítr, který způsobil několikametrové vlny. Na silnici tekly proudy vody a v klikatících se sjezdech se velmi obtížně brzdilo. Tomáš Martínek se s těmito podmínkami popasoval tak, že doběhl na skvělém druhém místě za Italem Simoncinim. Jeho životní úspěch. Krátce po svém příjezdu z Elby nám poskytl následující rozhovor.

V jaké formě jsi odjížděl na Elbu? V jaký výsledek jsi před startem věřil?

Na Elbu jsem odjížděl s tím, že jsem si chtěl konečně pořádně zazávodit. Letos těch závodů nebylo kvůli různým komplikacím mnoho, tak jsem si to chtěl vynahradit. Trénink v poslední fázi přípravy se celkem povedl a tak jsem se na závod těšil. Na samotném startu jsem se cítil dobře a věřil v dobrý výkon, i když s ohledem na počasí jsem měl docela dost respektu a chtěl jsem hlavně v pořádku dokončit. 


Vybojoval jsi skvělé stříbro. Gratuluju. Z vyprávění účastníků a reportážního videa to musel být hodně drsný podnik. Jak se ti jelo? Z vody jsi vylézal, dle předpokladů, s komfortním náskokem. Jak ses vypořádal s velkými vlnami? 

Děkuji. Na tričkách sice je nápis “Triathlon in paradise”, ale letošní počasí udělalo ze závodu celkem pekelnou zábavu. Déšť, vítr, vlny a pak i bouřka s průtrží mračen. Prostě všechno. Podmínky, při nichž i železní muži rezaví. Přes to všechno se mi kupodivu závodilo dobře. Snažil jsem se nenechat se podmínkami rozhodit, což se celkem povedlo. Plavání bylo docela drsné. Kvůli mrakům a dešti nebylo ještě v době startu úplně světlo a o směru závodu nás informovaly pouze malé svítící tečky (na vrcholku bójek)někde na druhé straně zálivu. Jejich viditelnost ještě komplikovaly docela vysoké vlny. Několik borců závod vzdalo již v tuto chvíli a do plavání vůbec nešlo. Ve střední Evropě se plavání ve vlnách trénuje celkem složitě, takže jsem v prvních metrech musel projít rychlokurzem a zjistit, jak na to. Po tom, co jsem se dostal do rytmu vln už plavání celkem utíkalo, ale musím uznat, že to stálo mnohem víc sil, než normálně. Vyžadovalo to maximální soustředění a stálé sledování toho, co se na mě žene. Většina plavecké části byla naštěstí podél vln, což bylo podstatně jednodušší než asi dvousetmetrový úsek, který se musel překonat proti vlnám. Ten byl opravdovou zkouškou. Déšť v průběhu plavání bohužel neustal a ještě zesílil a silnice byly dál smáčeny proudy vody. 


Cyklistika patří na Elbamanovi mezi velmi náročné po technické stránce a převýšení také není zrovna zanedbatelné. V té průtrži to muselo být celkem nebezpečné. Jak se ti jelo? 

Cyklistická část je náročná nejen těžkými výjezdy, ale také velmi prudkými a technicky náročnými sjezdy. A těm počasí vůbec nepřálo. Na kole jsem nasadil svoje tempo a začal ukrajovat kilometry cyklistické nálože. Do kopců to šlo vcelku dobře, ale sjezdy byly hodně opatrné. Ke konci prvního kola jsem byl dojet pozdějším vítězem (Leonardo Simoncini) a zjistil, že s ním v pohodě můžu udržet tempo. A tak další část kola ubíhala celkem dobře. Ve druhém okruhu to skoro vypadalo, že už silnice osychají a tak opatrnost trochu ochabla a to byla chyba. V jedné celkem nevinné zatáčce jsem ochutnal tvrdost elbského asfaltu.


 Co přesně se stalo? Zranil ses?

I když jsem instinktivně brzdil holou rukou o zem, celkem žádné následky pád neměl a tak jsem hned pokračoval dál. Bohužel jsem tím ztratil kontakt s Leonardem a zbytek kola už absolvoval sám. V posledním kole, když jsem zrovna překonával krizi a blížil se na poslední vrchařskou prémii cyklistické části, přišlo největší překvapení v podobě silné bouřky a průtrže mračen. Do kopce jsem stoupal celkem slušnou řekou za světelného doprovodu blesků a v těžkém závěrečném sjezdu překonával několik rozvodněných potoků. Za vydatného deště a znatelného ochlazení jsem potkal několik triatlonistů, jak z kopce kola vedou…Těsně před depem jsem ke svému údivu nedaleko před sebou uviděl opět zaváděcí vůz s Leonardem, který si také prožil svou krizi a tak jsme do běhu vybíhali asi dvě minuty za sebou.

Jak jsi zvládl závěrečný maratonský běh? Potrápila tě někde výraznější krize? V tom videodokumentu vypadáš v cílové rovince celkem svěže..

Kromě překonání několika míst, kde bylo zpočátku běhu po kotníky vody, probíhal běh už za slušného počasí, což se promítlo i na divácké kulise, která byla velmi pěkná. Tři z pěti okruhů maratonu jsme s vedoucím závodníkem drželi stejný odstup a dost se vzdálili od zbytku startovního pole. V průběhu čtvrtého okruhu jsem se mu přiblížil a dokonce ho i na chvíli předběhl. V tu chvíli, kdy on se ze své krize zrovna dostal, přišla krize na mě a naděje na vítězství byly ty tam. Nakonec jsem byl rád, že jsem vůbec poslední okruh přežil. Železo asi zrezlo a asi kilometr před cílem jsem začal dostávat křeče. To trochu pokazilo pocity ze závěru, ale i tak jsem si průběh cílovou rovinkou náležitě vychutnal.


Elbamana jsi absolvoval již podruhé. Co bylo hlavním důvodem se tam vrátit? Čím ti tento závod přirostl k srdci?

Na Elbě je prostě hezky – touto dobou je už po sezoně. Takže málo lidí, tyrkysové moře, krásné pláže, hory a vesnice, dobré jídlo.. A většinou i dobré počasí. A k tomu krásný závod s pěkným plaváním v zátoce (většinou klidné), těžká technická cyklistika (nejsem sice žádný velký technik, ale je to opravdu pěkné) a příjemná atmosféra.

Se svou přítelkyní jsi na ostrově zůstal ještě týden po závodě na dovolené. Podělíš se o nějaký zážitek?

Velký zážitek pro mě na Elbě byla jízda lanovkou na nejvyšší horu ostrova – Mt. Capanne, 1019m. Lanovka je pro dva stojící lidi a je to pouze klec s pevnou podlahou. Lanovka samozřejmě nezpomaluje a musí se do ní naskakovat za jízdy (závodníkům bych tento čin doporučoval až pár dní po závodě). Pro klaustrofobiky to asi problém není – prostoru je kolem dost. Lidem, co se bojí výšek, bych tento zážitek nedoporučoval. Prostoru je tam až příliš. Výhledy z vrcholu jsou však dechberoucí a nepopsatelné.


Během sezony jsi zase laboroval se zvláštním zraněním, které tě trápí několik let. O co se vlastně jedná?

Kromě celkem normálního zranění achilovky, kterým jsem si prošel v srpnu, již několik sezon zápolím se zvláštními bolestmi, se kterými mi zatím nikdo nedokázal pomoci. Projevuje se to bohužel nepravidelně, takže se to těžko sleduje. Stává se mi to při delších závodech a projevuje se to bolestí v zadní části stehen. Když po plavání nasednu na kolo a začnu šlapat. Většinou stačí na chvíli zastavit, vyklepat, rozcvičit, protáhnout se a za pár minut to přejde. U dlouhého triatlonu se to dá nějak přežít, ale u půlky nebo kratších závodů je to většinou konec. Po deseti minutách stání už totiž není o co závodit.

Na Elbě jsi ukončil letošní sezonu. S jakým pocitem se ohlížíš za jejím průběhem? Dáš si nějaké závody v dílčích disciplínách?

Sezonu jsem měl rozdělenou na několik částí a byla tak nějak rozbitá a nesourodá. A podobné jsou i mé pocity z mých dosažených výsledků. V začátku sezony jsem pracoval v zahraničí a nevěděl úplně přesně, kdy se vrátím. A tak jsem závody řešil tak nějak za pochodu a neměl jasný cíl. Velkým zklamáním bylo nedojetí závodu na MS v dlouhém triatlonu v Belfortu (zklamání začalo již zrušeným plaváním a dost netriatlonovými povětrnostními podmínkami). Částečnou záplatou pak bylo druhé místo na olympijském bezhákovém triatlonu v Zell am Mosel v Německu, celkem pěkný výkon na Trumer Triathlonu v Rakousku a vítězství na mém oblíbeném závodu Železňák.cz (už to ale pocitově nebylo ono, neb jsem měl svalové problémy a zraněnou achilovku). Pak přišla delší neplánovaná pauza přesně v době, kdy jsem chtěl začít trochu víc závodit a kdy jsem se na to začal, již v domácím prostředí, těšit. Výsledek na Elbamanu však sezonu hodně vyzvedl a dožehlil a udělal takovou pěknou tečku, na kterou budu rád vzpomínat. Teď jsem si dal chvíli úplnou pauzu, ale to mi nevydrží dlouho. Na podzim se budu věnovat plavání a běhání a pravděpodobně se zúčastním i nějakých závodů v těchto sportech. Detailnější program ještě nemám.

Z letošního Elbamana se díky počasí stala extrémní triatlonová výzva, typu Swissmana nebo Nersemana. Lákají tě tyto závody? Co je tvým triatlonovým snem?  

Výše zmíněné závody jsou svojí náročností ještě dál. Reportáže z takovýchto závodů samozřejmě sleduji, ale zatím spíše s obdivem k těm, kteří je absolvují. I když se přiznám, že Norseman by mě lákal nejvíce. Můj triatlonový sen je bavit se triatlonem co nejdéle a být u toho s pohodovými lidmi na hezkých závodech v zajímavých místech. Přesnější rozměry jako jsou místa a výkony k tomu ani nemám.

Triatlon se pro tebe stal velkou vášní a koníčkem. Čím tě upoutal?

Dělat triatlon bylo vcelku přirozené vyvrcholení mého sportovního života. Dlouhou dobu jsem vrcholově plaval, celkem dost jsem jezdil na kole a od konce střední školy jsem začal i trochu běhat. Nejdříve jsem přirozeně zkoušel kratší triatlony, ale opravdovou vášní se stal až triatlon střední a dlouhý. Tyto závody mi pocitově sedí nejvíce. Asi tím, že se u nich nemusí až tak moc spěchat a zážitky nabízejí vskutku hluboké…


Hodnocení:
Přečteno 784x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
28.5.24Český triatlon míří do Paříže! Petra Kuříková uspěla v náročné kvalifikaci
21.5.24Evropské triatlonové eposy: Lanzarote a Šamorín
28.4.24IRONMAN Texas ovládli Hermandez a Matthews, Jana Richtrová ovládla AG
26.4.24Výsledkový servis
17.4.24Youri Keulen a Ashleigh Gentle ovládli triatlon Singapore T100
7.4.24Drama a kontroverze na IRONMAN 70.3 Oceanside 2024: Vítězství Sanderse a Knibb a sporné diskvalifikace.
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland