Triatlon je pro mě záliba, bez které bych nemohl být, říká Tomáš Kozel

Jak se ti vydařila lońská sezona?

Loňskou sezónu hodnotím jen pozitivně. Jejím vrcholem bylo ME Unitop v Brémách, kde jsem  skončil dvacátý. Doufal jsem sice v lepší výsledek, kupodivu mě zradil běh, ovšem v celkovém žebříčku zúčastněných států jsme byli s Honzou Wainerem, Honzou Maternou, Ivanem Nováčkem a Petrem Minaříkem čtvrtí. Výpravy, které skončily na medailových pozicích před námi, však byly plně profesionalizované, takže jsme my, unavení pracující policisté, svůj výsledek hodnotili více než pozitivně. Za ještě větší úspěch však považuji narození své krásné dcery Medy. Přišla na svět po sezóně, tak jsem ji mohl i řádně oslavit. K našemu dvouletému Mariánkovi tak přibyla i holčička, pilně pracuji na svém osobním fanklubu.

Vypíchnul bys nějaký zážitek, spojený s triatlonem, který předčil ty ostatní?

Zážitkem byla profi sezóna v sérii IRONMAN v roce 2013, objel jsem se svou rodinou závody v St.Pöltenu, Klagenfurtu, Berlíně apod. Z tuzemské scény se mi vybavují hlavně závody ČP v Karlových Varech, nicméně víc si vážím těch malých „pouťáčků“, které pořádají triatlonoví nadšenci, tam bývá přátelská a většinou mnohem silnější atmosféra než na těch oficiálních závodech.

Bydlíte u Brna, ale do práce jezdíš do Prahy. Jak se ti dostává čas na trénink?

Přes týden plavu ve svém domovském klubu SK Slávie Praha pod vedením skvělé Jany Boubínové, zbytek trénuji většinou individuálně podle svého tréninkového deníku, jsem sám sobě trenérem i kritikem, ale výživového poradce mi dělá moje žena. Skvěle vaří. Týdně natrénuji 25 hodin, víc ani při mém pracovním a rodinném vytížení nechci. Dřív jsem žil jen triatlonem, teď jsou důležitější věci. Kdo má práci a děti, tak si odpoví sám, kdo nemá, je mu těžké tohle popsat. Ráno vstávám po páté, abych si zaplaval, po práci běhám, ve volných dnech to ještě doplňuji cyklistikou. A to většinou chodím taky brzy ráno, abych se pak mohl rodině věnovat. Má žena a děti se vedle mě ráno budí až někdy od září.

Triatlonu se věnuješ už řádku let. Vnímáš u sebe ještě nějaké výrazné rezervy v některé z disciplín?

Nejradši bych zapracoval na plavání, ale za těch mnoho let se ukázalo, že plavecký talent nejsem. Takže se zaměřuji na běh, abych zaběhl púlmaraton za 1,15h, a taky mírně na kolo, tady ovšem nečekám od předchozích výsledků nijak markantní rozdíly.

Provozuješ i jiné sporty?

V zimě zbožňuju běžky a přes rok často posiluju s krumpáčem, lopatou či hráběmi. Letos začínáme stavět dům, tak se rozcvičuju po zahradě. A denně provádím kompenzační cvičení, což jsou například už i kliky s Mariánkem na zádech.

Vloni jsme se potkali na soustředění v Toskánsku. Tam jsi vzal i celou rodinu. Jak to máš letos?

Odpovědí budiž ta předchozí. Na zkompletování všech možných stavebních povolení se soustředím denně. Jinak chci jezdit ale s rodinou a přáteli tady po vlasti a pár jarních kilometrů natočit.

Které závody sis letos vybral? Co bude vrcholem?

Budu objíždět ČP v dlouhém triatlonu, jako své osobní vrcholy jsem si stanovil závody Czechman a Pilman. Tam bych chtěl docílit nejlepších výkonů.

Jaké máš ještě plány s triatlonem dál?

Rád bych předal své zkušenosti mladším. Mým studijním oborem byla specializace trenérství triatlonu na FTVS UK, čili bych rád tohle všechno někdy zúročil. Jistěže by bylo krásné, kdybych mohl vést své vlastní děti, ale nutit je nebudu a jakýkoliv vlastní klub s malými nadšenci by mi dělal velkou radost.

Na závěr mám lehce filozofickou otázku. Co pro tebe v životě znamená triatlon?

Triatlon určuje můj život už přes 12 let. Je o odříkání, pevné vůli a každodenní dřině, ale zcela pohlcující a nádherná záliba, bez které bych už nemohl být. Stáhl jsem s sebou i svou rodinu, všichni automaticky vědí, že kromě kufrů, kočárku a svačiny se do auta musí vejít i neopren, kolo a běžecké boty. Kdo by věděl o někom, kdo prodává autobus, dejte mi vědět.

Závěrem mi dovolte poděkovat své ženě Svatavě, dětem, rodičům, tchyni a tchánovi, firmě Separa Eko, společnosti Techniserv, Petru Dřínovskému, prap. Martinu Pilchovi, Janě Boubínové a všem ostatním, kteří mi drží palce.