Bude to moje poslední sezona. A chci vyhrávat, říká Honza Wainer

Jak se ti vydařila loňská sezona?

Loňská sezóna nebyla tak dobrá, jako ta v roce 2013. Vrcholem pro mě měl být Czechman a ME Policie a ani jedno mi nevyšlo podle představ. Radost jsem měl až z 2. místa na Pilmanu.

Máš rodinu, pracuješ na plný úvazek jako policista, nicméně triatlon pro tebe stále zůstává na předních příčkách tvých priorit. Jak to kloubíš dohromady? Kolik tréninkových hodin stíháš?

V současné době začínám po rozjezdovém listopadu a objemovém prosinci postupně zintenzivňovat běh a plavání. Začal jsem také zlehka najíždět kilometry na kole, podle počasí na MTB nebo na trenažéru. Trénuju sám a stihnu mezi 15 a 20 hodinami týdně, podle toho, jak jsem v práci. Ale jak se začne zvyšovat kilometráž na kole, začnou přibývat i hodiny.

Prozradíš, kde máš největší rezervy? Kde se budeš chtít zlepšit?

I když už nejsem nejmladší, tak jako každý rok se snažím zlepšit ve všem. Poslední tři roky jsem měl opakované problémy s lýtkovým svalem a měl velké výpadky v běžecké přípravě jak před sezónou, tak v průběhu sezóny a bylo to hodně znát. Letos jsem od listopadu naběhal už přes 1 000 km, vynechal snad jediný naplánovaný běžecký trénink a nohy drží. Doufám, že to tak zůstane a v létě to bude běhat jako před lety.

Máš kapacitu zařazovat i další, doplňkové sporty?

Doplňkové sporty nedělám. Rád bych hrál basket, ale bojím se zranění. Minulý podzim jsem začal opět hrát za Louny, odehrál několik zápasu, ale pak si spoluhráč asi 10 metrů ode mě přetrhl achilovku a to mě odradilo.  Chodím jen 1 – 2 x týdně na 40 – 45 minut do posilovny, většinou po plavání.

Vyrážíš letos na jarní soustředění někam do příznivějších klimatických podmínek?

Na soustředění se nechystám. Mám v Lounech díky Technických službám města Louny a Václavovi Marešovi, šéfovi v lounském bazénu, ideální podmínky na trénink, takže mi to nikam netáhne. A trochu zimy na kole přežiju. Na Krušnomanu mě pak alespoň nepřekvapí žádné psí počasí.

Kolikátá sezona na triatlonových kolbištích tě letos čeká? Jaké jsou cíle a ambice?

Připravuji se na svoji 20. a zároveň poslední sezónu, proto bych ji rád ukončil s vědomím, že jsem prodal všechno, co jsem natrénoval a že jsem byl stále ještě konkurenceschopný. Noví soupeři přibývají, staří soupeři zrají jako víno, takže prosadit se bude opět těžší. A já bych rád ještě něco vyhrál. Triatlon je časově a hlavně finančně velmi náročný sport, proto když už obětuji tolik energie tréninku, nemůže mít v hlavě to, že neuspěji. Navíc jsem stále hrozně soutěživý.

Na který závod se budeš koncentrovat nejvíc?

Závodem č.1 pro mě bude opět Czechman. Dal jsem si letos poslední šanci ho vyhrát. Czechmana jsem nikdy nevyhrál, ať se závodilo v Sadské nebo u Pardubic. Mám tři tituly mistra republiky a dva bych klidně vyměnil za jedno vítězství na Czechmanu. Ale když se to nepovede, určitě s tím dokážu žít. Důležitější je to, co je teď, trénovat s vírou, že to ještě můžu zvládnout. Dalšími závody, na které se chci soustředit, jsou v červenci Trumer Triathlon v Rakousku, kde bych rád vylepšil 6. místo z roku 2013, v srpnu pak další půlky v Litschau a ve Žďáru nad Sázavou. Stále si ještě zahrávám s myšlenkou na Ironmana. Mám za sebou dva železňáky, tak dát ještě jednoho, do třetice. To bych se pravděpodobně postavil na start v září v Podersdorfu.  Rozhodnu se do měsíce.

Za dva měsíce a něco se roztočí závodní kolotoč Poháru v dlouhém triatlonu u nás. Na co se těšíš nejvíc?

Na závody, na soupeře a na stupně vítězů, to je jasné. A do cíle na Krušnomanu, až se tam pořádně napucnu. To je jediný závod, kde přiberu.

A tvůj vzkaz pro triatlonové nadšence našeho webu?

Protože Etriatlon v drtivé většině čtou blázni jako já, tak ať se všem daří v tréninku a hlavně ať se všem vyhýbají zranění.