Lucie Reed Zelenková získala na IM Kodaň bronz a stanovila nové ironmanské maximum

První část letošní sezony ti určitě nevyšla podle tvých představ. Závodní plány jsi měla otevřené. Proč padla volba zrovna na IM v Kodani?

Po nepříliš vydařené „Evropské misi“ -  5. Místo na IM Nice a DNF na IM Frankfurt jsem se začátkem července vrátila do Afriky. Původně jsem v plánu závod neměla, ale protože mi to v tréninku jezdilo a cítila jsem se opravdu dobře, rozhodla jsem se pro tento další závod. Otázka byla jen výběr mezi Kodaní a švédským Kalmarem. Nakonec rozhodlo o něco jednodušší cestování do dánské metropole.

Jak jsi vnímala IM Kodaň ze svého pohledu třetí nejrychlejší závodnice?

Závod se vyvíjel celkem tradičně. Po dobrém plavání – první místo v ženách a třetí celkově, jsem se snažila dostat do rytmu na kole. Četla jsem, že cyklistická trať je rychlá a rovinatá, což mi vyhovuje. Bohužel na webu zapomněli poznamenat, že většina trati je poměrně hodně technická a rovina obsahuje spoustu malých „hupíků“. Vítr byl také poměrně silný a většinou v protisměru. Nebo alespoň se mi tak zdálo. Jedna zatáčka na kole mě celkem zatočila a místo doprava jsem jela rovně, rovnou do příkopu. Naštěstí se mi povedlo vyklapnout a po malé ztrátě jsem pokračovala dál. Asi na 80. km jsem špatně odbočila, ale naštěstí jsem na to přišla hned po 300 metrech a rychle se vrátila na trať. Po kole jsem přijela do depa jako druhá za famózně jedoucí Rakušankou Evou Wutti, která závodila jako z jiné planety. Bohužel jsem měla jen minutový náskok na Němku Danielu Sammler. Celou bežeckou část jsme si po tom s Danielou hrály hru na kočku a myš. Bohužel měla na konci více sil než já. Ale i tak jsem dokončila na krásném třetím místě. 

Což je parádní výsledek a po předchozích závodech i určitá satisfakce.

Třetí místo je krásné, ale nejvíce si považuju toho, že jsem se celý závod cítila dobře a měla energii závodit. A hlavně mě potěšil nový osobák jak na maratonu - 3:10, tak i celkový čas 9:04, který je současně i vylepšením českého ženskeho rekordu. Takže pořád mám naději, že se mi to ještě může jednou povést pod 9h.

Co říkáš na atmosféru tohoto severského Ironmana? Doporučuješ? 

Tento závod byl původně pod hlavičkou Challenge Copenhagen než jej před pár týdny převzala konkurenční WTC – Ironman a start byl ve vlnách podle kategorií. Profi kategorie startovala jako první, takže první okruh cyklistické části byl víceméně osamělý. S postupem dne se ale trať zaplňovala jak závodníky, tak i diváky. Běžecká část byla na čtyřech okruzích v centru města a atmosféra tam byla úžasná. Snad ani metr nebyl bez diváků. Běh jsem si opravdu užila a závod každému doporučuji!

Teď si určitě naordinuješ pár dní rekonvalescence a co pak? Kam zamíříš pro další ironmanský skalp?

Zatím žádný pevný plán nemám, bude se to odvíjet od toho, jak se zregeneruju a hlavně, jak se hlavě bude chtít závodit. Zcela určitě pojedu pár závodů v domácí JAR, kde začíná sezona v září, ale to beru jen jako doplňkové závody. Pohrávám si s myšlenkou Challenge Barcelona, rozhodnutí padne během příštích několika dní.