Atmosféra závodu Challenge Roth je srovnatelná s Havají, říká Petr Vabroušek
Na Challenge Roth jsi přijel týden po Bigmanovi. Jak ses cítil před startem? Co únava?
Cítil jsem se skvěle. Unavený určitě ne, spíše nažhavený. Mimo pravidelné víkendové Ironmany toho přes týden moc odtrénovat nestíhám (cca 1x posilovna, 1-2x kolo do 60 min, 2-3x běh 10-20 min, 4x plavání kolem 20 min), takže si spíše připadám nabitý energií. Jako letní program se mi to osvědčilo už vloni (7 Ironmanů v 8 víkendech). Letos mi to s ohledem na srpnovou rodinnou dovolenou u moře vychází na 6 v 7 víkendech (doplněných o Oravamana). Je krásné mít celé léto tréninkové volno a o víkendech se bavit závoděním…
S jakou ambicí jsi šel na start? Konkurence byla nabitá zvučnými jmény světového triatlonu.
Jako vždy – zabojovat o top 10. Zatím jsem zde startoval jen jednou před 4 lety a bylo z toho 10. místo. Letos se mi to podařilo o příčku vylepšit, takže celkem spokojenost. V cíli to bylo hodně nahusto – tuším asi 8 lidí v 5 minutách, takže to sice mohlo být o 2 příčky lepší, ale taky o 5 horší…
Jak se ti dařilo v jednotlivých disciplínách? Podle tvých představ?
Plavání mě hodně psychicky srazilo – po dobrém startu jsem plaval ve skupině, ve které jsem chtěl být, a bylo to celkem v pohodě. Po 1,5 kilometru jsem ale na obrátce hned nepostřehl, že plavec přede mnou mne odpojil a ztracený kontakt už jsem pak nedohnal. Na kole jsem pak musel vydat hodně sil, abych se z cca 80. příčky posunul někam blíže k top 10. Jelo mi to ale skvěle a doslova jsem projel asi třemi většími balíky soupeřů a dokončil osamocen na 16. pozici. To mne zase nakoplo a na maratonu jsem tomu dával, co to šlo. Nezopakoval jsem sice 2:47 z roku 2009, ale i 2:53 stačilo na posun do první desítky.
Umístění v top ten je splnění cíle. Jsi spokojený s výsledkem?
Určitě. Startovní pole se všude hodně zkvalitňuje a pár minut zaváhání v kterékoli disciplíně znamená konec šancí na top 10.
Jak hodnotíš atmosféru tohoto oblíbeného a dlouho předem vyprodaného závodu?
Atmosféra závodu je naprosto jedinečná a patří mezi nejlepší na celém světě, srovnatelná třeba s Havají, kde je diváků sice méně, ale tam to dohání atmosféra dějiště a ještě vyšší zájem médií…
Jak se ti závodilo na triatlonovém festivalu v Praze, zvaném Bigman? Kolikáté vítězství jsi na tamějších tratích vybojoval?
Dojmy jsou pozitivní. Díky defektu při páteční xteřře jsem do sobotního železňáka šel až jako 4. a se ztrátou 6 minut, takže to bylo po celý závod napínavé. Ještě po cyklistice jsem v součtu vedl jen o 2 minuty před Davidem Jílkem a tak jsem ani maraton nemohl moc flákat… Počasí vyšlo skvěle. Plavání muselo být sice kvůli silnému proudu zkráceno a většina se ho odbyla po proudu, cyklistika i běh pak tradičně proběhly na fantastické okruhové trati – uzavřená dálnice s celkovým převýšením kolem 1600m, rovinatý běh podél Vltavy a pod Barrandovskou skálou.
Nejsem si úplně jistý, ale tuším že páté nebo šesté. S výjimkou roku, kdy se souběžně s Bigmanem jelo v Praze ME v dlouhém triatlonu a terénní část jsem musel oželet, jsem vyhrál všechny ročníky.
Jaké závody tě letos ještě čekají?
Teď v sobotu Oravaman – sice kratší, ale o to kopcovitější. Dobrý důvod si přes týden zase pořádně odpočinout…Po něm zase dva dlouhé – Ironman Zurich a Slovakman. Poté vyrazíme k moři na Sardiníi, kde zatím o žádném závodu nevím…
Máš letos nějaký závodní vrchol?
Letos jich už mám asi 10 za sebou a ještě zhruba tolik před sebou. Jako vrcholy beru většinu závodů na distanci Ironmana.
Na závodech se setkáváš s mnoha českými ironmany. Čí výkony tě letos nejvíc překvapily?
Určitě výkony Davida Jílka. Vloni jsem mu na Bigmanovi dal rovné 2 hodiny. Letos na Moraviamanovi asi 50 minut a o dva týdny později v Praze už jen něco přes 20 minut. Ještě o něm uslyšíme…
www.facebook.com/PetrVabrousek
Tisk
Zpět