Jednou a stačilo, říká Gabriela Hejtíková po extrémním Swissmanovi

Kdy tě poprvé napadalo přihlásit se na tento extrémní závod? Připravovala ses jinak než před „běžným“ ironmanem?

Nakazila mě euforie dalších závodníků, kteří všude psali, ze půjde o extra závod a účastníci se budou losovat. Takže jsem asi jako spousta lidí bezhlavě poslala přihlášku a povedlo se. Podobný závod jsem nikdy předtím nejela. Mám za sebou sotva pár ironmanů na rovině s velmi průměrným časem. Příprava byla úplně normální jako před jiným dlouhým závodem. Hlavička sice věděla, ze bych měla jezdit kopce, ale realita byla horší, tím spíš, že (a to není žádné tajemství) jsem slabá na kole i na rovině..

Jak velký byl tvůj respekt z náročné tratě? 

Čím víc se blížil start, tím víc mi bylo jasné, že jsem se asi trochu přecenila. Rozhodně jsem se nejvíc bála cyklistiky. Té se bojím vždycky a myslím, že oprávněně.

Jaké bylo plavání ve studené vodě jezera? 

Plavání v pět ráno je trochu kruté, ale voda měla 19 stupňů a byla to jediná rovina v závodě. Navíc nás bylo jen 50 v celém jezeře, takže to bylo bez problému.

Ale cyklistická část pro vrchařské specialisty už asi byla jiná káva, že? 

Cyklistika zpočátku vedla spíše po rovině, akorát že začalo hodně pršet. Díky povolenému supportu na trati jsme se mohli obléknout během závodu a občerstvovat, jak bylo třeba. Pak začal první kopec na San Gotthard (2091m). Zpočátku nebyl až tak prudký, ale později docela dost. K tomu se jelo několik kilometrů po dlažbě a v dešti to nebyla úplně příjemná jízda. Tachometr ukazoval pod 10km v hodině, ale nahoru jsem se nějak dostala. Sjezd byl kratší než jsem myslela a trochu jsem v něm promrzla. Následovala krátká milosrdná rovinka a další výšlap, tentokrát na Furkapass (2436m). Tam se udělalo hezky, svítilo slunko, což ale nic  neměnilo na tom, ze v nohách jsem už neměla žádnou sílu a asi jako jediná jsem slezla z kola a poctivě ho tlačila nahoru rychlostí 5km za hodinu... 

Závod ještě zdaleka nekončil. Kde jsi pak nasbírala další energii? 

Došla jsem až na vrchol kopce a kupodivu jsem pořád nebyla úplně poslední. Sjezd z Furkapassu byl o poznání delší, až jsem si na chvíli pomyslela, že tam možná už další kopec nebude a pojedeme jen dolů až do cíle. Naivní představa. Dojeli jsme do údolí, ze kterého vedly všechny cesty nahoru a žádná se mi ani trochu nelíbila. Následoval výšlap na Grimselpass (2164m), kde jsem rezignovala hodně brzy. To se vám pak hlavou honí hrozné věci, včetně počítání času, zda stihnete limit cyklistické části, který byl stanoven na 17.30. Prošla jsem se až nahoru a čekal mě konečně už jen sjezd a závěrečných 10 kilometrů po rovině do města Brienz, kde bylo druhé depo.

To už muselo hodně bolet, ne? Jak jsi zvládla závěrečný maraton po tak brutální cyklistice? 

Běh byl celých 500 metrů po rovině a začal první kopec, což nebylo úplně hezké po tom kole. Myslím, že většina závodníků přešla do chůze. Asi 5 kilometrů se střídaly kopečky a rovina, v lese, u vodopádu. Pak následovalo asi 15 km víceméně po rovině, po hezké cestě podél jezera – to byl taky jediný úsek, který jsem běžela. Od 20. km se už cesta jen zvedala. Na 32. km byla poslední kontrola. Tam jsem dorazila kolem 22.00 a odtud už jsme museli jít s povinnou výbavou a supportem až do cíle. A bylo to dlouhých 10 kilometrů, místy opravdu strmých, takže nám to trvalo hodně pres 2 hodiny.

Popsala bys své pocity v cíli?

Že mi to jednou stačilo a nepotřebuju to už opakovat..

Alpská okolní krajina je nádherná. Stihla sis užít horské výhledy? 

Abych byla upřímná, tak opravdu ne. Hory byly asi krásné, ale na cyklistické části mi fakt vadily. Krásné bylo jezero, kolem kterého se beželo, dala bych nevím co, kdybychom mohli místo běhu plavat.

Kdo tvořil tvůj support? 

Jeli se mnou rodiče a support mi dělal kamarád Tomáš. Vzhledem k tomu, ze nebylo zajištěné žádné občerstvení na trati, byla jejich úloha důležitá. I vzhledem k počasí, které se měnilo z deště a čtyř stupňů na prvním kopci až na víc než 30 stupňů a ostré slunko při první části běhu.

Co regenerace? Jaký je tvůj závodní plán na další část sezony? Láká tě někdy závod podobného typu, extrémní výzva zvaná Norseman? 

Regenerace ještě stále probíhá. Na Norsemana se mě zeptej třeba za rok, teď ho určitě jít nechci..Nějaké závody snad ješte letos půjdu, ale zatím o tom teprve začínám přemýšlet..

Děkuju za podporu všem, co mě povzbuzovali a vydrželi sledovat můj závod až do konce.