Typicky česká rodina se sejde v neděli na knedlíky, nás najdete spíš na prachatickém stadionu, říká Aneta Grabmullerova

Gratuluji k nedávnému úspěchu na prvním závodu Českého poháru v Bratislavě (2.místo). Jak jsi spokojená se začátkem sezony?

V Bratislavě se mi velmi dařilo. Konečně se mi podařilo předvést slušný výsledek. Předtím jsem jela pár závodů v rámci tréninkové přípravy a tam jsem moc spokojená nebyla.

Rozhodla ses pro nějakou změnu v tréninku pro letošní rok? Jak vypadá tvůj současný trénink?

Vzhledem k tomu, že jsem přesunula své působiště do Prahy, změnilo se toho dost. Začala jsem plavat s plaveckým týmem. Začala jsem chodit denně do školy a nemám tolik času, jako jsem byla zvyklá dřív. Bohužel se mi úplně nevyhnulo zranění a nemoci, takže příprava nebyla úplně ideální. Na druhou stranu jsem v zimě strávila pět týdnů na Kanárech, kde to bylo super. Plavecké tréninky absolvuji ráno od 5:50 s oddílem Bohemians pod vedením Honzy Srba a Maršála (tímto jim děkuji, že mi umožnili s nimi trénovat). V Praze je celkem obtížné najít plavecký oddíl, který mezi sebe vezme triatlonisty. Na plavecké přípravě se podílí i Ivana Ferglová. Odpoledne po škole se věnuji kolu a běhu, což má na starosti již třetí sezónu Lenka Kovářová.

Oba tvoji rodiče se řádku let pohybují v triatlonovém prostředí, v zimě i v létě, což na tebe určitě muselo mít vliv. Jaké bylo tvé dětství?

Pestré. Každý víkend jsme trávili někde na závodech. Naše dovolená představovala spíše soustředění. A vlastně se nic nezměnilo dodnes, rodiče pořád závodí, trénují a pořád cestujeme. Typická česká rodina se v neděli sejde na knedlíky, nás najdete na prachatickém stadionu..

Občas je dobré si zatrénovat i ve skupině podobné výkonnosti. Podařilo se ti v Praze nějakou takovou najít? Nebo trénuješ raději sama?

Záleží jak kdy a jak co. Většinu tréninků (běh+kolo) absolvuji sama, a tak jsem ráda, když se občas ke mně někdo připojí (většinou o víkendu rodiče). Bohužel, přestože je v Praze spousta triatlonistů, není zde žádná tréninková skupina a každý tu trénuje spíš sám.

Ze šumavských hvozdů do pražského velkoměsta to může být pro někoho šok. Jak si zvykáš na nové prostředí?

Zvykám si pomalu. Ze začátku jsem z toho byla hodně nešťastná. Holka ze Šumavy, z malého města, kde jsem všude za pět minut a najednou jsem trčela denně půl hodiny v autě cestou na trénink. Ale má to i své výhody. Moje trenérka se mnou může být  teď na důležitých trénincích a přes zimu jsem mohla využívat halu.

Čeho bys ráda dosáhla v letošní sezóně?

Letos mě čeká přechod do kategorie K23 a s tím olympijské tratě. Takže mým jediným cílem je ve zdraví to přežít. A kdybych se náhodou nominovala na ME a MS, tak se zlobit nebudu…

Přemýšlela jsi někdy o možnosti se triatlonem živit?

Přemýšlela a přemýšlím.

Nedávno jsem viděl tvou fotokolekci na sportovní oblečení firmy Craft. Jak se v roli modelky cítíš? Baví tě to?

Strašně mě to nebaví. Asi jako každá holka jsem snila o kariéře modelky a jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet a zjistit, že to fakt není žádná zábava..

Jak vnímáš konkurenci mezi ženami v krátkém triatlonu u nás?

Asi takhle: Vendy s Radkou, nic, Péťa Kuříková, nic, a pak nás pár ostatních.

Během dosavadní kariéry jsi startovala na mnoha místech. Který závod tě nejvíc upoutal a čím?

U nás (pokud je to 'u nás') rozhodně City triathlon v Bratislavě. Organizací, zabezpečením i atmosférou je úplně jinde než jakýkoliv jiný závod na našem území. Směle se může porovnávat s jakýmkoliv závodem světové úrovně. Ve světě pak Evropský pohár v Cremoně, kde se jede přímo v historickém centru a je tam skvělá atmosféra. Taky se mi tam loni hodně zadařilo, tak asi proto.