V hlavě jsem měla rozsvícenou ceduli 2:57, říká čtvrtá Češka na pražském maratonu, triatlonistka Lenka Králová

S čím jsi šla na start maratonského závodu?  

Na start jsem se postavila s tím, že to letos pod 3 hodiny prostě zaběhnout musím. Věděla jsem podle půlmaratonů, že jsem na tom líp než loni a že se mi běhá opravdu skvěle, ale maraton je maraton.. V hlavě jsem měla rozsvícenou ceduli 2:57 a za ní ještě jednu trošku menší, kdyby to klaplo naprosto vysněně, tak 2:56, ale beru všechno pod 3 hodiny.

V jakém tempu jsi rozbíhala závod?

Byli jsme s Lukášem domluveni, že se pokusím držet celou dobu stejný tempo něco mezi 4:12-14. Rozběhla jsem první kilák za 3:50 a říkala si: holka brzdi, tohle nevydržíš.  Takže na druhém už jsem zpomalila a pak se ustálila na tempu, které sice bylo trochu rychlejší, než bylo v plánu, ale běželo se mi pořád naprosto úžasně a vlastně jsem ho víceméně držela až do konce.

Viděl jsem tě na metě půlmaratonu a vypadala jsi hodně v klidu..

Tam jsem byla v čase 1:26:10 a přišlo mi, že jsem vlastně ještě vůbec neběžela, sama to nechápu. Na druhou půlku jsem se těšila, protože jsem věděla, že budu mít podél tratě kámoše, co mi přišli fandit, takže další plus. Ale nebyl by to maraton, kdyby přeci jen krize nepřišla. Číhala na mě na 37.km.. Najednou mě chytla strašná křeč do břicha a začala se mi motat hlava. Říkala jsem si, že tohle asi nedám. Ale běžet jsem nepřestala, jen zpomalila, koukla na hodinky a říkala si, že i když poběžím 5min/km, že to pořád pod 3 hodiny stihnu, takže to mě uklidnilo. Naštěstí krize za chvíli povolila a já to mohla znova rozběhnout na původní tempo. Viděla jsem přede mnou třetí Češku, ale už jsem neměla na to jí doběhnout, i když byla kousek.

Tvůj výkon hodnotilo mnoho lidí jako překvapivý, jak jsi to brala ty sama?

Myslím, že překvapením to bylo asi úplně pro všechny, včetně trenéra a pořadatelů. Se mnou se tam jaksi ani moc nepočítalo a pro mě samotnou to bylo překvapení úplně největší. Vlastně doteď tomu nemůžu pořádně uvěřit.  O takovém výsledku se mi opravdu ani nesnilo. Vůbec nechápu, jak se mnou trenér něco takového dokázal udělat a strašně moc mu za to děkuju.

Skončila jsi čtvrtá z Češek a druhá ve své kategorii. Jak sis užila atmosféru slavnostního vyhlášení?

Slavnostní vyhlášení? Na žádné jsem pozvaná nebyla. Nejspíš na něj nemám ani nárok. Nejsem atletka a závodím za triatlonový oddíl. Dokonce jsem zjistila, tak jsem zmizela i z některých výsledků. Nevím, asi je to podle nějakých pravidel či co, ale trošku mi to přijde jako: nejsi atlet, tak se nepočítáš. Trošku mě to zamrzelo. Ale nevadí, pro mě je stejně nejvíc, když mě pochválí trenér, Petr (Valeš, pozn.red.) a lidé, co mě přišli podpořit. Těch gratulací, co mi přišlo, mi vynahradilo všechno vyhlašování takovým způsobem, že se to nedá ani vyjádřit. Tímto bych jim tady všem chtěla moc poděkovat. Pro mě je tenhle výsledek zatím nejvíc, čeho jsem v běhu dosáhla.

Zařadila jsi v tréninku speciální přípravu na pražský maraton?

V půlce března jsem řekla trenérovi, že bych chtěla tento maraton běžet. Ale že bych ho chtěla běžet  jen v případě, jestli mám šanci zaběhnout pod 3 hodiny. Domluvili jsme se tedy, že upřednostním běh před kolem i plaváním, což budu mít jen jako udržovací a regenerační tréninky.  Takže příprava teď směřovala přímo k maratonu. Běhala jsem samozřejmě víc než obvykle, ale myslím, že ne nijak jinak než ostatní běžkyně, které se na maraton připravují cíleně.  Žádné dvoufáze ani extrémní tréninky jsem neměla, vlastně jsem ani neběhala každý den, když nad tím tak teď přemýšlím.

Zpátky k triatlonu. Nedávno jsi ukončila studium a triatlon se stal tvou každodenní náplní. Jaké máš podmínky k tréninku?  

Jak jsem říkala, v poslední době jsem se soustředila hlavně na běh, ostatní bylo spíš na udržení a regeneraci. Týden po maratonu jsem měla ještě naordinovaný odpočinek a postupně se do toho znovu dostávám. Trénuji většinou dvoufázově. Myslím, že mám skvělé podmínky a nemůžu si vůbec stěžovat. Pracuji ve fitness centru a motám se kolem Etriatlonu, takže času na trénování je tolik, kolik si ho sama udělám. Dokonce už i doma začínají pomalu chápat, že mi sport rozhodně nevymluví a nemusím chodit tajně na kolo nebo běhat.

Jaký je tvůj plán pro tuto sezonu?

Plán je jasný. Být co nejlepší a přežít prvního ironmana.

Blíží se velký závod na halfironmanské distanci – Czechman. Budeš na startu?

Na Czechmana přihlášená jsem. Uvidíme, jak si stihnu odpočinout po maratonu. Zatím jsem taková trochu vyždímaná, ale to snad brzo přejde. Vždycky jdu na start závodu s tím, že chci být co nejlepší. Ale  jak to dopadne a s kým nakonec budu soupeřit, to se uvidí až na trati..

Tvým závodním vrcholem bude tedy ironmanský závod. Je to tak? Kam se na něj chystáš?

Ano. Pojedu ho v Cologne 226. Petr Valeš rozhodl, že letos už IM pojedu, tak ho pojedu. A ještě dodal, že ho dám pod 9:40 hodin.. magor!!! (úsměv). Já mám tedy cíle trochu menší, ale s trenérem už je to domluvené, takže do toho jdu a lhala bych, kdybych řekla, že mě to neláká.

Zbývá ti ještě kromě triatlonu čas na něco jiného?

Momentálně je sport můj život, triatlon miluji a věnuji mu opravdu hodně. Ale doma máme štěně, které se nenechá za žádných okolností odbýt. A když už mám někdy sportu plné zuby, sednu ke klavíru a hraju. Samozřejmě se také snažím být s přáteli, bez nich by to nešlo..