Po nedávné operaci achilovky chci letos konečně na Havaj, plánuje Polan

Celkem dlouho jsi laboroval se zraněnou achilovkou. Vloni ses rozhodl pro operaci. Už jsi zpátky v tréninkové zátěži. Jak to vypadá?

Operace byla bohužel jediné možné řešení a tak to musím brát. Zároveň si trochu vyčítám, že jsem se nerozhodl pro radikálnější řešení už před dvěma lety. O plné zátěži v tréninku zatím nemůže být řeč, ale zlepšuje se to každým dnem. Ještě budu muset několik týdnů vydržet.

Jaké jsou tvé tréninkové podmínky? Trénuješ sám nebo ve skupině?

Jsem sportovní individualista a velmi nerad trénink někomu přizpůsobuji. Občas se někdo přidá, ale 80% tréninkových kilometrů absolvuji o samotě. Tímto vyzývám všechny trpělivé běžce, cyklisty a plavce z okolí Prahy, nechť mě neprodleně kontaktují.

Párkrát jsme se potkali v Jizerkách na běžkách. Jak proběhla tvoje zimní příprava?

Zimní příprava neproběhla ideálně, ale na to už jsem si v posledních letech zvykl. Podzim byl ve znamení sádry a berlí. Začátkem prosince jsem začal plavat a lehce zatěžovat nohu na cyklistickém trenažeru. Od Nového roku mi bylo dovoleno trénovat na lyžích, a dokonce jsem začal i opatrně pobíhat. V současné době je plavání a kolo bez limitace, běh cca hodinu denně rekreačním tempem. Trávím více času regenerací, strečinkem a nejrůznějším kompenzačním a balančním cvičením. Jím více ovoce, zeleniny, luštěnin, obilovin, masa a mléčných výrobků, a v neposlední řadě se snažím pravidelně spát (to jediné se mi zatím moc nedaří). Nekončící všudypřítomná zima nebyla pro achilovky a celkově všechny šlachy i klouby žádný med, ale s blížícím se létem věřím ve výrazné zlepšení.

Jsi známý hodně častým závoděním po vzoru Petra Vabrouška. Půjdeš do prvních letošních závodů i po ne úplně ideální přípravě a regeneračním období?

 Vinou pomalejší rekonvalescence a zároveň nepříliš vydařeného počasí už jsem se smířil s pomalejším vstupem do letošní sezony. Duben a polovinu května plánuji zapracovat na objemové přípravě, koncem května a v průběhu června by pak měl přijít na řadu intenzivnější trénink. Závodit chci, ale ze začátku nic moc neočekávám. Všechno pojedu v únavě a bez ambicí na slušný výsledek. Pokud noha nebude stoprocentní, zejména v běžecké části nebudu tlačit na pilu, a poklidně doklusám v tréninkových botách. Vrcholem letošní sezóny budou dvě ironmanské kvalifikace. 28.července ve švýcarském Curychu, kde mám po loňském “did not finish“ opravdu co napravovat, a 17.srpna ve švédském Kalmaru. Pokud zdraví dovolí, rád bych se umístil do 6.místa v celkovém pořadí ČP DTT.

Kdo je tvým triatlonovým vzorem a jak vnímáš konkurenci na dlouhých tratích v ČR?

Triatlonových vzorů je spousta, musel bych zde vyjmenovat celou první stovku profesionálního rankingu, a stejně by to nestačilo. Kdybych měl ale přece jen uvést několik jmen, vždy jsem zbožňoval Normanna Stadlera a jeho neskutečná cyklistická představení v lávových polích (mám na mysli ročníky, kdy nebrečel ani nezvracel). V posledních letech pak obdivuji australské superběžce jako Craig Alexander, Chris McCormack a Pete Jacobs. Svým vystupováním a smyslem pro humor Dirk Bockel, Ronnie Schildknecht, Andreas a Michael Raelerti. Množstvím startů a celkovým přístupem k závodění pak Petr Vabroušek.

Konkurence na české dlouhotraťařské scéně roste každým rokem. Nepochybuji o tom, že již za několik málo let budou na Top10 potřeba časy hluboko pod 9 hodin. Aktuálně je jasnou jedničkou Petr Vabroušek, na kterého se výkonnostně dotahuje několik Slováků (Karol Džalaj, Jozef Vrábel, Ivan Ježko, Martin Šimkanin a další), ale v českém startovním poli za ním zeje velká díra. Nechám se překvapit, zda se letos na dlouhých distancích konečně objeví Filip Ospalý…