Jsem ráda, že jsem nemusela jít na maximum a přesto vyhrála, říká Petra Kuříková

Jaké jsou pocity ze včerejšího závodu? S čím jsi do tohoto závodu šla? V běžecké části už to vypadalo, že si to hodně vychutnáváš..

Na můj první závod po zimní přípravě jsem se moc těšila. Na start jsem mohla nastoupit s klidnou hlavou. Věděla jsem, že jsem přes zimu poctivě trénovala a tak jsem si to přijela užít. Sice se mi v plavání nepodařilo pokořit vysněnou desetiminutovou hranici, ale nakonec jsem byla s výkonem v bazénu spokojená. Na běhu už trochu chyběla motivace běžet rychleji. Neřešila jsem taktiku, nesledovala jsem čas, prostě jsem běžela na pocit.

Co pro tebe znamená toto vítězství a titul mistryně republiky v aquatlonu?

Titul je pro mě povzbuzením do hlavní sezóny. Nepředvedla jsem žádné extra výkony, ale ani v jedné z disciplín mě nic nenutilo ukazovat své maximum. S plným nasazením budu nastupovat až na start triatlonu.

Jak jsi spokojená s průběhem zimní přípravy? Věnovala ses i jiným sportům? Co třeba běžky? Jizerky máš kousek za domem.

Přesně tak, Jizerky mám kousek. Asi bych se měla stydět, ale přiznám se, že jsem se letos na běžky dostala jen dvakrát. Přes zimu jsem nejvíce času strávila společně s našimi plavci v bazénu, kde si užívám trénink v perfektní skupině. Navíc jsem se už na konci ledna vydala do tepla na první kanárské soustředění, které bylo naplánováno ještě přes Luboše Bílka. S prvními najetými kilometry venku chuť běžkovat odezněla.

Jak se Kanárské soustředění vydařilo?

V březnu jsem tam vyrazila už podruhé a tentokrát na tři týdny. Bohužel mě na poslední chvíli skolila chřipka a já jsem svůj odjezd musela o týden posunout. Na začátku soustředění jsem spíš poslouchala své tělo, které bylo oslabeno po nemoci. Přesto se mi podařilo kvalitně odtrénovat a především načerpat novou energii ze sluníčka, která mně pomáhá přežít studené jaro, které nás tady stále trápí.

Co říkáš na vítězství Venduly Frintové v anketě Triatlonista roku 2012?

Za vynikající 15. místo na OH v Londýně si nikdo jiný vyhrát tuto anketu nezasloužil. Přestože máme u nás více úspěšných triatlonistů, kteří se prosazují v jiných disciplínách. Pro mě je však triatlon jen jeden a to je právě ten olympijský, ve kterém byla vloni Vendula prostě nejlepší. 

Při tvé výkonnosti je určitě složité kloubit studijní a tréninkové povinnosti.

Jsem ve druhém ročníku na Technické univerzitě v Liberci obor Management sportovní a toto studium si nemůžu vynachválit. Zatím mi většina profesorů vychází vstříc v docházce, kterou nemusím striktně dodržovat. Horší to bývá se sportovními aktivitami, protože jsem typickou ukázkou jednostranně zaměřeného sportovce. Naučit se jakoukoliv jinou sportovní aktivitu mi dělá problém. Obdivuji trpělivost učitelů třeba na hodinách tenisu, squashe nebo na horolezení. Nikdy nezapomenu na hlášku jednoho mého spolužáka na hodině gymnastiky poté, co jsem se snažila předvést stojku: „Péťo, prosím tě, tohle už nedělej. Chceš se zabít tady na gymnastice nebo dělat triatlon?!!“ 

Které triatlonové tratě u nás nebo v zahraničí máš nejraději? 

Mým nejoblíbenějším českým závodem (hned po Jablonci) je asi sprinttriatlon v Mělníku. Členité kolo a kopcovitý běh v samotném centru města společně s početným publikem podél trati mi sedí. Zas tak velkou zkušenost se závody v zahraničí nemám. Moc se mi líbí atmosféra závodů v Německu, kde je triatlonová základna mnohem početnější. Na závod Světové série v Hamburku nikdy nezapomenu - tisíce lidí, výzdoba, doprovodné akce, vrtulníky, živý přenos. Doufám, že se sem vrátím a dokáži vylepšit své nepříliš slavné umístění z loňska. 

Co tvé plány a cíle do nadcházející sezóny? 

Asi se budu opakovat, ale prvním nejdůležitějším cílem je zůstat zdravá. Moje přání do triatlonové sezóny nechci prozrazovat. Určitě se budu chtít ukázat na ME a MS do 23 let. Mám v plánu zkusit štěstí v závodě Světové série a velkou radost bych měla, kdybych mohla startovat i na ME elite.