Úbytek odtrénovaných hodin naštěstí výkonnost neovlinil, říká Simona Křivánková

Jak hodnotíš svou sezonu 2022?

Sezónu 2022 hodnotím pozitivně především proto, že zdraví opět nezklamalo a nepotýkala jsem se z důvodu zranění nebo přetížení s žádnými tréninkovými výpadky. Občas mě pozlobila jen nějaká viróza.

Kolikátá to byla tvoje triatlonová sezona?

Rok 2022, pokud dobře počítám, byla 16. triatlonová sezóna. Přiznám se, že s rostoucím počtem dokončených závodů (jen dlouhých triatlonů mám již 39) si zakládám právě na tom, že mám konstantní přípravu a závodění bez větších výpadků. Je pravda, že poslední tři roky (stejně jako letos) ubývá především v zimě odtrénovaných hodin, ale výkonnost to naštěstí nijak nepoznamenalo. Loni jsem lehce omezila počet dlouhých triatlonů v jedné sezóně a startovala jsem "jen" na čtyřech.

Zařadila jsi nějakou inovaci v přípravě?

Loni jsem jako "novinku" přidala v zimě silovou přípravu a otužování. Druhé zmíněné se posléze ukázalo jako dobrá volba, protože jsem k mému štěstí chytla na většinu dlouhých triatlonů chladné a deštivé počasí.

Podle čeho sis vybírala závody? Kde jsi startovala?

Zvolila jsem trošku jinou strategii výběru závodů. Chtěla jsem bodovat do ČP v dlouhém triatlonu a obhájit vítězství na republikovém šampionátu jak ve středním, tak dlouhém triatlonu. To se povedlo. Také jsme ale chtěli zařadit nové závody na dlouhých tratích spojené s menší dovolenou. Absolvovala jsem tedy hned na začátku května docela náročný dlouhý triatlon ve Španělsku (mistrovství Španělska) 140.6INN International triathlon, kde jsem vybojovala stříbrnou medaili. Zde bylo tím "extrémem" kopcovité kolo, kde nás chytla bouřka a ne zrovna teplé počasí. Na kole to byl boj s prochladnutím. Pro zábavu jsem zařadila i dva sprinty (Ocelácký triatlon, MČR Superprestige Brno). Především absolutní 6.místo mezi mladými závodnicemi v Brně mě překvapilo a velice potěšilo. Jeden ze dvou tropických závodů bylo mistrovství Slovenska v půlce na Swansman u Piešťan, kde jsem vybojovala zlato. Dalším zajímavým dlouhým závodem pak byl Ostseeman (mistrovství Německa), na samém severu Německa u Dánských hranic. Zde jsem vybojovala stříbrnou medaili. I na tomto závodě nám pršelo, ale na to jsem byla již připravena :).

Jaký byl závěr sezony?

Na podzim jsem pak soustředila síly na mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu v Almere. Bohužel tento závod byl tím nejméně povedeným, měla jsem střevní potíže na kole a cyklistika mi moc nesedla. Jinak mi místní větrná rovina docela sedí. Nicméně jsem nevzdávala boj a nakonec vybojovala 6. místo  Vzápětí po Almere jsme se jeli ohřát na rodinou dovolenou na Krétu. Na seznamu pak byl ještě další závod na Malorce koncem října, ten ale nakonec nevyšel z důvodu jednoho projektu, který mi nedovolil se na závod připravit.

Pojďme k současnosti. Jak vypadá tvůj aktuální trénink?

Aktuální příprava je spíše v počátku. Na podzim jsem se věnovala jiným pracovním aktivitám a tréninkově jsem spíše odpočívala. Mimo jiné jsem měla tu možnost spolupracovat na akci Triathlon Fall Fest, kterou pořádala společnost Rouvy spolu s Challenge Family. Jednalo se o jedinečnou čtyřdenní akci (Group Ride, webináře, virtuální cyklozávod) jejíž součástí byli profesionální triatleti z celého světa. Já jsem absolvovala jednu z group ride a spolukomentovala přímý přenos virtuálního závodu (ten je možno dohledat na YouTube). Byla to velice zajímavá a zábavná zkušenost. 

V zimě jsme se chtěli oddávat především zimním sportům (běžky, sjezdovky, brusle) což nám trochu kazí počasí. Nějaké aktivity se nám zadařily, ale často to dopadá tak, že místo sjezdovek jedeme na horáka nebo běhat (a Lucka jede jako doprovod na kole). Tu mimochodem začalo bavit závodění, tak objíždíme teď závody především s ní (aquatlony, plavání, běhy). Nového nic nezařazuji, spíše se snažím trénovat časově úsporněji, tj. omezila jsem výjezdy na bazén a spíše tahám gumy, stejně jako loni věnuji čas více posilování. Občas také pořádám "group ride" na Rouvy, kde se projedu společně s dalšími triatlonisty a triatlonistkami. V zimě bysme rádi vyrazili ještě běžkovat /sjezdovat na hory.

Co tvůj letošní závodní diář? Už má jasné kontury?

Závodní kalendář ještě kompletně hotový není. Letošní sezónu ale odstartuji asi o něco později, takže bude otvírákem nejspíš Pálava race. Pak závody z ČP opět doplněny o zahraniční, a snad i nové destinace. V hledáčku mám např. závody v Polsku. Na podzim pak tradičně v teplých krajích. Mým cílem stále zůstává posunovat čas na dlouhém triatlonu. Předloni jsem laborovala s myšlenkou nějakého ultra, ale realizaci této myšlenky ještě odložím. Dokud jsem schopna jezdit slušně dlouhé triatlony, nemá cenu se ničit ultramany.

Kdo tě podporuje a jaké značky zdobí tvojí triatlonovou výbavu?

Loni jsem po dlouhé době obměnila svůj černý Trek za novější v bílém provedení. Bohužel jsem u něj kvůli lehce jiné geometrii dlouho bojovala s posedem. Nově jsem od sponzora Ron Wheels pořídila aero opěrky a konečně se odvážila dát lokty více k sobě. Od Ron Wheels jezdím také závodní kola a disk. Jinak mám stále stejné sponzory a jsem za ně moc ráda. Upřednostňuji dlouhodobou spolupráci! Běhám v botech Mizuno, na běh oblékám Mizuno a Progress Sportswear. Termoprádlo, sportovní "civil" a outdoor nosím Progress Sportswear. Plavu ve vybavení od Aquasphere, na kole koukám přes brýle od Endury, která mě vybavuje také závodní aero helmou a cyklo oblečením. Kontaktní čočky mi dlouhé roky poskytuje Oční studio Aleše Žejdla. Na chmurné cyklo vyjížďky a cesty na kole do práce využíváme reflexní oblečení od Wowow.cz. Sportovní energii tankuji u Penco, během dne zobu oříšky a semínka od Bylík. Každý den mě nakopává vynikající kávička od Coffeespot. Masážní prostředky a vložky do bot mi poskytuje firma Sanomed. Dlouholetým partnerem je také můj zaměstnavatel firma USU Software. Pokud potřebuji nějaký tisk na trička, pomůžou mi v Rebel Art. Indoor tréninky na kole si pak zpestřuji díky Rouvy vyjížďkami po celém světě.

Na sociálních sítích spojených s triatlonem se teď hodně řeší inovace formátu Mistrovství světa Ironman. K tradiční mekce v Koně se nově připojí francouzské IM Nice. Jaký máš na to názor?

Toto je povídání na delší dobu. Již covid ukázal, že Ironman je společnost, které jde skutečně především o peníze než o nějaké zajímavější vztahy se závodníky. Jejich postoj k profesionálům i hobby závodníkům je poslední dobou trošku smutný. Např. Challenge Family bez problémů přesouvala startovné na další roky, IM rušil závody bez náhrady. Což ale neznamená, že v sérii IM nemáme oblíbené závody! 

Rozhodnutí o přesunu MS je jen další ze skládačky, jak vydělat co nejvíce peněz. Než aby se omezil počet vydávaných slotů a masová akce na Havaji zůstala opravdu jen pro hrstku vyvolených a nejlepších, raději změní formát závodu (dvoudenní formát, přesunutá destinace, ...). Neskutečné náklady a masová akce v hobby kategorii na Havaji je mimochodem také důvod, proč jsem zatím na Havaji v kategorii hobby start ani nezvažovala (spíše by mě lákal start v PRO kategorii :)). Letos jsem už zaregistrovala i profesionály, kteří odmítli z finančních důvodů tento závod. Ironman, minimálně v postoji k profikům a z hlediska finančního ohodnocení již dávno převálcovala před několika lety založená PTO. Tato organizace si uvědomuje, že bez pořádných finančních výher nemůže profesionální triatlon existovat. A každý sport potřebuje své profesionály.  

Na druhou stranu možná právě z důvodu finanční náročnosti Havaje spousta závodníků z Evropy uvítá mistrovství světa na našem kontinentě. V Nice bude pro spoustu lidí příjemnější počasí a je zde jiný profil cyklistické tratě.  Bohužel ale stále platí, že je zničena jedinečná jednoroční akce na ikonické Havaji, kde dlouhý triatlon vznikl.