Udivilo mě, jak málo lidí jsem po cestě potkal, říká Jan Venca Francke po JIBE-JAHA
Jaké jsou tvé bezprostřední dojmy po dokončení tvé akce JIBE-JAHA?
Jsem bezprostředně čistej! A to nemyslím fyzicky, ale duševně a to doslova. Představte si, že v dnešní době se na sedm dní odříznete od všech informací a nemáte tušení co se děje. Sedm dní jsem se absolutně nezajímal o aktuální dění a sledoval jsem jen to dění několik metrů kolem sebe. Tu strom, tu sníh, tu kopec, tu já a najednou neexistovaly problémy, existovali jste jen vy a to co je aktuálně kolem vás. A to byl pro mě ten nejhlubší a bezprostřední dojem.
Co všechno tě bolí a jak velká je únava?
Bolí mě srdce, že v tomto stavu nelze zcela fungovat i v realitě. Jinak kupodivu fyzicky jsem bezbolestný. Přípravě na tuto akci jsem fyzicky nevěnoval pozornost a tak jsem očekával, že budu zničenej a ono nic. Denně jsem spal 3-4 hodiny, takže jsem spíše byl dost celkově unavený a měl jsem problémy s chodidly, který mi opuchaly a dělali se mi v nich nějaký záněty.
Co tě k vedlo k nápadu uskutečnit cestu 600 kilometrů z domova ke tchýni v Havířově?
Původně jsem v tomto termínu měl závodit v Laponsku na Lapland Arctic Ultra 480km, ale samozřejmě to dopadlo jako všechny závody. Jelikož mě příští únor čeká těžká zkouška na Aljašce, tak jsem si chtěl někde zasáňkovat a domácí hřiště bylo nejlepší volbou. Pak jsem náhodou narazil na trasy ViaCzechia, přidal trochu originality a pochod za tchýní JIBE JAHA byl na světě.
Jak dlouho jsi to plánoval?
No zhruba tři hodiny než jsem trasu ručně naklikal do map, pak už jsem nechal vše osudu.
Kudy vedla
trasa?
Spojil jsem zimní stezky ViaCzechia s jejich letníma variantama a k tomu jsem něco přidal. Takže jsem startoval v Jablonci nad Nisou, odkud pocházím, Jizerky, Krkonoše, Broumovsko, Adršpach, Orlický, Jeseníky, Beskydy a končil jsem v Havířově odkud je má žena. Čili Jizerky-Beskydy (JIBE), Jablonec - Havířov (JAHA).
Poděl se svými zajímavými zážitky z této cesty..
Občas jsem si připadal jak blázen, když jsem po vesnicích či dokonce městech (Trutnov, Náchod) tahal za sebou saně a přenášel je přes silnice. Třeba v Trutnově jsem v 5 ráno zastavil u autobusový zastávky, kde lidi čekali na autobus do práce a koukali na mě jak na zjevení a já si připadal jak magor. Nebo třeba když se na Rýchorách z mlhy vynořili dva malý kluci na běžkách, nikde nikdo a nabídli mi gumovýho medvídka abych měl sílu na další cestu. Pak je i zážitek se po kolena bořit v hlubokým sněhu, podlejzat padlý stromy, překonávat potoky a to vše se saněmi v zádech. Hlavně nelyžařský turistický trasy byly plné zážitků a nervů.
Připojil se
k tobě někdo?
Na poslední úsek po Beskydech se ke mě připojila moje žena Hosťa a bylo to parádní mít vedle sebe rozptýlení. Jinak to byla solo cesta. Udivilo mě, jak málo lidí jsem cestou potkal.
Zvolil sis termín, kdy u nás panovalo nejmrazivější počasí za x let. Jak na tebe tento faktor působil?
Já jsem si počasí nevybral, to počasí si vybralo mě..Bylo to naprosto ideální, zima mi přes den nebyla vůbec, ba naopak. Večer občas jo, ale to bylo způsobeno tím, že jsem se dost v těch kopcích potil a večer chladnul a mrznul. Větší problém byl s čerstvým sněhem, kam jsem přišel, tam sněžilo a tahat v tom saně bylo často náročný.
Máš za sebou několik ultra podniků na Aljašce, Yukonu, v Anglii a jiným místech. Dá se JIBE JAHA srovnat s něčím podobným?
Ve způsobu cestování a fungování se srovnat dá. Prostě jdeš, jíš a spíš. Jelikož to nebyl závod, tak jsem to netahal do extrému a volil rozumnou rychlost pohybu.
Během solo cesty máš kupu času na přemýšlení. Dozvěděl ses o sobě něco nového?
Nic co bych o sobě nevěděl, jsem se nedozvěděl. Na to je česká krajina moc přátelská aby odkryla ty nejtemnější zákoutí mé duše.
A o české krajině?
Že je neskutečně rozmanitá. Pokud se člověk rozmanitě na ni kouká.
Přišla na tebe výraznější krize, podobné těm na Yukonu, kdy jsi v mrazivé pustině slyšel zvonit tramvaje? Co bylo tvým hnacím motorem?
Tentokrát zásadní krize nepřišly. V Jeseníkách mě opustil morál a energie, protože neustále sněžilo a bylo hnusně, tak jsem tam zlehka plápolal. Zažehnal jsem to návštěvou hospody, kde když mě viděli, tak mě nechali sedět, pít a jíst uvnitř. To na tom bylo nejtěžší, nemít možnost se někde uvnitř ohřát a odpočinout si. Kupředu mě hnala žena a děti čekající v Havířově.
Jak jsi vnímal konec cesty?
Byl dvouslunečný. Konečně poprvé výrazněji zasvítilo slunce a vedle mě šlapalo ještě moje slunce, takže paráda. Poslední kilometry před a v Havířově byly nejhorší a tak jsem si ani poslední metry neužíval, udělal fotku v cíli a až u stolu s pivem a kachnou jsem si to zase začal užívat.
Komu bys poděkoval za podporu a pomoc?
Především Hostě za zřízení operačního centra během pochodu..Lidem, který mě vůbec neznali a nechali mě u sebe přespat. Mým sponzorům na tuto akci Montane, Inov8, Pod7kilo, Sport Paudera. České přírodě.
V blízké době se na pulty knihkupectví dostane tvoje nová kniha. Co bys k ní řekl?
Vyjde 24.2. a jmenuje se Sám sobě psem. Je to takový soubor zážitků z mých dosavadních dobrodružství, které by mohli motivovat k vašim dobrodružstvím. Koupit lze u mě s věnováním, či v knihkupectvích.
Pomineme-li pochybnosti, které závody se letos
uskuteční, tak co máš v plánu?
Vše se odvíjí od absence či přítomnosti brigádníka za naší pípou, takže sezónu nikdy moc dopředu neplánuji. Ale každopádně bych rád jel u nás Grizzlymana, Wintermana, na Slovensku Jánošíka a pak tedy v únoru na Aljašce Iditarod 1700km.